The Economist o bludech...

24. 5. 2010 / Ladislav Žák

Za největší tři bludy kolem současné fáze finanční krize v eurozóně pokládá The Economist jednak to, že je vina svalována na finanční a kapitálové trhy, druhak to, že se šíří víra v účinnost záchranných balíčků, a to přímo úměrně jejich velikosti, a v posledku to, že se přeje rychlým regulačním a restrikčním opatřením na úkor hlubších strukturálních změn. The Economist samozřejmě označuje za bludy to, co v poslední době produkuje evropská, a nejen evropská, politická scéna a je důležité si uvědomit, že jakkoliv má tato nepochybná autorita pravdu, kromě dalších zisků velkých hráčů na finančních trzích to nepomůže vůbec nikomu.

Jádro pudla je totiž v tom, že politici obecně prostě přišli o schopnost zvládat cokoliv, co přesahuje jejich většinou čtyřletý mandát, a to ještě to cokoliv musí přinášet ještě v daném volebním období plusové body popularity a volebních preferencí. Cokoliv, jakékoliv řešení nebo politická aktivita, která by mohla přinést jejich pokles, se už a priori odkládá a neřeší nebo se k nim maximálně ustaví komise odborníků. Novináři mají za vydatné otevřené i skryté podpory všemožných představitelů zájmů finančních a kapitálových trhů velmi snadnou práci s tím, aby rozšířili všeobecné přesvědčení, že názory politiků jsou příliš okatě diktovány jejich vlastními zájmy a že jim o jejich občany a jejich zájmy nejde ani trochu. Problém je v tom, že tentokráte nemusí ani příliš manipulovat, protože jim úplně stačí opřít svůj pohled o dlouhou řadu skutečností a apelovat jimi na osobní zkušenost diváků, posluchačů nebo čtenářů.

Je důležité si jasně uvědomit, že současná politická nabídka řešení krize nemůže vést v žádném případě k nějakému opravdovému příznivému výsledku a že je pouhým politickým kupováním času, ve kterém se uskuteční další volby a pak se uvidí. Ten čas se kupuje za ohromné veřejné peníze, které by dokázaly vyřešit nejeden palčivý sociální problém nejen v Evropě, ale především v globálním měřítku. Dále je důležité si uvědomit, že náklady v každém ohledu poneseme my všichni, lidé v tom nejširším smyslu slova. Od nás také musí přijít řešení, které nás možná bude hodně bolet, ale v konečném důsledku nás nezabije.

V současné době není v lidské kultuře žádná instituce, která by měla mandát a schopnost tento problém současné krize řešit. Ale to neznamená, že takovou nelze vytvořit. Otázka zní, jestli k tomu bude dost společné vůle. Přiznejme si, že se nám obecně do řešení jakýchkoliv problémů moc nechce a často se kolem sebe koukáme s vyčítavou otázkou, proč zrovna já...?!? Vždyť ono to ještě nějakou chvilku počká!!! A právě v tom se od politiků zase tolik nelišíme, pouze s tím rozdílem, že nakonec platíme účet. The Economist má tedy v posledku pravdu. Chce to opravdu hluboké strukturální změny...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.5. 2010