Ke kovářům a želvám

27. 11. 2009

Problematika většího počtu kovářů než je optimum a neúnosnost takové situace v malé komunitě nemá nic společného se želvami, ale jedná se o situaci jinou - překmit, který je dobře známý z ekologie, napsal Tomáš Peltan .

Pokud na trh vstoupí výrazně větší počet kovářů, než kolik trh unese (mezi jedním a dvěma kováři je rozdíl 100 procent), pak výsledná produkce kovářů bude výrazně převyšovat poptávku. To zřejmě povede k poklesu ceny hřebíků pod reálné výrobní náklady (protože investice do vybavení kováren už byla učiněna a nedá se s tím nic dělat, je možno tuto dále nezohledňovat a počítat pouze variabilní náklady). To pak povede k tomu, že si všichni nahromadí levné hřebíky na horší časy a po odpadnutí jednoho z kovářů dojde při vzestupu ceny k tomu, že ostatní členové komunity budou čerpat hřebíky z levně pořízených zásob a zkrachuje i druhý kovář (díky vysoké úrovni zásob se totiž najednou místo jednoho kováře najde práce třeba jen pro desetinu kováře).

Pokud se jedná o malou izolovanou komunitu, zanikne kovářské řemeslo jako takové, tedy postiženi budou všichni, kdo by chtěli nějaký atypický výrobek (a později také hřebíky, protože zásoby nebudou neomezené). Situace je zhoršena tím, že spolu s odchodem kovářů z trhu dojde ke ztrátě nahromaděných znalostí a případný zájemce o znovuotevření kovářské živnosti je bude muset znovu pracně získávat s tím, že během tohoto časově náročného procesu bude kvalita produkce nižší - je třeba uvědomit si, že izolovaná společnost nemůže dovážet hřebíky z "Číny", proto by byli snížením kvality postiženi všichni členové komunity.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2009