Teherán: Čas lámání chleba

20. 6. 2009

Z tohoto důvodu, řekl Chameneí, musejí všichni držet pohromadě. Opatrně nastínil krizi jako spor mezi starými soudruhy ve zbrani. Uznal, že prezident Mahmúd Ahmadínežád zašel při televizních debatách s rivaly příliš daleko, když napadl integritu islámské republiky v 80. letech a obvinil členy rodiny Hášímího Rafsandžáního z obohacování se na státních zakázkách, a když obvinil syna Alího Akbara Nateka Núrího (bývalého předsedy parlamentu a neúspěšného prezidentského kandidáta v roce 1997) z defraudace státních peněz. Chameneí chválil upřímnost a otevřenost předvolebních televizních debat, ale varoval, že pokud v osobním obviňování a hašteření zajdou příliš daleko, stanou se tyto debaty kontraproduktivními.

Chameneí chválil podíl Musávího, Rafsandžáního, Karúbího a Rezaie (hlavních představitelů opozice) na revoluci v roce 1979. Dodal však, že vzhledem k vážným hrozbám Íránu ze zahraničí musejí zakopat válečnou sekeru s Ahmadínežádem a pokračovat dál.

Chameneí odmítl výtky USA a Británie ohledně íránského autoritativního systému jako pouhé pokrytectví. Spojené státy, řekl, zabily tisíce lidí při ilegální invazi do Iráku a při jeho okupaci, a bombardují lid Afghánistánu. Dokonce i na domácí půdě, uvedl, USA nezaručují svobodu projevit nesouhlas, což ukazuje obléhání sekty Davidiánů v texaském Waco za Clintonovy administrativy, které skončilo zabitím mnoha lidí. Britské protesty označil za legrační s ohledem na nynější skandál s příjmy poslanců.

Zástupné řeči o britském a americkém spiknutí proti íránské suverenitě jsou v íránském povědomí tak dobře zakořeněny, že Chameneímu stačily pouhé narážky. V íránské veřejnosti existují výstřední fixní ideje ohledně britské vlády v Íránu, které sahají až do viktoriánské éry, kdy se zemí hraničila Britská Indie a během soupeření s carským Ruskem prohlásila území na jihu za součást své sféry vlivu. Pokud jde o mě, divil bych se, kdyby MI6 měla v Íránu víc než jen několik důstojníků a místních spolupracovníků, uvádí Cole.

Tento paranoidní styl íránské politické rozpravy (který má svůj protějšek v USA) byl použit k odsouzení protestujících coby úmyslných či neúmyslných nástrojů hanebného imperiálního působení na íránský stát. Chameneí důrazně naznačil, že pokud budou protesty pokračovat, budou brutálně potlačeny.

Na konci kázání se Chameneí obrátil na skrytého Dvanáctého imáma, který je šíitským Mesiášem, jemuž podle něj náleží skutečná vláda nad Íránem.

Toto vyjádření považuji za koncesi Ahmadínežádovi, který vidí islámskou republiku coby manifestaci vůle skrytého imáma, což je názor většinovými šíitskými kleriky považovaný za rouhání. Šíité věří, že následníkem proroka Mohameda se stal jeho zeť a blízký příbuzný Alí a později další potomci (také potomci jeho dcery Fatimy, jež byla Alího ženou). Dvanáctá větev šíi v Íránu a Iráku věří, že Dvanáctý imám zmizel jako malé dítě do nadpřirozené, nesmrtelné dimenze. Některá tvrzení říkají, že se nepoznán pohybuje mezi námi, jiná, že se nachází na vlastním místě v jakési mystické geografii. Ale šíité věří, že se jednoho dne objeví či vrátí. V době jeho nepřítomnosti nemůže existovat skutečně legitimní vláda, ale potomek proroka nebo imáma by měl vládnout skrze tajné, přímo od Boha pocházející vědění. Chomejní se domníval, že v nepřítomnosti imáma by měl vládnout klérus vyškolený v seminářích, ale netrval na tom, že tento klérus má nějaké ponětí o vůli imáma; to nejlepší, k čemu může dospět, je učený odhad (zann) opřený o písmo a svatá rčení, ale může se také mýlit. To se liší od Ahmadínežádovy perspektivy, v níž imámova ruka přímo ovládá theokratický stát. Chameneí tento přístup otevřeně nepodpořil, ale zdá se mi, že naznačuje, jako by protestující rebelovali nejen proti pozemské vládě, ale proti vůli samotného skrytého imáma, míní Cole.

Zdá se, že je nyní jen otázkou času, kdy nastane zatýkání nejvyšších představitelů - a pak brutální intervence bezpečnostních sil proti protestujícím. Pouze Musávího ústup (a ten by patrně dav demoralizoval) by nyní mohl tento výsledek odvrátit.

Skutečná otázka zní, zda se zopakuje rok 1963, kdy šáh dokázal rebelii vedenou Rúholláhem Chomejním potlačit, nebo léta 1978-79, kdy se mu to nezdařilo. Odpověď záleží na podpoře protestů mezi obyvatelstvem a na postoji různých ozbrojených složek. Pokud ozbrojené síly zaváhají nebo se rozštěpí, Chameneí bude mít vážné potíže. Pokud ne, protestující mohou být rozdrceni.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout