Znovupohřbení Alberta Camuse: Sarkozyho krádež politické značky?

27. 11. 2009

KD│ Vzhledem k funkci Pantéonu coby místa posledního odpočinku největších francouzských hrdinů patrně nepřekvapí, že se nyní objevilo úsilí přemístit popel spisovatele a filosofa Alberta Camuse pod klenbu této pařížské budovy z 18. století. Ale místo toho, aby to intelektuálové a obyčejní Francouzi uvítali, pocta muži, jehož mnozí považují za nejvlivnějšího francouzského myslitele poválečného období, vyvolává kontroverzi. Někteří vzdělanci a historici říkají, že Camusovo dědictví je politicky zneužíváno, zatímco jiní tvrdí, že glorifikace filosofa francouzskou vládou by byla výsměchem Camusovu hluboce individualistickému přesvědčení, napsal pro magazín Time Bruce Crumley.

Prezident Nicolas Sarkozy minulý týden prohlásil, že si přeje připojit Camuse ke gigantům francouzské historie pohřbeným v Panthéonu --- k figurám jako byli Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, Victor Hugo, Émile Zola a Louis Pasteur --- coby projev úcty k autorovi, jemuž obrana utiskovaných a úcty k individuu před opresívními společenskými silami získala slávu a úctu po celém světě. Avšak toto oznámení urazilo Camusova syna Jeana, jenž za tím vidí motivaci jiného typu --- pokus Sakozyho "zrekvírovat" odkaz sveřepě nezávislého spisovatele, který byl po dlouhou dobu hrdinou intelektuální levice.

Není ale jediným protivníkem snahy učinit z autora Cizince a Člověka revoltujícího pseudosvětce francouzského státu. Několik předních francouzských intelektuálů a odborníků na Camuse odsoudilo Sarkozyho za to, co označují za pokus spojit své jméno s politicky angažovaným spisovatelem, jenž by nepochybně jeho vedení země oponoval, kdyby byl dosud naživu. "Nemyslím, že Albert Camus nějak potřebuje Sarkozyho, mám spíše za to, že Sarkozy má velkou potřebu nějaké intelektuální jiskry," řekl v sobotu rozhlasové stanici France Inter Camusův životopisec Olivier Todd. "Je to trik --- součást jeho techniky vykrádání intelektuálního prostředí. Jde o absolutní urážku všeho, oč Camus usiloval."

A co je ještě horší, není to poprvé, co byl Sarkozy obviněn z pokusů vydávat hrdiny levice za zástupce vlastních hodnot. Například před dvěma lety zavedl každoroční rituál, při němž děti ve školách čtou vlastenecký dopis napsaný příslušníkem komunistického hnutí odporu Guyem Môquetem před tím, než byl v roce 1941 popraven nacisty. Během prezidentské kampaně v roce 2007 také opakovaně citoval významného lídra francouzských socialistů Jeana Jaurèse (pohřbeného v Panthéonu) ve snaze vyvolat dojem, ža by legendární levičák podporoval názory, které on sám prosazoval.

Kritikové rovněž tvrdí, že Sarkozyho skutečnou motivací pro zařazení levicových ministrů, jako je Bernard Kouchner, do jeho kabinetu, je usnadnit si prosazování krajně pravicových cílů, jako zastavení přistěhovalectví a zavedení tvrdších opatření ve prospěch "práva a pořádku". Díky účasti levicových politiků může prohlašovat, že jeho vláda neprosazuje tak pravicovou politiku, jak jeho političtí odpůrci tvrdí. "Sarkozy cituje Jeana Jaurèse, aby mohl lépe uplatňovat myšlenky Národní fronty; a to že si vybral do Panthéonu Camuse, to též zřetelně vyrůstá z čistě politické logiky, spíše než z logiky intelektuální," říká historik a odborník na filosofii François Cusset, který vyučuje americká studia na univerzitě v Paris-Nanterre. Nicméně Camusovy pozdní práce odmítající totalitarismus všeho druhu a odsouzení sovětského útlaku, kvůli nimž se dostal do sporu se současníky jako byl Jean-Paul Sartre, z něj nedělají zrovna perfektní ikonu levice, upozorňuje Cusset.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2009