O vražedném tempu

24. 5. 2010 / Michal Spáčil

Chovám respekt ke starým lidem a stáří obecně. Dobře vím, že projít v tomto světě dlouhý kus životní pouti není žádná legrace a stáří s určitou pravděpodobností čeká i mne. Přesto se chci postavit na obranu facebookové generace, která svou frustraci ze styku se starými lidmi vyjadřuje, nepříliš šťastně, zakládáním internetových skupin a webovým brbláním.

Podle mého názoru nepramení tento vztah ke starým lidem z odporu ke stáří obecně nebo z nepochopení běhu života a představy věčného mládí. Je odrazem skutečnosti, že generace mých prarodičů má některé těžko stravitelné rysy.

Denně potkáváme lidi, i na stránkách BL, kteří jsou i v pozdním věku "open minded," přátelští, tolerantní a přemýšliví. O nich nepíšu; píšu o oné většině, která nese rysy zcela opačné.

Tak tedy, vlastnosti, které podle mých zkušeností charakterizují onu masu lidí ve věku dědečků a babiček mé generace, jsou tyto: agresivní slovní a občas i fyzické projevy na veřejnosti (obchody, MHD, ulice), okázale přezíravé chování k mladším lidem, arogantní tykání, neodpovídání na pozdrav, bezdůvodné urážení neznámých i známých a také projevovaná zášť k dospívajícím.

Z postojů, které tato generace projevuje v rozhovorech, jsou to rasismus, xenofobie, netolerantnost k jakékoliv odlišnosti včetně tělesných handicapů, sympatie k primitivním silovým řešením problémů, homofobie, nadměrné autoritářství, nenávistnost, nepřejícnost, závist, odsuzování na základě povrchních a zkreslených předpokladů, dogmatické politické nebo náboženské přesvědčení.

Jsem už sám ve středním věku, přesto je mi zatěžko uvedené rysy "seniorů" přijímat, i když se snažím započítat válečnou i totalitní zkušenost těchto lidí (lze to vůbec?). Lidem, kteří vůbec nezažili totalitu, pak projevy našich prarodičů musí být už zcela nesrozumitelné, frustrující a matoucí. Jsou zřejmě příliš mladí na spravedlivou reflexi této jinakosti našich předků, proto všechny ty internetové plivance na "ty důchodce", zlé a nepochopitelné.

V generaci mých rodičů uvedené rysy výrazně ustoupily (i když samozřejmě nemohly vymizet docela). I tato generace pomalu vplouvá do důchodu a rozhodně nevykazuje rysy onoho "facebookového důchodce". Naši rodiče jsou zkrátka už jiní.

Nyní mám ještě čerstvé srovnání z Anglie, kde je, jak se mi zdá, běžné, že dospělý člověk má přátele, kteří se věkově pohybují v rozmezí od období dospívání až do pozdního stáří. Rozdíl v chování starých lidí tady a tam je zarážející. (Jste-li frustrováni běžným životem v Česku, jeďte do UK, je to balzám na duši.) Je tak nepochopitelné, že je standardizovaný český důchodce předmětem nepochopení ze strany mladých dospělých a dospívajících?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.5. 2010