Veřejná obhajoba Jiřího Paroubka jako duševní hygiena

24. 5. 2010 / Jan Vnouček

Mým cílem bude dokázat, že Jiří Paroubek není, o nic horší nebo lepší než jeho političtí soupeři. Že je jedním z politických lídrů, kteří mají stejné právo být premiérem, prezidentem nebo třeba jen řadovým opozičním poslance, jako jeho kolegové z jiných stran. A také že novináři, které bych chtěl v politickém zápase vidět jako nestranné rozhodčí s nabroušenou píšťalkou, si jeho démonizací zahrávají s ohněm. A probouzejí jiné a mnohem horší démony, než je nějaký obtloustlý chlapík s příliš nabobtnalým egem. Tak, pánové, kolik teď stojí rovina?? Ještě před tím ale chci napsat, že nejsem ve fanklubu žádného českého politika. Žádného si neidealizuji. Beru je pouze jako své zástupce, které si volím, aby hájili moje zájmy a snažili se prosazovat moje názory na řízení společnosti. Pokud jsem s nimi spokojen, volím je příště znovu. Pokud mě zklamou, dám hlas někomu jinému. Zrovna tak žádného neberu jako nepřítele, ale maximálně jako ideového protivníka, který zastupuje zájmy jiné skupiny než té mé. Uvědomuji si totiž, že veřejné činitele vnímám pouze přes masmédia, která mi nenabízejí skutečného člověka, ale jen povrchní otisk, složený z jeho makeupu a útržků vět bez kontextu.

A co Paroubek tak hrozného udělal, že je z něj český veřejný nepřítel číslo 1? Použiji proti němu ty nejvybroušenější argumenty, které v legendárním článku Deset důvodů, proč lidi štve zrovna Paroubek ZDE sesmolila intelektuální elita české žurnalistiky z Mladé fronty Dnes. Nejdřív se podívám na ty politické výtky, které mají alespoň nějaký ideový základ a nejsou založeny na pouhé dojmologii a osobní antipatii. Je to zakuklený komunista, populista, bankrotář a taky nezodpovědný škůdce, který klidně svrhne předsedu EU během jeho pracovní dovolené u Berlusconiho.

Za prvé: Paroubek chce prý po volbách přizvat k vládě komunisty. V posledních měsících dokonce již otevřeně přiznal, že bude vládnout s jejich tichou podporou. Ruku v ruce s tím kráčí děs z nového Vítězného února a znárodňování majetku. Je to typický případ ohlupování lidí. Copak nejsme v EU a v NATO? Copak vedoucí úlohu ve státě už dávno nepřevzaly ratingové agentury a arbitrážní komise? Chápu, že pro zapálené antikomunisty je to principiální věc. Ale nemají snad právo být zastupováni i komunističtí voliči? Zrušil nějaký soud KSČM jako nedemokratickou stranu? Myslím, že česká pravice si její zákaz ani nepřeje, protože si komunisty pěstuje jako kladivo na sociální demokracii a levici vůbec. Navíc v parlamentu se s nimi potají klidně paktuje (volba prezidenta Klause apod.). Tento důvod k nenávisti je tedy pokrytecký. Opravdoví odpůrci komunistů by měli být naopak rádi, pokud se Filip a spol.na pár let umažou vládnutím. Přijdou tím o protestní status a tím i o procenta. O tom jsem hluboce přesvědčen.

S tím souvisí Paroubkův vysmívaný pragmatismus. Tedy za druhé: prý se spojí s kýmkoliv, kdo mu umožní přístup k moci. Kdysi prohlásil, že když půjde o blaho občanů, a samozřejmě jako správný český politik tím myslel i prospěch své partaje a lobbyistů na ní napojených, že se spojí třeba i s Marťany. Od té doby to má na talíři. Jenže protivníci zprava mu vyčítají, že je příliš levicový. Kritici zleva (i z jeho strany) ho zase kárají, že není autenticky levicový, že nectí sociálně demokratické ideály. Už na první pohled je v tom rozpor. Copak si nikdo nevšiml, že těmito mimozemšťany nemusel myslet jen komunisty, ale klidně třeba i odeesáky? Samozřejmě by tento veletoč vyvolal nové pozdvižení a výkřiky o zradě voličů apod. Jenže máme tu poměrný volební systém, který vylučuje jednobarevné vlády a kde je tedy při potenciálním propadu středové KDU možné cokoliv. Navíc si nejsem jist, zda si nálepka pragmatik zaslouží tak hanlivý přídech, jaký ji přiřkli naši novináři. Pořád je to opak fanatika, a to není málo.

