"Korektní" českej kůň, modrej hlupák s hvězdičkama

27. 11. 2009 / Tomáš Koloc

Když jsem před časem v pražském metru uviděl první reklamní bannery knihy Bílej kůň, žlutej drak, za niž devatenáctiletá česká vietnamská autorka Lam Pham Thi (o níž se tehdy ještě nevědělo, že je mystifikací českého spisovatele Jan Cempírka) dostala Cenu knižního klubu, a pak si přečetl recenze její knihy mi bylo jasné, že v této kauze jde o poukaz na jeden soudobý druh českého rektálního alpinismu. Že půjde o mystifikaci mě tenkrát nenapadlo. Zato mi okamžitě proletělo hlavou: A jéje, česká kultura hlásí s pompou do světa, jak je snášenlivá a korektní!

Hloupost kapitánů českého masového showbusinessu a "kultury" v přejímání západní politické korektnosti je až dojemná. Kdykoli jednou za čas zapnu televizi, v níž kraluje některý z opičících se bratříčků západních komerčních show (Superstar, Big Brother atd.) mezi vítězi prošlými hrdlem láhve náročných konkurzů vždy vidím poměrný percentuální počet arabských a hispánských jmen. Jde buď o studenty z ciziny, nebo Čechy s exotickými jmény svých předků. Neříkám, že nejde o schopné zpěváky (exhibicionisty atd.) ale je do očí bijící, že k úspěchu u různých "komisí rozhodujících, kdo se stane celebritou" pomohlo též jejich jméno. Oněm komisím zřejmě uchází, že vybírají jména, pocházející z menšin, které jsou hojně zastoupeny v ZÁPADNÍ EVROPĚ a AMERICE, a že demografická skladba České republiky je poněkud jiná...

Kdy dostal v ČR naposled prestižní literární cenu český Slovák? Polák? Nebo Ukrajinec? Nebo (tak jako často za První republiky) Němec (ano v Česku stále ještě žije německá menšina)? Anebo koneckonců i dobře píšící český Vietnamec? A mohli by je dostat i za dobře napsané práce ve svém vlastním jazyce, jak je to zvykem v západních zemích.

Ale dost! Už i já nejspíš blbnu z pervertované euromerické zpotvořeniny křesťansko- osvícenských morálních imperativů zvané "politická korektnost". Čerta starého mě zajímá jakého původu bude autor oceněného díla, jen když bude dobré. Přirozené (nekorektně dodávám: boží) mravní zákony, které se v sekulární podobě do jisté míry odráží ve světských zákonech a zvycích, člověk buď ctí, nebo nectí, což závisí buď na jeho víře či nevíře (v něco z toho, co jsem jmenoval výše). Vnucená "korektnost" může tomuto procesu jen uškodit a zpaskvilovatět ho.

Na to, abych věděl, jak je tomu ve skutečnosti s "laureátstvím na českých tocích", jsem se dost dlouho pohyboval v českých kulturních vodách. Nikdo z mých přátel, kteří kdy byli "oceněni" nikdy nezískal cenu bez toho, aby měl v udílecí komisi svého známého. A teď je tu tedy nový, korektní druh tlačenky: cizokrajné (nejlépe hispánské nebo arabské) příjmení.

Nevím jestli Jan Cempírek, když psal knihu Bílej kůň, žlutej drak svou mystifikaci zamýšlel jako happening, který by poukázal na blbost rektálního alpinismu české "politické korektnosti".

Povedlo se mu to však dokonale.

Bravo Cempírek!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2009