Svoboda není matematická rovnice

26. 11. 2009 / Věra Říhová

Slíbila jsem některým čtenářům vysvětlení určitých pasáží ze svého článku "Osamělé domácnosti".

Především se veřejně omlouvám všem mužům, kteří skutečně žijí sami a sami pečují o sebe a svou domácnost. Je naprostou pravdou, že já takového muže osobně neznám a nenapadlo mne, že by to mohlo být vůči mužům urážlivé. Zaprvé proto, že nejsem příznivkyně feminismu, přestože často hájím práva žen, zadruhé proto, že můj vlastní syn umí obhospodařit domácnost se vším všudy a pečuje o dítě, které matka opustila. V žádném případě jsem tím nechtěla naznačovat neschopnost mužů a žádný skrytý význam věta neobsahuje. Je mi líto, že jsem obsah věty nedomyslela.

Proč nelze spočítat faktor spočívající na svobodě?

Vedla jsem dlouhou telefonickou polemiku o tom, proč nelze spočítat samostatně žijící občany ani odhadnout jejich množství na základě úřední evidence. Protože občané žijí ve své soukromé sféře naprosto svobodně.

Svoboda je nevypočitatelná a naprosto nepředvídatelná. Svoboda je neřízený chaos, svoboda je naplnění momentálních tužeb. Každá společnost proto musí mít stanoveno, které svobody lze užívat neomezeně a kterým svobodám je třeba vymezit hranice. Ani 20 let nám nestačilo na to, abychom si v tom udělali pořádek.

20 let, ve kterých se slovo svoboda stala zaklínadlem pro kdejakou nekalost. 20 let, kdy zákony platí pouze pro někoho, kdy si lze nezákonnost svobodně zaplatit, vynutit výhrůžkami či zákony svobodně ignorovat pomocí osobních vztahů. Po 20 letech se najde člověk, který se diví, že byrokratická evidence obyvatel má s realitou jen málo společného. Že člověk nemusí být kriminálník na útěku, aby si bydlel, kde se mu právě zachce, bez ohledu na úředně hlášenou adresu.

Ano, samozřejmě že jsou lidé, kteří na adrese trvalého bydliště žijí, někteří trvale, někteří občas, ale někteří vůbec ne. Lidé si žijí, kde se jim právě chce a s kým se jim právě chce, a tak je to také v pořádku. Tuto svobodu nám nikdo nebere. Alespoň zatím.

Tímto ale neříkám nic o kvalitě a způsobu bydlení, mluvíme stále pouze o úřadům hlášené adrese. Nic to nevypovídá o bezdomovcích ani o bezmocných ženách, které nemají kam utéct před domácím násilím, ani o lidech, kteří se tísní v malých bytových prostorách, protože nemají peníze na vlastní bydlení ani na tržní nájemné.

Je to celé o trhu s byty a domy. Je to také o tom, že několikačlenná rodina žije v jednom bytě, přestože každý člen vlastní bytovou jednotku, ve které má trvalé bydliště a tuto bytovou jednotku pronajímá za tržní nájemné. Je to také o prababičkách, které žijí u dcery a nájemným za svůj domek přilepšují do rodinného rozpočtu. Obchodní fantazii se meze nekladou. Nemusíme jim to závidět ani myslet na nějaké nekalosti, pokud z nájemného odvádějí řádně daně, je to v naprostém pořádku.

Jak tedy lidé žijí v závislosti na trvalém pobytu a bytových jednotkách ?

1. Bytové jednotky s 1 trvale hlášenou osobou :

a) trvale hlášená osoba žije sama v uvedené bytové jednotce

b) trvale hlášená osoba žije sama na jiné adrese (například v cizině nebo v blízkosti svého pracoviště nebo u osoby, o kterou pečuje, případně která pečuje o ni) a bytová jednotka je prázdná

c) trvale hlášená osoba žije sama na jiné adrese a bytovou jednotku pronajímá jiné samostatně žijící osobě

d) trvale hlášená osoba žije sama na jiné adrese a bytovou jednotku pronajímá skupině osob

e) trvale hlášená osoba nežije sama, ale ostatní členové domácnosti mají jiné trvalé bydliště

2. Bytové jednotky s více trvale hlášenými osobami, z nichž pouze jedna z nich v bytové jednotce žije.

Pokud někdo zná způsob, jakým lze vypočítat množství lidí žijících samostatně z výše uvedené množiny a z úřední evidence, nechť je tak laskav a tento způsob veřejnosti sdělí. Pokud zná někdo jiný důvod, nežli jsem uvedla, pro který jsou takovéto studie vypracovávány, nechť se s námi o něj podělí.

Můj náhled nemusí být jediný správný a vlastně ani vůbec nemusí být správný. Možná že jsem neustálým upozorňováním v médiích na bytové jednotky obsazené starými osamělými ženami, které se z nich nehodlají hnout, které se těší dobrému zdraví a nejspíš se dočkají vysokého věku, a které tak brání tržnímu využití bytu či domu, příliš ovlivněna.

V poslední řadě ubezpečuji každého, že já se nemusím o svůj vdovský důchod obávat, neboť mám naprostou jistotu, že žádný pobírat nebudu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.11. 2009