Za třetí: Paroubek nás nasměruje k neodvratnému ekonomickému krachu. Výrazy "bankrot" "dluhy" a "řecká (předtím maďarská) cesta" ovládly mediální prostor pouze ve spojení s ním. Co na tom, že zadluženy jsou všechny státy v čele se Spojenými státy. Co na tom, že máme jeden z nejmenších dluhů v EU (viz tabulka v čomto článku. Co na tom, že ČSSD tady vládla dlouhých osm let, a žádný armagedon nenastal? Co na tom, že na českém dluhu se podílely všechny vlády, počínaje tou Klausovou, která nechala rozkrást několik národních důchodů? Přivede nás tedy Paroubek do záhuby? Myslím, že jeho keynesiánská metoda (zvýšení rozpočtových výdajů i příjmů) není o nic rizikovější než neoliberální recepty jeho konkurence (snížení výdajů i příjmů). V prvním případě hrozí zvýšení inflace, v druhém zase zadušení hospodářského růstu. Válka ďábla s andělem? Kdepak, jen legitimní spor dvou ekonomických škol. A pokud někdo tvrdí, že zvýšení přímých daní právnických osob, jak navrhuje soc.-dem., je "škubání bohatých", tak jiní zase mohou namítat, že zvyšování DPH, poplatky u lékaře apod.,jak navrhuje pravice, je škubání chudých.

Čtvrtým Paroubkovým hříchem je svrhnutí Topolánkova kabinetu, když předsedal Evropské unii. Ano, byla to ostuda. Ale svrhnul vládu opravdu Paroubek? Jeho strana iniciovala hlasování o důvěře. Sama měla málo poslanců. Přidali se komunisti, ale to pořád nestačilo. 101. hlas tak dodali čtyři zhrzení členové ODS a Strany zelených. Záleží tedy jen na interpretaci, kdo to opravdu zavinil. Každopádně vláda, která nemá zajištěnou většinu, asi nemá příliš legitimity vládnout. Zvlášť, když se ukázalo, že změna byla k lepšímu. Úřednický premiér Fischer a jeho tým reprezentovali republiku rozhodně lépe než Topolánkova klaka, která beztak vládla jen díky přeběhlíkům. Pokud se Paroubkovi dává svržení vlády za vinu, měla by se mu zároveň přisoudit i jako zásluha.

Pátým klackem na Paroubka jsou "divní přátelé". Podezřelé "kamaráčofty" v české vrcholové politice nejsou nic výjimečného, a také předseda ČSSD se obklopil lidmi dosti nevábnými. Jenže Dalík dělal pro Topolánka špínu z přesvědčení. Nikdo ho nemohl podezřívat, že takhle nevypadá typický odeesák. Oproti tomu Kočka, Benda, Dimun nebo Horáček jsou přímo protiklady sociálního demokrata. Je jasné, že jsou to jen prospěcháři a jsou jeho největší slabinou, která ho v těchto volbách bude určitě stát dost hlasů. Na druhou stranu ani Mladá fronta ve svém seznamu neuvedla bod "korupce". Žádný politiků není pod takovým drobnohledem jako on. Pokud by existoval jen náznak úplatkářství, okamžitě by byl ukamenován titulky a pohřben mnoha nekrology. Jenže on jako první zavedl do své partaje presumpci viny a důsledně ji praktikuje. Buď tedy máme tak neschopné investigativce, nebo je Paroubek opravdu čistý. Fuj, ani věřit se tomu nechce!!

Další okruh kritiky se týká Paroubkových postojů, povahy a vzhledu. Tedy za šesté: pohrdá mladými. V této souvislosti se zdůrazňuje jeho zodpovědnost (byl premiér) při brutálním policejním zákroku na Czechteku 2005. Já osobně jsem byl tehdy touto obuškovou exhibicí šokován. Ale nejsem tak naivní, abych se domníval, že tehdejší opozice -- se svou úctou k soukromému majetku (a tedy i k neoprávněně zabrané louce) -- by jednala jinak. Je jen věcí mediální nešikovnosti jedněch a obratnosti druhých, že vina padla na jedinou osobu, která u nás ostatně může za všechno, že!

