Milan Kohout provokoval v Plzni katolickou církev performancí o kněžské pedofilii

24. 5. 2010 / Milan Kohout

Viz Plzeňský deník ZDE

Po té , co jsem si vyžádal neutrální prostředí, jsem se v sobotu večer setkal s panem Radkovským, který má v rámci své organizace nazývající se katolická církev funkci plzeňského biskupa. V restauraci Central na plzeňském náměstí jsme spolu u piva hovořili asi dvě hodiny, píše Milan Kohout.

Pan Radkovský na mě působil jako inteligentní a velmi vzdělaný člověk. Ovšem celkově jsme se shodli akorát na tom, že se ve většině názorů na náboženství naprosto neshodneme. Já jsem panu Radkovskému řekl, že se "komunistům" nepodařilo ze mě udělat ateistu, ale že to američtí "kapitalisté" dokázali naprosto dokonale a že se dnes považuji za téměř "militantního ateistu" a všechna náboženství považuji za jednu z největších překážek mírového soužití dnešního světa.

Pan Radkovský byl na celé mé performanci " Osahávání v kostele" nejvíce pobouřen mojí údajnou lží ohledne citaci z bible. Verš z kapitoly napsané Markem jsem v rámci umělecké licence změnil z "nechte děti ke mě přistoupiti" na "nechte děti přistoupiti k mým kněžím". Argumentoval jsem, že celá bible je pouhou fikcí, a tudíž když on s ní vážně káže, tak také šíří lži. Pan Radkovský se mnou samozřejmě nesouhlasil.

Pan Radkovský si také stěžoval, že jsem se v kostele obnažil a nechal se osahávat nezletilými dívkami a že je to hrubé porušení chování v kostele. Argumentoval jsem, že je pro mě kostel jen běžnou soukromou budovou, ve které v této chvíli sídlí organizace nazývající se "katolická církev" a že nejsem povinen znát nějaká interní pravidla "chování a oblečení" v jejich "klubu" a že je to totéž, jako kdybych přišel do soukromé restaurace obnažen do půl těla a měl nad hlavou nápis "Alkohol způsobuje vraždy". Pak jsem mu připomněl, že dívky byly studentky ze střední umělecké školy a všechny byly starší patnacti let.

Ohledně zločinů , které se pozvolně odkrývaji v celé řadě zemí světa a spáchaných katolickými knězy při zneužívání dětí, jsme se shodli jen na tom, že takové činy jsou hrozné a neomluvitelné. Pan Radkovský ale trval na tom, že je celá aféra již pod kontrolou a že takzvaná politika" nulové tolerance" již zajistí nápravu. Argumentoval jsem, že tomu nevěřím a že dokud bude v jeho organizaci vyžadován celibát a celá organizace bude i nadále odmítat naprostou otevřenost při vyšetřování těchto zločinů, tak se to bude zase opakovat. Pan Radkovský rázně vyloučil možnost spojení zneužívání dětí s celibátem a obhajoval otevřenost katolické církve při vyšetřování.

Pan Radkovský také vyjádřil přesvědčení, že v Česku se případy zneužívání dětí kněžími teměř nevyskytovaly. S tím jsem nesouhlasil a zastával jsem názor, že je to jen tím, že se tady o tom ještě nevytvořila společenská debata a tím pádem se většina případů doposud ututlala. Jako svérázné a o něčem vypovídající svědectví, jsem ocitoval jsem panu Radkovskému doslovně jednu větu, kterou mě kdysi řekl jeden Rom, s kterým jsem spolupracoval. Zněla takto: "Jo faráři, ty nám vždycky prcali děti".

K tomu se pan Radkovský nevyjádřil.

Celá diskuze s panem Radkovským byla příjemná a vcelku přátelská a jsem samozřejmě otevřen jakémukoliv pokračování této debaty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.5. 2010