19. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Mladí stalinisté z Svazu mladých komunistů Československa vyvolali otevřený konflikt s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. "Procesy, které dlouhou dobu probíhají v naší straně, se nám nelíbí," píše předseda SMKČ Lukáš Kollarčík Filipovi. "Ani charakter strany před Tvým nástupem do funkce předsedy ÚV KSČM se neztotožňoval s naším názorem na to, jakým způsobem by měla komunistická strana teoreticky či prakticky, na úrovni parlamentu, ale hlavně mimo parlament, pracovat," konstatuje šéf komsomolu, když mu Filip k politickému sebevzdělání doporučil četbu Leninova spisku o Dětské nemoci levičáctví.
"Je Filipovo jednání hodné komunisty?", ptá se mladičká místopředsedkyně Zuzana Votroubková z Brna, která s předsedou polemizuje za jeho otevřenou mediální kritiku provokace SMKČ v Lidicích, kam komsomolci přišli uctít památku nacisty popravených a umučených jak na stranický mítink s vlajkami se srpem a kladivem.
Není moudrý, kdo nedělá chyby. Takových lidí není a být nemůže. Moudrým je, kdo dělá chyby nepříliš podstatné a kdo je dovede snadno a rychle napravovat.
1920, V. I. Lenin: Dětská nemoc "levičáctví" v komunismu - česky ZDE
Filip je v těžké situaci. I on - a už dlouho - ví, že spektakulární excesy "verbálně radikálních" mladých, podporované "zleva" starými stalinisty z okruhu časopisu "Dialog" a "ještěří" částí aparátu, stranu dlouhodobě poškozují a činí ji nepřijatelnou pro jakoukoliv parlamentní či vládní koalici. Stejně od ní odhánějí "normální" mladé voliče i střední generaci. Nicméně se nedokázal odhodlat k rozhodujícímu střetu a vyhrotit místy naprosto nepřijatelnou situaci tak, aby donutil k odchodu ze strany ty, kteří si nepřiznali prohru na sjezdu a nerespektují jeho usnesení. Jakákoliv strana, komunistickou nevyjímaje, není holubník, ale skupina s přesně daným cílem i pravidly. A usnesení sjezdu jsou závazná jak pro funkcionáře SMKČ, stejně jako pro okresní nebo krajské organizace.
"Společnost prochází rozsáhlými změnami a my nemůžeme jít do voleb s orientací na dělníky. Realita je už úplně jiná," řekl předseda KSČM počátkem prosince 2004. A tak zatímco se vedení strany už za Grebeníčka snažilo dát straně "šmeralovskou" tvář a vtáhnout do aktivní politiky odboráře, antifašisty, mírové aktivisty, ochránce přírody a další levicově smýšlející nestraníky, militantní bojůvky primitivů zahnojí každou občanskou akci svým pokřikem. A samozřejmě - všechna média ukazují pouze je, neboť nedokáží pochopit, že přerod od totalitní strany do "posametové" doby zbavil "bolševickou" stranu veškerých sebeobranných mechanismů před kolektivy politických šílenců.