Za sedmé: je arogantní a nabubřelý papaláš. O tom není pochyb. Ale opět se budu opakovat. Papaláš je pro mě každý, kdo jezdí audinou s černými skly a majáčkem a má politickou moc. Za osmé se mu vyčítá, že vnesl do volebního boje agresivitu. Ale s tím nesouhlasím. Nabroušené byly už souboje mezi Zemanem a Klausem. Jeden mluvil o spálené zemi a vězeňských teplákách, druhý u nás zase zavedl hezkou tradici mobilizací. To ale pořád nebylo nic proti tomu, co spustila ODS proti slušnému Vladimíru Špidlovi. No, jen si vzpomeňte na ty sprostoty. Odrovnali ho, ale po něm přišel jiný sekáč. Rovnocenný soupeř, který si v ráznosti s modrými pořízky nezadá a dokonce je drze předčí. Přejal jejich styl a najednou je to špatně. No, a za deváté je stále konfrontován se svým obtloustlým zjevem. Měl by to být důvod okrajový, ale všichni víme, že je asi nejdůležitější. Když se zeptáte běžného konzumenta televizních zpráv, proč Paroubka nevolí, tak obvykle vyhrkne něco o praseti bradavičnatém. Tady nemám co popírat. Jeho tělesná konstituce reprezentuje odpudivý český knedlíkový typ a nesplňuje elementární estetické požadavky. To Stalin a Hitler byli jiní šviháci!

Jak jsem právě dokázal, skoro všechny relevantní důvody odporu k Jiřímu Paroubkovi se buď kryjí s všeobecnou nechutí k politice jako takové, nebo jsou účelové a z jiného úhlu pohledu se dají vykládat jako jeho zásluhy. Přesto se mu dá, a dokonce musí, vyčítat mnohé. Dá se s ním politicky i názorově nesouhlasit. Může mi být velmi nesympatický, můžu mu i nadávat. Může být třeba i neschopný, chcete-li. Ale nijak si nezasloužil, aby se z něj stala méněcenná bytost, lovná zvěř, z jejíhož odstřelu se stal národní sport. Jeho (ne)zvolení není otázka života a smrti, letošní volby nejsou žádná křižovatka českých dějin, žádná svoboda ohrožena není. Jen se prostě dvě garnitury papalášů hádají o koryta. Takže stavět ho mimo demokratický rámec, delegitimizovat ho a v podstatě tím podprahově omlouvat případné násilí vůči němu, je fašismus. Je to svinstvo. Každý soudný člověk přece musí vidět, že pro Českou republiku neznamená o nic větší nebezpečí než jeho konkurenti. Je to standardní politik, který hájí demokratický program své strany. Neudělal nic, proč by měl být nazýván diktátorem či zločincem. Přesto zlobu veřejného mínění zmasírovaného mnohaletou mediální štvanicí už asi nikdo nevykoření.

Proto ani tato moje obhajoba nemůže nic změnit na výsledcích voleb a patrně ani na názorech čtenářů. S tím jsem ani nepočítal. Tento článek je totiž spíše moje vlastní obhajoba, k níž jsem Paroubka pouze zneužil. Kvůli vlastní duševní hygieně jsem se musel veřejně distancovat od kojzarovsky píšících novinářů, od nedospělých osobností s černobílým viděním světa i od zfanatizovaného modrého davu. Musel jsem proti nim vystoupit, protože se za ně stydím, kdykoliv zapnu internet, televizi nebo otevřu denní tisk. Musel jsem dát veřejně najevo, že k nim nepatřím. Nemohl jsem tomu už ani tiše přihlížet, protože jinak bych si sám sebe už nemohl vážit.

A jak k tomu přišel Paroubek? On je jen katalyzátor, jestli u nás ještě vůbec funguje demokracie. Proto, kdo Paroubka a jeho stranu nemusíte, nevolte ji. Tím se ho zbavíte mnohem účinněji, než když z něj trapným ostouzením děláte obdivuhodnou osobnost, která sama, bez bázně a hany čelí neochvějné pravé frontě, fašizujícím studentům a šikaně toho nejhrubšího zrna. A jak jsem sarkasticky napsal už před rokem, možná mu tím zachráníte život.

Vytisknout