ANALÝZA

Americké podkopávání demokracie aneb "autoritáři 21. století" podle Freedom House

20. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Studie popisuje, jakým způsobem pět zemí --- Čína, Irán, Pákistán, Rusko a Venezuela --- "brání rozvoji demokracie doma i v dalších zemích". Studie ovšem --- samozřejmě --- nepopisuje, jakými způsoby brání rozvoji demokracie doma i v dalších zemích samotné Spojené státy americké či jejich evropští spojenci. Dozvěděli bychom se totiž o kombinaci státního diplomatického nátlaku jak přímého prostřednictvím administrativy, tak nepřímého prostřednictvím mezinárodních organizací, privátního ekonomického nátlaku, spolu s propagandistickým působením vládou kontrolovaných médií, nelegálních operací tajných služeb a vlivového působení "nevládní" "občanské" diplomacie vládnou kofinancovaných NGOs'...

K "oslabování demokracie v 21. století" dochází podle tiskové zprávy RFE ke studii na základě

• autoritářské zahraniční pomoci: Bohaté "autoritářské" země poskytují bez dalších podmínek miliardy dolarů v podobě finanční pomoci chudším autoritářským režimům a "neliberálním demokraciím", přičemž tyto režimy nejsou ochotny podlehnout "mezinárodní" snaze o zlepšení správy a snížení korupce. Například Čína je nyní podle Světové banky největším věřitelem Afriky.
• tlaku na mezinárodní organizace: Země ze "seznamu" (jako jsou např. Čína a Rusko), aktivně narušují práci mezinárodních organizací, jako jsou Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a Organizace amerických států na poli lidských práv a šíření demokracie. Mají také vytvořeny nové instituce v opozici vůči organizacím, které "podporují lidská práva a odpovědné vládnutí".
• redefinování termínu "demokracie": autoritářské režimy zhoršují veřejné chápání pojmu demokracie, neboť narušují smysl tohoto pojmu v domácí politice ve státem kontrolovaných médiích a v zahraničí prostřednictvím financování vlastních mezinárodních mediálních projektů.
• rostoucích hrozeb pro Internet: Autoritářské režimy používají sofistikované a dobře financované technologie k omezení legitimního online diskursu, zejména v Číně, Íránu a Rusku.
• neliberálního vzdělání: buď aktivně podporují nebo umožňují narušení výkladu ekonomiky a dějin prostřednictvím nacionalismu, extremistickmu nebo zúženého pohledu. Autoritářské režimy tak vytvářejí nové generace, které jsou vychovávány v nepřátelství vůči demokracii a jsou podezřívavé vůči okolnímu světu.

Paradoxní ovšem je, že nejvíce kontrolních a cenzurních zásahů vůči svým občanům, jakož i různých typů zahraničně politických intervencí neprovádí Venezuela či Rusko, ale USA. Stačí připomenout globální aktivity, zejména

• zahraniční pomoc spřáteleným autoritářským nebo neliberálním režimům: Americký koncept podpory samotného Freedom House, financování USAID či National Endowment for Democracy přispívá k podpoře řady režimů, které s liberální demokracií nemají nic společného, jsou ale loajální vůči zahraničně politickým zájmům USA. Namátkou lze hovořit o Pákistánu, Peru, Chile, Kuvajtu, Saúdské Arábii a Sjednocených arabských emírátech, o středoamerických diktaturách, postsovětských republikách jako je Gruzie, Lotyško a Litva...
• tlak na mezinárodní organizace: Nelze nevzpomenout bojkot agendy lidských práv v OSN poté, co USA ztratily v tomto orgánu vůdčí roli a díky změny agendy se začalo hovořit o právech na odlišnost společenských systémů a principech nevměšování, o sociálních právech a právu na vzdělání - zejména se situací afrických zemí.
• redefinování termínu "demokracie": USA nepochopily, že americký systém "demokracie", ve které i agresivní náboženská nesnášenlivost, rasismus a neonacismus mohou být bez obav z postihu hlásány; demokracie, ve které může existovat svoboda urážek etnického, náboženského či kulturního cítění , není systém, který by komukoliv mohl být vzorem. Ano, demokracie je kulturně podmíněný pojem a nejspíše země, které byly silnými říšemi v době, kdy v USA ještě nebyli Evropané, mají právo na svou kulturu, svůj systém vztahu občana vůči státu a své vnímání toho, co je vládou lidu a co je ve společnosti povolené a co ne (nahota, sex). Vnucování vlastních modelů je v těchto zemích plným právem chápáno jako kulturní agrese. Kdyby USA hlásaly své chápání demokracie pouze na svém území, je to v naprostém pořádku. I Američan nemůže využívat "svobody" nad rámec omezení země, ve které je hostem: například se nemůže opalovat nahý na řecké pláži, aniž by dostal pokutu. A nemůže v plážovém oblečení a trepkách chodit do restaurací, kam je vstup povolen pouze ve společnost neobtěžujícím oděvu. A v Indonésii si nemůže vydávat pornočasopis, ani si jej prohlížet na ulici nebo ve společnosti, když 85 procent z 220 milionů indonéských obyvatel vyznává islám. To, že jsou Američané v zahraničí hosty, a nikoliv těmi, kdo zde určují pravidla, nepochopili dodnes. Zvláště pro příslušníky vojenských jednotek je to velký problém už desítky let.
• rostoucí hrozby pro Internet: V oněch "liberálních" demokraciích bylo podniknuto to nejglobálnější omezení svobody slova na internetu - v mnoha "vyspělých demokraciích" došlo k zákazu používání šifrování, k záznamu veškerého telekomunikačního provozu i bez přivolení soudů na základě konkrétních obvinění, k pokusům o cenzuru obsahu v domicilu národních domén i při importu dat ze zahraničí, regulacím atd... Nelze nevzpomenout nadnárodní a veskrze nelegální systémy sledování elektronické komunikace už od studené války, které jsou financovány vládami a využívány dodnes. Pokusy Micosoftu vytvořit "autorizaovaný internet" či legislativní kroky k "safer internetu", kontrole obsahu ve výměnných sítích jsou spolu s obrovskou kontrolou elektronické komunikace v globálním i národním měřítku v přímém protikladu z deklarovanými frázemi o "svobodě slova". Kontrolováni a sledováni mohou být všichni - a ani se to nedozví. Zde je nutno zmínit celou agendu "Homeland security", dávající federálním agenturám v USA právo zatýkat bez důkazů, zadržovat bez soudu, odposlouchávat a kontrolovat komunikaci, zatýkat a věznit i mimo jurisdikci USA.
• neliberální vzdělávání: Zde, pravda, mají USA ze všeho nejmenší dluh vůči demokracii, ale přesto: povinná výuka křesťanského náboženství v některých "demokratických" zemích nebo nahrazení Darwinovy teorie "inteligentním designem" při výuce v USA nesvědčí o liberálním přístupu... Zamlčování některých temných aspektů vlastní historie také ne.

Americký systém "demokracie" ovšem nepřipouští objektivitu a svět dělí na MY a ONI. Američané se vždy zabývali pouze oním ONI. A to ještě jen tam, kde to konvenovalo jejich zahraničně politickým zájmům....

Vytisknout