Je to stále dokola

26. 11. 2009 / Petr Miller

Že pan premiér není zcela v obraze, je srozumitelné, ale že odbory již po dvacet let o "Generální stávce" šíří bludy, to je k zamyšlení.

Nápad na stávku vznikl tehdy v ČKD a když jsem ho prezentoval Havlovi, tak ho samozřejmě uvítal a chtěl aby se OF postavilo jako hlavní iniciátor. To ale nebylo přijatelné pro skupinu, která organizovala oba prvomájové průvody, a tak se tento záměr hned v zárodku odmítl.

Pak přišel Klaus s tím, že by se stávkové výbory na závodech měly přetvořit v OF, ale to se opět odmítlo.

My jsme chtěli jít svou cestou, kdy jsme razili myšlenku, že žádná politická seskupení nemají ve fabrikách co dělat, ale že je nutné znovu postavit odborové hnutí s tím, že stávkové výbory budou iniciátory, nikoliv však tak, že se z nich stanou odbory. Nakonec, kdo jiný to mohl v té době udělat.

A do toho všeho zmatku se motaly ještě stávající odbory, které pořád existovaly a dokonce začaly organizovat (Rudé odbory) jakýsi odpor proti nově vzniklým či vznikajícím subjektům, které začínaly mít ve fabrikách převahu.

Organizace KSČ zalezly, tam nebyl problém, ale nastala strkanice uvnitř závodů.

Jestliže dnes někdo tvrdí, že bylo rozhodnuto o pádu komunismu Generální stávkou, tak je opravdu "mimo mísu".

Ta stávka ve skutečnosti žádnou stávkou nebyla, protože už při jednání OF s Adamcem jsem mu sdělil, že stávku napracujeme, a tak šlo spíše o zkoušku jak budou reagovat lidé ve fabrikách v celé republice. A to dopadlo dost bídně. Viz tabulku.

Pak je na místě otázka, proč listopadové průvody ČKD byly tak mohutné. Když se dívám zpět a o té době přemýšlím dnešníma očima, pak to byl výjimečný moment naší historie, který se už nemůže opakovat.

Především proto, že to bylo v Praze a v ČKD proto, že tam byla kumulace ideálního sociálního složení zaměstnanců. K úspěchu přispěl i psychologicky vysvětlitelný jev, ze kterého jsme při organizaci průvodů vycházeli, a sice že pokud jeden vidí, že druhý jde, a k tomu se přidá další a další a jdou v jakémsi útvaru, který jim dává pomyslnou sílu, pak se může ledacos podařit, navíc to bylo organizováno ke konci pracovní doby, což jistě mělo zásadní význam.

Ovšem stávka, to bylo o něčem jiném. To bylo o malých kolektivech, kde byla celá řada různých názorů, kde se také mohly uplatňovat, v té době ještě samozřejmě, různé formy zastrašování a kdy to ještě zdaleka nebylo "v kapse".

Je třeba si uvědomit hektický sled událostí a zatížení organizátorů i lidí. 23. a 24. 11. byly průvody, 25. 11. Letná, kde jsem z tribuny oznámil konání Generální stávky na 27.11.

Zcela nesmyslná je informace, že se "stávky" účastnilo cca 75% všech zaměstnanců v socialistickém sektoru. To je blud, který šíří kde kdo, aby se, nevím komu, ukázalo, jak manifestační to byla akce.

Opak je pravdou, jak lze vyčíst z autentické mapky, která graficky znázorňuje účast v celé republice na dnes oslavované stávce. Když jsme hodnotili výsledky stávky z hlediska účasti, bylo to tak trochu zklamání, které jsme sice čekali, ale přece jenom jsme doufali v lepší výsledek. Je to stále dokola. Pokud chceme svou minulost vidět v hrdinských souvislostech a tak je někdy lepší se nevracet zpět. Jak říkával Jan Werich, "Pravda je hezká věc, ale pomalu s pravdou". To platí i pro "Pravdu odborářskou".

Vytisknout