Vlček po cestě do Gazy: Oni mě nechtěli poslouchat, fňuk...

18. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Když jsem se na tiskové konferenci před odjezdem ptal předsedy Poslanecké sněmovny Vlčka "natvrdo", jak chce dospět k nějakému výsledku jednání, jestliže se delegace nesetká s těmi, kteří mají v Gaze mandát od tamních občanů, namísto odpovědi se Vlček proměnil v žížalu na háčku. A kroutil se a kroutil se. Věděl jsem ovšem, že podrobný itinirář cesty obsahuje setkání s delegací palestinského parlamentu. Sejít se pouze s polovinou palestinské politické scény je prakticky nemožné, cesta by neměla žádný smysl. Bylo jasné, že prosionistická lobby některých českých politiků i novinářů spustí kravál. Odvolaná velvyslankyně a neúspěšná europoslankyně Hybášková vyrazila do útoku hned, i když ještě před dvěma lety tvrdila, že s Hamásem je třeba jednat. Lidovec Svoboda se přidal později. Jako vždy. Protože legitimita radikálního palestinského hnutí odporu je něco, co izraelská vláda i někteří čeští politici jen těžko zkousávají. Oproti tomu Evropská unie si zvyká a začíná rozumět i myšlence samostatného Palestinského státu.

Naprosto se nedivím části delegace, že příkazů svého "vedoucího" neposlechla. Poslanci národních parlamentů mají svůj mandát, své poslání a svou odpovědnost. Nejsou to účastníci zájezdu s Čedokem, které by čekal po návratu výslech na Bartolomějské, neb se bavili se "zlými" emigranty.

Setkání příznivců Demokratické fronty pro osvobození Palestiny (PFLP) v Gaze, 13. června 2009

Svou hrdost i svou vlastní odpovědnost má i bývalý ředitel zeměkoule a exministr zahraničí . Kdyby nebylo Kavana a jeho dlouholetých kontaktů v oblasti, jel by Vlček tak akorát k Máchovu jezeru, a ne do Gazy. Svezl-li se předseda českého parlamentu jako doprovod Jana Kavana a dalších profesionálů na výlet, věděl dopředu, jaká to nese politická rizika. Věděl, že cílem je přivést do Gazy, do Izraele i dalších okolních zemí tichý vzkaz od někoho, kdo v tu chvíli nemohl přiletět osobně. Velmi kategorický a velmi naléhavý vzkaz. Poslankyně ČSSD Hana Orgoníková, která Vlčka veřejně kritizovala za Kavanovu "nedisciplinovanost", je ovšem předsedkyní česko-izraelské meziparlamentní skupiny. Otázkou je, zda je víc českou, nebo izraelskou členkou. A otázkou je, zda neměl z toho titulu spíše deklarovat konflikt zájmů.

Setkání s palestinskými poslanci v budově PLR v Ramalláhu, což byl hlavní cíl cesty, se měli účastnit v prvé řadě generální tajemník PLR, pověřený prezidentem pro styk se zahraničními delegacemi, Ibrahim Khreisheh (Fatah harakat al-tahrīr al-filastīnī), pak Abudullah Abdullah (Fatah s 41.43%, předseda výboru PLR pro zahraniční vztahy), Azzam Ahmad (lídr uskupení poslanců Fatahu v PLR), Hanan Ashrawi (Třetí cesta, 2.41%), Mustafa Barghouti (nezávislý, součást koalice Nezávislá Palestina s 2.72%), Qais Abu Leila (Demokratická fronta pro osvobození Palestiny - al-jabhah al-dīmūqrātiyyah li-tahrīr filastīn, součást koalice al-Badeel s 2.92%), Bassam Salhi (Strana lidu - hizb al-sha'b al-filastīnī, bývalá komunistická strana, součást koalice al-Badeel s 2.92%), Khalida Jarrar (Lidová fronta pro osvobození Palestiny, al-jabhah al-sha'biyyah li-tahrīr filastīn s 4.25%). To ale není většina. 74 křesel (44.45%) pro Hamás zastoupení nemělo. Navíc setkání se uskutečnilo v Ramalláhu, kde jednoznačně zvítězil Hamas a získal zde 4 křesla, zatímco Fatah pouze 1 křeslo - Muhib Salame tak trochu příznačně v parlamentu zastupuje "minority". V Gaze zvítězil také Hamas (5 křesel), nezávislí zde získali 3 křesla, Fatah ani jedno. Tak kdo má právo mluvit za okupovanou Gazu?

Kdyby se delegace pokoušela o stvoření nové koalice bez vítěze voleb, hrála by si se sirkami národní zrady na sudu s dynamitem. Čili o to nešlo. Nic než velká "koalice národního obrození" (Fatah a Hamas za tichého souhlasu všech ostatních) nemohlo být od samého počátku cílem "neoficiální" diplomatické cesty, zvláště když se v USA ujal moci demokrat Barrak Obama, který prakticky ihned pravicové vládě v Izraeli poslal ultimátum o nutnosti vytvořit dvoustátí. Následného programu Vlčkovy-Kavanovy mise se měl účastnit palestinský ministr zahraničních věcí Rijád Malkí a o hodinu později prezident Mahmúd Abbás.

▼setkání části delegace s představiteli Hamásu a Fatahu

Vlček, pokud se na riskantní cestu necítil, mohl na poslední chvíli náhle onemocnět a vedení mise mohl nechat někomu jinému... A nebo mohl před cestou mlčet a nevydávat médiím kategorická prohlášení "s Hamásem mluvit nebudeme. A basta." Obávám se, že k tomu neměl od všech členů delegace mandát. Svým neprofesionálním koktáním před cestou o cíli celého snažení a ještě hloupějším koktáním během cesty a po cestě (na výsledky se ho hysteričtí novináři vůbec nezeptali, chtěli lynčovat Kavana, Opoleckou a Laštůvku) se zostudil jako politik i jako diplomat. Příště už ho nejspíš nikdo nikam na státní útraty nevezme.

Dva dni po odjezdu Vlčkovy mise obě doposud znepřátelené frakce palestinské politiky v Ramalláhu a Gaze vytvořily Výbor pro usmíření. Výbor, ve kterém zasedli zástupci Hamasu i Fatahu. Čili byla splněna vůle 85.88 % občanů Palestiny. Příprava půdy pro nové kolo dialogu o sjednocení taktiky k vytvoření Palestinského státu může začít. Výsledek obě strany předpokládají vyhlásit v Káhiře zanedlouho - 7. července. Izrael Kavanovu "neposlušnému" křídlu "Vlčkovy mise" nejspíš nepoděkuje, ale o to ani tak nešlo. Ale Barrack Obama by mohl.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.6. 2009