Britský generální prokurátor:

Válka v Iráku byla porušením mezinárodního práva

29. 11. 2009

Blair ale odmítl Goldsmithovo varování přijmout a namísto toho vydal instrukce, aby byl tento jeho dlouholetý přítel "umlčen" a aby mu bylo zabráněno účastnit se zasedání britské vlády. Goldsmith byl podle svých slov "víceméně zahnán ke zdi" při konfliktu v Downing Street s dvěma nejloajálnějšími Blairovými poradci, lordem Falconerem a baronkou Morganovou. Blair také potlačil Goldsmithovo varování a neinformoval o něm vládu, protože se obával "protiválečné rebelie".

Lord Goldsmith údajně pohrozil, že ohledně této věci odstoupí, ale byl "vyhrožováním donucen", aby ustoupil. Posléze zveřejnil opatrně zformulované, nenadšené prohlášení, které invazi podpořilo. Během této krize Goldsmith zhubl o osmnáct kilogramů.

Podle listu Mail on Sunday zastával Goldsmith ve věci invaze do Iráku v červenci 2002 radikálně odlišný postoj, v době, kdy bylo členům britské vlády údajně sděleno, že Spojené státy a Británie plánují svržení režimu Saddáma Husajna v Iráku. 29. července 2002 prý lord Goldsmith napsal dopis Blairovi, v němž varoval, že plán na invazi, vypracovaný společně s Georgem Bushem, má vážné problémy. V Goldsmithově dopise se zdůrazňovalo:

1. I když předpisy OSN dovolují "vojenskou intervenci na základě principu sebeobrany, v případě Británie to neplatí, protože ji Irák nijak neohrožuje".

2. OSN sice v některých případech povoluje "humanitární intervenci", ale pro Irák to neplatí.

3. Bude velmi složité spoléhat na předchozí rezoluce OSN z devadesátých let, které schválily použití síly proti Saddamovi.

Dopis lorda Goldsmithe končí slovy, že "situace se může změnit", avšak z právního hlediska se nezměnila. Skutečnost, že Goldsmith svůj dopis učinil součástí oficiální dokumentace, údajně vyvolalo velké problémy ve vztazích Blaira a Goldsmithe, protože se Blair obával, že Goldsmithův dopis bude zveřejněn a ochromí to argumentaci pro válku a poškodí to Blairovu důvěryhodnost.

Tyto informace vyšly najevo ze svědectví vysokých britských státních úředníků při tzv. Chilcotově vyšetřování války v Iráku. Celá řada státních úředníků při slyšeních zpochybnila Blairův úsudek i jeho čest a legálnost útoku na Irák. List Independent on Sunday zjistil, že Tony Blair zuří, že už během prvních čtyř dnů slyšení při Chilcotově vyšetřování vysocí britští státní úředníci "zlikvidovali" jeho pověst a "pomstili se mu".

Pověst Tonyho Blaira byla za posledních několik dní během Chilcotova vyšetřování vážně poškozena. Celá řada současných i bývalých britských státních úředníků totiž při vyšetřování svědčila o tom, že Blairův veřejný postoj před invazí do Iráku v březnu 2003 byl v otevřeném rozporu s informacemi o zbrojních schopnostech Iráku, které dodala britské vládě britská rozvědka.

Jednou ze zdrcujících informací, které vážně poškodily Blairovu pověst, je zjištění, že britští špioni informovali britskou vládu 10 dní před invazí do Iráku, že Irák "zlikvidoval" veškeré chemické zbraně, které měl - avšak Blair na Irák zaútočil stejně. Bývalý britský velvyslanec ve Washingtonu, Sir Christopher Meyer, svědčil při Chilcotově vyšetřování, že Blair a Bush rok před invazí do Iráku "podepsali krví" společnou tajnou dohodu, že Saddama svrhnou. Meyer zdůraznil, že v důsledku této dohody byli státní úředníci nuceni zoufale hledat "inkriminující důkazy", které by ospravedlnily útok na Irák.

Sir Christopher Meyer také řekl veřejně, že postoj Tonyho Blaira k možnému svržení Saddáma Husajna výrazně přitvrdil po Blairově soukromé schůzce s Bushem r. 2002. Meyer také Blaira nelichotivě srovnal se Thatcherovou. Meyer uvedl: "Thatcherová by bývala trvala na jasné, koherentní politické a diplomatické strategii a myslím, že by požadovala naprosto jasné vysvětlení toho, co se sakra bude dít, až Saddáma Husajna svrhneme."

Sir Jeremy Greenstock, který se spolu s Blairem snažil získat požehnání OSN pro útok na Irák, řekl při Chilcottových slyšeních, že válka měla "pochybnou legitimitu", i když pravděpodobně nebyla ilegální. Greenstock, bývalý britský velvyslanec u OSN, uvedl, že invazi nepodporovala většina členů OSN ani britská veřejnost.

Tony Blair tvrdil poslancům v britském parlamentě těsně před útokem na Irák, že "rozsáhlé, podrobné a autoritativní" výzvědné informace dokazují "mimo vší pochybnost", že Saddám dál vyrábí chemické a biologické zbraně a že se snaží vyvíjet jaderné zbraně a že už vyrobil chemické zbraně a použil jich proti vlastnímu lidu. Blairova vláda vydala dva dokumenty o Saddámových zbrojních schopnostech, aby podpořila argumentaci pro útok na Irák.

Od té doby ale vyšlo najevo, že většina výzvědných informací, které britská vláda dostala před invazí do Iráku, byla zmatená a nepřesná. Sir William Ehrman, tehdejší generální ředitel ministerstva zahraničí pro obranu a výzvědné záležitosti, řekl při Chilcotových slyšeních, že z jedné zprávy vyplývalo, že Saddám Husajn žádné chemické zbraně nemůže použít. Jiná zpráva uváděla, že Irák asi také nemá hlavice, jimiž by rozšířil chemické zbraně.

Tim Dowse, šéf oddělení proti šíření zbraní na ministerstvu zahraničí v letech 2001-2003, uvedl, že z většiny důkazů vyplývalo, že chemický a biologický program Iráku byl v podstatě "zničen" r. 1991.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout