Nemám rád manipulaci davem a účel prostředky nesvětí

19. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

polemika s článkem Jana Čulíka "Hlavně nám dejte se vším pokoj!", Uwe Ladwiga "Jsou íránští demonstranti pitomci?" a doplnění článku Karla Dolejšího "Another hero - another mindless crime: Další hrdina, další nesmyslný zločin"

Ano, íránští demonstranti jsou pitomci - důvodem je nerespektování základních pouček pro všechny revolucionáře, vyjádřené Leninem v knize "Dětská nemoc "levičáctví" v komunismu". Revoluce se může podařit pouze tehdy, jsou-li pro to OBJEKTIVNĚ vhodné podmínky. Nelze zaměňovat přání či tužby za realitu. Jan Čulík vznáší otázku legitimity tužeb "lidového odporu", směrovaného a podporovaného vlivovými strukturami Office of Policy Coordination Office of Strategic Services zvnějšku - jiným jazykem řečeno "službami cizí moci". Intervenční politiku nelegálních operací "old boy network" obhajuje - ve jménu romantického argumentu "osvobození od útlaku". Kde je ale hranice cynické velmocenské manipulace globální politikou, cílené genocidy ve jménu zisku a osvobozování? Kdo je povolán a vyvolen, aby říkal, kam kolik milionů dolarů poslat spolu s tisícovkou námezdních operativců, aby se tam zhroutila legitimní vláda? Ústava Spojených států amerických o tom nehovoří.

Dějiny americké zahraniční politiky od 2. světové války jsou nicméně plné špinavých špionážních "aktivních opatření" ve jménu "demokracie", za kteoru se schovávala velmocenská chamtivost. Operace "Ajax" (odstranění iránského prezidenta Mohammeda Mossadegha), či nejnovější "Moron" a "Merlin" z roku 2000 (vyrábění důkazů o převozu atomových dokumentů které obsahovaly skryté vady z Ruska do Íránu) jsou ukázkou, jak se "vyrábí politika" a jak se vytváří "osa zla". O fiasku operace Merlin psal například britský Telegraph.

Vše začalo využíváním nacistů v "Project Paperclip" , při výsadku v Zátoce sviní a operaci "Mongoose" proti Kubě. Zvůle tajných služeb pokračovala přes Program Phoenix (korupce vlády v jižním Vietnamu, "cílené zabíjení" a odstraňování nepohodlných, teror pod cizí vlajkou), "tajné války" v Laosu, podpory pro řecké plukovníky v rámci operací "Avrakotos", zavraždění Allendeho, Iran Contras válku proti Nikaragui, přes "School of Americas" (výcvik teroristů pro destabilizaci režimů na americkém kontinentu) a operace "Splinter Factor" (vyvolání politických procesů proti významným funkcionářům komunistických stran zemí střední a východní Evropy v letech 1949 až 1953 - mimo jiné i proti Horákové či Slánskému), "Cherry" v Saigonu, "Roots" (nazi na Balkáně), "Hindu Kush" v Afghánistanu, "Operation Chaos" z let 1953 - 1968 proti beat generation a "nové levici" v USA, po nejnovější "Cyclone" (zřízení islámských škol v Pákistánu - jako rozbušky pro napětí v regionu a svržení generála ), "Banana", "Pincer" či "Pliers" ve Venezuele (plán agenta CIA jak prostřednictvím USAID destabilizovat Chávezův režim), "Stargate", "Blowback", "Mockingbird" (2007 - korupce stovek novinářů z ABC, NBC, CBS, Time, Newsweek, AP, UPI, Reuters, Hearst, Scripps-Howard, CNS).

Konceptem paramilitárních operací "Phoenix" i "Gladio" je, že teror je organizačním principem, dávajícím společnosti stabilitu. Proti těmto operacím je "Watergate" či "Condor" jen hraní si na písku. To vše chce Jan Čulík obhajovat jako součást modelování "demokracie"? Proč? Protože jedna z těchto operací třeba bezděčně jemu či některým jeho přátelům usnadnila v minulosti integraci do západoevropské společnosti? Ta doba už je dávno pryč. "Demokracie" ale nevyhrála. Vyhrála mocenská manipulace.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.6. 2009