Na co ve světě umírají ženy?

27. 11. 2009 / Miloš Dokulil

Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala zprávu uvádějící žebříček příčin úmrtí žen v jednotlivých věkových kategoriích. Pokud se předem vede dělítko na ekonomicky vyspělé a naopak nevyspělé země, v těch vyspělých nevíc žen přicházejí o život během dopravních nehod, sebevraždami nebo následkem rakoviny prsu. V zemích hospodářsky nerozvinutých je první příčinou předčasné smrti žen především nakažení virem HIV/AIDS, při porodech nebo neodborných potratech, a pak také následkem tuberkulózy. Pokud se týká té tuberkulózy, pak v nerozvinutých zemích takto umírá každá druhá žena. Přitom celosvětově a bez ohledu na pohlaví je nyní největším zabijákem rakovina (13 % úmrtí).

V průmyslově rozvinutých zemích si dnes již málokdo uvědomuje, že především v důsledku 2. světové války došlo k dramatické sociální revoluci, která uplatněním žen v pracovním procesu odstranila -- materiálně i pocitově -- patriarchální vazby v rodině. V průmyslově nerozvinutých zemích zůstaly vztahy mezi mužem a ženou na staletími vydržené sociální nadvládě muže nad ženou. Nejednou k tomu výrazně přispívá také konzervačně působící náboženská víra. Např. v muslimských subsaharských státech navíc dochází k rozmanitým typům obřízky žen, což -- kromě hrubého zásahu do integrity nedospělých dívek -- nepředstavitelně snižuje možnou slast z intimních zážitků spojovaných se souloží. Ženy v takových oblastech jako kdyby měly plnit jen reprodukční roli a vést domácnost. (Už dávno jsme ve střední Evropě zapomněli na pseudoideál němčinou lapidárně prezentované "ideologie tří K", tj. "Kinder, Küche, Kirche"; tj. česky "děti -- kuchyně -- kostel".) Stojí asi za připomenutí, že např. v Afghánistánu, jakmile se dostal k moci Taliban (nebo tu moc v určitých oblastech obnovil!), zrušil výuku dívek. Nevzdělanost děvčat značně pak snižuje možnosti jejich obrany vůči sociálnímu a sexuálnímu násilí, o obraně proti zdravotním rizikům nemluvě. Za takových okolností je ostatně vyloučeno, aby ženy mohly samostatně usilovat o pracovních příležitosti (o přiměřené odměně za práci raději pomlčet). O emočním zázemí žen v těch nepřirozených podmínkách života se vůbec nedá mluvit. Že také proto rostou v kulturně nevyspělých zemích rizika úmrtnosti žen neúměrně vůči mužům, je nabíledni. Samostatně by bylo třeba rozvádět také celkové hygienické a sociální zázemí života v primitivně žijících oblastech. Mnohde chybí zdravotně nezávadná voda, v přiměřeném množství kvalitní potraviny, ne-li navíc rovněž čistý vzduch. Také úmrtnost novorozenců a dětí v prvních šesti letech věku bývá v neutěšených oblastech nepředstavitelně vysoká.

Vraťme se zcela obecně k některým údajům WHO. Statisticky (a bez ohledu na místní či kulturní poměry) mezi dvacátým až šedesátým (přesněji 59.) rokem věku nejvíc žen umírá následkem nakažení virem HIV/AIDS, skoro dvakrát častěji než následkem událostí spojených s plozením dětí. Skoro stejný podíl, jaký vykazuje těhotenství či rizikový porod, mají smrtelně končící choroby srdce. Jen o málo nižší číslo prezentuje tuberkulóza nebo (samostatně vyčleněné) následky spojené s jiným onemocněním plic. Teprve následně přicházejí rakovina prsu, sebevraždy nebo smrtelně končící dopravní nehody.

Genderová nerovnost ve společnosti
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2009