Pohoršení moralistů nad mučením sémantické trpělivosti

28. 11. 2009 / Štěpán Kotrba

polemika na reakci Karla Dolejšího pod titulkem "Krátkodechý smích drsoňů a účet za nedůvěru" a dovětek Jana Čulíka "Jenže trvalé hodnoty existují" k reakci Štěpána Kotrby "Útlocitný Rychlý šíp a kočičí mrtvola" na článek Karla Dolejšího "Ve stínu bratrstev kočičí pracky"

Čtenář Pavel Kroh v dopise redakci pozastavil nad dez- či mis-interpretací sebepropagace letenské restaurace U slepé kočičky z pera Karla Dolejšího a Jana Čulíka. Píše, že "slepý přece není oslepený ani zmrzačený, tím méně mučený". "U novináře je", tvrdí Pavel Kroh, "taková necitlivost, ledabylost v zacházení jazykem ... dost závažným nedostatkem." Dle mého názoru má čtenář Kroh pravdu. I když dřevěná plastika kočky v hrníčku co se na to nechce koukat a k ní se vážící název restaurace může ve fanatických ochráncích koček vyvolávat stejné rozhořčení, jako v muslimech či křesťanech Hospoda u zlatého prasete (zlaté prasátko na stěně pro toho, kdo se postí...), je obé součástí multihodnotové tolerance, o kterou tak jde Janu Čulíkovi, když vzývá ideál "plodného a užitečného srovnávání různých kultur". Kdo se narodí v Roce zlatého prasete, má prý v životě velké štěstí, tvrdí čínská mytologie...

Problém slepé kočičky má nejen konkrétní rovinu, vztaženou k esteticky ne příliš vkusné soše letenské crêperie, ale rovinu obecnou - hledání významů v postmoderní kultuře. Semantická rozrůzněnost jazyka vyvolává nedohodu na společných významech ve společnosti. Výsledkem je konfliktní soužití několika společností v jedné, dnes už pouze administrativně ohraničené lokalitě. Výsledkem je evropská unie. Psáno s malým E a bezvýznamným významem "unie". Jednotná totiž nejsou ani pravidla, ani kultura, ani úvody unitárního propojení zemí na jednom kontinentu.

Zejména si každý představujeme jinak, co je správné, dovolené či společensky žádoucí, a co nikoliv. Nedivme se proto ničemu.

V rámci jedné "liberální" a "multikulturní" společnosti dnes žije několik společností, z nichž každá má jiná měřítka estetiky, etiky i práva. Dva tisíce let křesťansky upjatý vztah k nábožensky definovaným zásadám jsme hromadně odvrhli během revoluce květin v šedesátých letech. Tehdy vzala za své sexuální zdrženlivost i nedotknutelnost individuálního vlastnictví. Společensky konzervativní vztah k etice podnikání jsme odvrhli s příchodem neoliberalismu a divoké ekonomické globalizace. Ve stejné době padl ideál celospolečenského vlastnictví výrobních prostředků a role práce na budování lepšího, sociálně spravedlivějšího světa. Konsensus o potřebnosti a užitečnosti veřejných statků byl narušen ideologií vypjatého individualismu libertariánství Ayn Randové. Tak na co si dnes, sakra, stěžujeme?

Politická relativita zákonných rámců ukázala například na "julínkovném" a "cikrtném", že "zdravotní péče zdarma" garantovaná ústavou v rámci daňové solidarity znamená pro každého z nás něco jiného. Julínek se rozhodl pohřbít mis-interpretací solidaritu. Zdraví se stalo kšeftem a nástrojem násilného resp. nedobrovolného přerozdělování - tím pádem i eticky velmi sporného vydírání.

Nedivme se proto, že se neumíme shodnout na významu slov "Slepá kočička".

Otázka je, co s tím dál. Jan Čulík, Karel Dolejší i jeho brněnský host považují zcela v rozporu s realitou gesto "nevidím" známé ze symbolického zobrazení tří opic z nichž jedna nevidí, druhá neslyší a třetí je němá (Blind - Deaf - Mute) za mučení, neřku-li týrání. Dolejší ho interpretuje jako "poškození" či "handicap". "Je to zmrzačené zvíře, které lze jistě také popsat jako "handicapované" atd., jak je politické korektnosti libo; na věci to ale nic nezmění," konstatuje Dolejší. Čulík nakonec tvrdí: "Nakonec je demokracie, tak se radujme, že se neshodneme, a respektujme své odlišné názory."

Označení "velké dřevěné kočky co si zakrývá očka", jak vidí symboliku restaurace čtenář Kroh, jako "obrovské figuríny zmrzačeného zvířete" (Dolejší) či dokonce "obří plastiky, která znázorňuje mučení" (Čulík), když je dřevěná socha sotva půl druha metru veliká, je významný posun VÝZNAMŮ jednoho ZNAKU v rámci hledání SMYSLU reklamní komunikace u několika vysokoškolsky vzdělaných lidí, profesionálně jinak ovládajících a používajících společný dorozumívací KÓD - jazyk... Jaká je tedy v hodnotově postmoderní době role jazyka, jak ho přednáší na škole sémantici (v případě Čulíka bohemista) ? Čemu učí učitelé naše děti?

V Praze je síť restaurací a pivnic Potrefená husa, aniž jsou zde lovecké rekvizity či se někdo pozastavuje nad názvem, případně staropražská hospoda U vystřelenýho oka, aniž by zde servírovali jako hlavní menu volská oka či hosty obsluhoval jednooký číšník. V Glassgow mají zase skotkou restauraci Motýl a prase (153 Bath Street), aniž se obtěžují symboliku vůči místním muslimům zmírnit. Dokonce je zde Cafe Mao (84 Brunswick Street), které se výzdobou výloh hlásí k "hromadnému vrahovi" Mao Ce-Tungovi. Co si o názvu myslí místní protičínští ochránci lidských práv, je jim nejspíš jedno... No a co restaurace Kama Sutra (331 Sauchiehall Street)? Co říkají zastánci upjatých mravů a místní okrašlovací spolky na tuto veřejně prezentovanou a dokonce prosklenou nemravnost? O podniku s názvem Roastit Bubbly Jocks ani nemluvě... Průvodce skotskými restauracemi to komentuje neméně jízlivě: Když jsem se ptal internetového vyhledávače, co přesně znamená "roast it", zjistil jsem, že nejspíš ani Google nemůže uspokojit všechny dialekty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2009