Zač vděčíme Evropské unii?

26. 11. 2009 / Ivo Šebestík

Česká republika se hluboce propadá v žebříčku korupce. Jsem si ale jist, že nebýt členství v Evropské unii, byl by její propad ještě výraznější, a je docela možné, že bychom v této disciplíně drtivě porazili i Turecko 18. století. Skutečnost, že nad naším konáním je ještě jakýsi dozor, byť vzdálený a uplatňovaný jen tam, kde naše chování zasahuje evropské zájmy, působí přece jenom mírně omezujícím způsobem na všechny ty, kteří by se jinak -- zcela volní a svobodní -- utrhli z řetězu.

Členství v Evropské unii má též mírně pozitivní dopad na kultivaci českých politiků. Na tomto poli se jedná o dřinu téměř sisyfovskou, přesto nám zde již vykvetlo něco vlčích máků. Je nepochybné, že například předseda ODS Mirek Topolánek během "svých" tří měsíců předsednictví EU změnil hodně na svém vstupování a řečnickém stylu. Je dnes nesporně lepší, mnohem méně obhroublý. Na druhou stranu se mu ale přihodila ta věc, že se v Evropě seznámil s dědicem státnického stylu Medicejských, Silviem Berlusconim, což lze považovat sice za dobrý zážitek, ale též za nemalou daň z politického zisku.

Myslím, že dokud máme tolik problémů sami se sebou, nemůžeme členství v Evropské unii považovat za jakkoliv omezující. Pokud létáme jako ptáci se zlomenými křídly, je pro nás její voliéra hodně příznivá. Na druhou stranu -- a tady asi lze sdílet obavy českého prezidenta Václava Klause -- až si uděláme doma pořádek, snížíme korupci, vyčistíme skvrny v justici a zbavíme se "plzeňského" syndromu vysokoškolského studia, až se zlepší naše politická kultura a obnovíme prameny národní hrdosti, pak nás možná Evropská unie může v našem rozletu trochu brzdit. Do té doby ale uplyne ještě hodně vody kolem vyšehradské skály.

Vytisknout