Osamělé domácnosti

26. 11. 2009 / Věra Říhová

V České republice neexistuje evidence přechodného bydliště tak, jak tomu bylo v socialistických dobách. Způsobuje to obrovské problémy občanům, úřadům, policii, justici i poště. Především mladí lidé dnes bydlí v pronajatých soukromých bytech, kde jim majitelé nedovolí zapsat si trvalé bydliště, neboť na základě současných zákonů je to přílišné riziko pro majitele bytů a domů.

Také lidé vyššího věku spolu žijí neoddáni a nemají společné trvalé bydliště. Přestože nežijí osaměle, jsou zahrnuti do tabulek. Stále stoupá počet lidí s trvalým bydlištěm na obecních úřadech. Na vině je především nesmyslný exekuční zákon a doslova teroristické praktiky některých exekutorů, kteří se orientují pouze podle trvalého bydliště a jiné aspekty případu dlužníka je nezajímají.

Jsou časté případy, kdy exekutoři doslova kradou majetek i v nepřítomnosti majitele bytu, a to za asistence policie. Je hodně případů, kdy o majetek přijdou rodiče za své děti, o kterých ani nevědí, kde žijí. Stoupá počet žen, které musí platit dluhy za své nezodpovědné manžele, znám i děti, které musí platit dluhy za svého otce. Je tedy značně nevýhodné mít ve svém soukromém majetku trvale hlášené jiné osoby.

Naopak jen ve svém okolí znám hodně lidí, kteří žijí samostatně, ale do uvedených tabulek nejsou zahrnutí, neboť v jejich bytě či domě mají trvalé bydliště děti žijící na jiné adrese. Nejsou tu uvedeni samostatně žijící lidé bydlící v podnájmu s trvalou adresou u rodičů či jiných příbuzných. Tabulky uvádějí pouze počet domácností, ve kterých je trvale hlášený jeden občan. To ale o společném či samostatném bydlení neříká vůbec nic.

Tyto informace samozřejmě ve zmíněné studii nenajdeme. K čemu tedy takové výzkumy slouží? To, co tam ale najdeme, je několikeré upozornění na ovdovělé důchodkyně. V tomto smyslu jsem již četla několik článků v MFD a slyšela několik krátkých zpráviček v televizi či v rozhlase. Vždy z nich přímo čiší upozornění na "staré báby, které zabírají byty či domy díky vdovským důchodům".

Myslím si, že to je podstata podobných průzkumů. Pravice zoufale hledá další finanční prameny pro svůj nákladný život, protože vysoké režijní náklady jejich nemovitostí se nedají utáhnout z běžného platu či nezisků krachujících firem. Je škoda, že pravicoví čtenáři čtoucí BL nemají odvahu zde zveřejňovat své názory a konfrontovat je s názory na BL publikovanými, i když se jim ani moc nedivím, že se jim nechce nechat si stále od někoho nadávat nebo číst veřejnou urážlivou kritiku na své svobodné názory.

Vdovské důchody jsou trnem v oku mnohým lidem ze všech politických směrů i společenských vrstev. Jsou zdrojem závisti i mnohých žen, které musí žít pouze ze svého důchodu nebo sociálních dávek. Svou úlohu hraje i faktor nedostatku finančně dostupných bytů a domů, které staré ženy nechtějí prodat.

Spočítejte si, kolikrát jsou ve zprávě použitá slova "žena nad 70 let". Vdovské důchody jsou společností všeobecně chápány jako odměna za to, že se žena starala o svého manžela tak vzorně, že ho ani nenapadlo utéci s mladší ženou, nebo že se o něho postarala v době jeho nemoci a stáří. Tedy jako opožděná odměna za předchozí sociální služby zdarma.

Musíme si také uvědomit, že vlády už nemají kde brát peníze, podnikatelé si je jen tak lehce vzít nedají, zatímco ženy vdovy a matky jsou snadnou kořistí, která se neumí bránit. Proto také Janotův balíček ožebračuje matky na mateřské dovolené, ale na podnikatele si netroufá.

Proto se občas opozdí vyplácení důchodů, mateřských dávek, nemocenských a dalších sociálních dávek včetně dotací neziskovým organizacím humanitárně zaměřeným, ale nikdy se neopozdí vyplácení například státní podpory stavebního spoření či dotace na golfová hřiště.

Důchodové spoření je nadějným zdrojem cizích úspor, které se dají využít i jinak nežli k používání cizích peněz k vlastnímu podnikání. Například, má-li občan důchodové spoření, nedostane z městských zdrojů životní minimum po uplynutí podpůrčí lhůty v době nezaměstnanosti. Sociální pracovnice občanovi oznámí, že má úspory, a má tudíž z čeho žít. Z čeho bude žít v důchodu, nikoho nezajímá.

