Když jde o bezpečnost, myslete "přirozeně"

24. 5. 2010

KD│ Schopnost chobotnice splynout s prostředím a vyhnout se tak zpozorování závisí na síti pigmetových buněk. Podobně decentralizovaná síť pozemních jednotek může vyhodnotit hrozby rychleji a odpovědět přiměřeněji než centralizovaná velitelská entita umístěná daleko od místa akce, tvrdí výzkumníci z University of Arizona.

Dejte útočníkovi na vědomí, že jste připraveni

Jinou lekci lze podle autorů odvodit z pozorování toho, jak se organismy vyrovnávají s konstantní hrozbou ze strany predátorů. Hlavním rysem je schopnost redukovat nejistotu a proměnit ji ve výhodu.

Lov kořisti vyžaduje mnoho energie, vysvětluje Raphael Sagarin; proto se predátoři snaží dostat kořist do léčky. Jakmile kořist zjistí jejich přítomnost a je připravena k obraně, další pronásledování může ztratit smysl.

Například pozemní veverky, jakmile poblíž číhá predátor, používají poplašné signály - nejen proto, aby varovaly své kolegy, ale také aby daly útočníkovi vědět, že jeho krytí selhalo.

"Když druhy, které jsou loveny, vyvolají jakýkoliv poplach, hra skončila," říká Sagarin. Najednou se věci stanou o dost složitějšími - pokud jste jestřáb, přejete si uchvátit veverku, a ne být podrápán v obličeji."

Je pozoruhodné, že pozemní veverky používají poplašné signály, jež jsou s ohledem na typ hrozby velmi specifické. Pokud je predátorem savec (který slyší), vydávají poplašná volání. Pokud jde o hada (který neslyší), využívají k signalizaci jeho přítomnosti ocasu.

Čím méně je poplašné volání specifické, tím méně efektivní je při vyvolání přiměřené odpovědi, tvrdí autoři - a poukazují na hodnocení hrozby národním a mezinárodním letům vyhlašované americkým ministerstvem pro vnitřní bezpečnost, které zůstává na oranžové (vysoké) úrovni od srpna 2006. Tyto statické, nejednoznačné a nespecifické systémy vytvářejí mezi obyvatelstvem, které mají pomáhat chránit, nejistotu nebo lhostejnost.

Uzavírejte spojenectví

Jiným v přírodě často pozorovaným principem je symbióza, vytváření spojenectví.

"Symbióza nevzniká vždy mezi přáteli," říká Sagarin a poukazuje na příklad pyskouna, malé ryby specializované na odstraňování parazitů z jiných mořských zvířat, která občas vplouvá i do ústního otvoru. Klienti mohou pyskouna, zatímco dělá svou práci, snadno spolknout.

"Ale nedělají to," říká Sagarin. "Jde o vzájemně výhodný vztah, v němž větší ryba poskytuje čističi zdroj potravy a ochranu, a čistič ji na oplátku zbavuje parazitů."

Poučení, jak mohou být symbiózy úspěšně aplikovány i v lidské sféře, bylo demonstrováno v Iráku v roce 2007, poznamenávají autoři, když strategie vytváření aliancí s místními lídry - včetně těch, kteří byli nepřátelští - přinesla častější odhalení improvizovaných výbušných zařízení a menší americké ztráty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Decentralize, adapt and cooperate (článek v květnovém vydání The Nature) ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.5. 2010