Důchodové spoření tak lze použít ke snížení sociálních nákladů na nezaměstnané a tím snížit zatížení městského rozpočtu o položky, které by měl hradit stát. Politici (leví nebo praví) se stále přou o to, kdo by měl nezaměstnané občany živit, zda stát či města. Nyní je vyplácení životního minima na městech a já s tím souhlasím, neboť radní a podnikatelé jsou úzce spojeni a je na nich, aby spolupracovali tak, že počet nezaměstnaných ve městě či obci bude co nejnižší.

Pro bohaté občany mohou kynout z důchodového spoření další státní dávky v podobě daňových odpočtů či státních příspěvků (politická fantazie nemá vymezené hranice). Pro chudé občany je důchodové spoření spořením na horší časy podobně jako spoření stavební.

Často slyším mluvit o potřebě snížit hrozivě narůstající počet důchodců, protože si neumíme odpovědět na otázku, kdo je bude živit. Je to příliš vážné téma a já jako ekonomka z podnikatelské praxe a budoucí důchodkyně o tom také vážně přemýšlím.

Upřímně se přiznávám, že na otázku také neznám odpověď, nejde pouze o nízký počet mladých lidí, kteří budou muset uživit své děti, manželky v domácnosti, rodiče své i její a ještě humanitárně podporovat nezaopatřené děti, invalidní spoluobčany, nezaměstnané a imigranty. K tomu musí samozřejmě uživit vládu, úředníky, učitele, zdravotníky, policii a vědu a ještě spoustu dalších modernizačních nákladových potřeb.

Vrátím se ke zmíněné zprávě "Struktura domácností jednotlivců".

Už první odstavec je zavádějící. 566,3 tis. domácností osamělého muže. Zamysleme se nad tím, kolik opravdu osobně známe mužů, kteří se o sebe samostatně starají. Já takového neznám ani jednoho, ale občas osamělého muže samostatně o sebe pečujícího a převážně žijícího na samotách vzdálených od civilizace vidím v televizních reportážích.

Znám několik mužů, kteří samostatně žijí a o domácnost se jim stará družka nebo některá příbuzná, a to především o úklid a oděv. Zajímavý mi v tomto směru přišel požadavek pravice na daňový odpočet služebné.

Průzkumy nám ukazují jednu důležitou věc. Ženy, které mají trvalé bydliště ve svém vlastním bytě, jsou buď ovdovělé důchodkyně, nebo výjimky z doby privatizace zastaralého bytového fondu a paneláků. Poměr mužů a žen ve všech tabulkách bije do očí. Ptejme se proto, kde vlastně naše ženy bydlí? U někoho.

Uvážíme-li, kolik žen u nás samostatně pečuje o děti, a porovnáme to s počtem žen vlastnících byty či domy, docházíme k obrazu naší společnosti. Zatímco většina žen investuje do dětí a věnuje jim veškerý čas, většina mužů investuje do majetku a osobních požitků a svůj čas věnuje získávání investic.

Nedaří se nám tyto dva směry životních cílů skloubit dohromady. Rodina a péče o budoucí generace není prioritou žádné politické strany, přestože podpora rodin nikdy nechybí v předvolebních slibech.

Ano, stoupá počet osaměle žijících lidí, neboť nová doba přinesla nové možnosti a staré důvody pro udržení trvalých rodinných závazků zmizely. Ale vytvářejí se nové. Bohužel nesměřují k ekonomice státu ani k podpoře rodin nýbrž k upřednostnění jednotlivce nad soužití ve skupině. Rodina takovou skupinou je a je mi záhadou, proč pravice tolik trvá na obrazu rodina=komunita jako na přežitku komunistického smýšlení.

Myslela jsem si, že obraz rodiny "majitel-hospodyně-dědic" zmizí vývojem společnosti vlivem modernizace technologií domácností a pracovní feminizace rodičů. Modernizace a pracovní zapojení obou rodičů by mělo logicky zvýšit ekonomickou schopnost rodin, ale není tomu tak. Zapojení žen do pracovního procesu vedlo ke snížení mezd zaměstnaných mužů na úroveň mezd žen a ve zvýšené míře k odbourání faktoru muže živitele.

Muž je tak znovu buď majitelem nemovitostí i rodiny nebo se stává ženinou přítěží. Vyvážených manželských vztahů je velice málo a převažují hlavně u starších ročníků. Mladí lidé se s tímto problémem těžko vyrovnávají, těžko hledají nějaký vzor či pohodlnou cestu, to vede k častému střídání partnerů nebo k rozhodnutí žít osaměle a v klidu.

To je ale cesta do pekel a divím se pravičákům, že si to jejich ekonomové nejsou schopni spočítat. Pravicoví politici nám budou muset před volbami jasně odpovědět na otázku, z čeho budou živit děti, invalidy, nezaměstnané a důchodce, nebo zda chystají hromadnou genocidu této části národa. Protože třetí cesta sociální pro ně není. Dělit se o své zisky dobrovolně nebudou, to nám předvedli v posledním úsporném balíčku. Budou pouze hledat nové cesty, kde komu co ještě sebrat.

Všímejme si proto více podobných výzkumů a tabulek a upozorňujme na ně, jako to dělá ŠOK.

Vytisknout