Dá se říci, že ODS je dnes ve vnitrostranické práci daleko více bolševická než KSČM. V KSČM nelze jako v ODS z centra rušit licenci místní organizaci. Důsledná "demokracie zdola" jako antipod "demokratického centralismu" se teď ovšem Filipovi může vymstít. Čím více základna strany stárne, tím více vzpomíná na svá "bojová" vítězství a uchyluje se k nostalgickým vzpomínkám. A přitom z knihoven vytahuje klasiky a oživuje v KSČM duch gottwaldovské či husákovské KSČ. Dubčekův "socialismus s lidskou tváří" i gorbačovskou "perestrojku" odsuzují různí stárnoucí teoretikové z VUMLu či VŠP jako "zradu komunismu". Grebeníček tomu nevěnoval pozornost dlouhých několik let. A pak si uvědomil, že už s tím nic nesvede. Filip převzal stranu ve stavu, kdy stalinističtí ještěři vyčerpávali politickou aktivitu centra neustálými vnitrostranickými pozičními boji. V Praze například kdysi progresivního svazáka Viktora Pázlera nahradila Marta Semelová, známá svou obhajobou Gottwalda, a ultrakonzervativní místopředseda KSČM Exner. Ve Středočeském kraji se stal lídrem stejně ultrakonzervativní právník Stanislav Grospič. V Brně vystřídal ve vedení Krajské rady stařičkého Josefa Kútu RSDr. Josef Jančara spolu s RSDr. Pavlem Novotným, RSDr. Zdeňkem Uhlířem a členem výkonného výboru Zdeňkem Zimolou, Vyškov řídí RSDr. Jaroslav Sláma. A tak by v mnoha okresech šlo pokračovat dál.
Politická práce řady těchto důchodcovských organizací, řízených "doktory politických věd", se orientuje stále častěji na setkání důchodců u památníků, na Prvního máje či kladení věnců k výročím. Argumentace tomuto způsobu práce odpovídá. Senilní zjednodušování, demagogie a zbytky bývalé nadřazenosti. Stačí zalistovat interními občasníky, které okresní komunistické buňky neprozřetelně vystavují na internetu. Srovnáme-li to s argumentací Leninovou, vyzní jazyk i úroveň pro dnešní dobu tristně. Lenin by řekl: učit se, učit se, učit se.
Nicméně mladí, ale přitom nevzdělaní komsomolci poučují a kádrují. Dokonce i předsedu. Nejen ty, kteří s nimi nesouhlasí, ale i ty, kteří jim trpělivě vysvětlují, že takto se politika dělat nedá, nechtějí-li skončit jako v Itálii komunisté Enrica Berlinguera - dnešní zbytky Partito Comunista Italiano pod rozštěpenou identitou Partito della Rifondazione Comunista do roku 2006 pod vedením Fausta Bertinottiho (1996 8,6%; 2001 5,0%; 2006 5,83%; 2008 3,08% v koalici) či v Parti communiste français Maurice Thoreze, George Marchaise, Roberta Hue a Georg-Marie Buffetové (1945 26%; 1981 16,1%; 2002 3,8%; 2007 1,93%).
Komunistická strana doplácí na to, že není atraktivní pro mladou inteligenci a většinu členské základny tvoří lidé, kteří už nedokáží učit druhé. Jednak proto, že jejich znalosti jsou poznamenány schematismem normalizace, jednak proto, že politika dnešních volebních stran se nedá srovnávat s masovými stranami minulosti.
Komunisté z těchto stalinských buněk bojují své dávno prohrané pseudoteoretické války o interpretaci historie, k praktické politice nemají aktuální a přesné informace, nerozumí dnešní době. Nerozumí politice. Nedokáží-li se v ní sami orientovat, jak by mohli chtít přesvědčovat druhé? Na argumentaci publicistické je to vidět - Haló noviny jsou této žurnalistiky stále plné. Práce celé strany se tak smrskává na střední generaci, většinou vytíženou operativní činností v obecních zastupitelstvech, na radnicích nebo v parlamentu. Analýze a teorii se věnuje několik málo lidí.
O komsomolce se nikdo nestará. Nikdo jim nedá ani právní minimum, a oni nejsou ochotni ani žádné rady vyposlechnout. Jen proto může říct jejich brněnský aktivista Pazdera, "Tento prapor KSM zde mám jako soukromá osoba, svůj osobní prapor. To, že je tento prapor zakázaný, šíříte vy z MF DNES ve vašich lživých článcích." No uznejte, s takto "promyšleným" "názorem" ani polemizovat nelze.
SMKČ, David Pazdera: Jak jsme po letech v Lidicích zjistili, že jsme extremisté ZDE
Další článek, popisujíc "pouť do Lidic", prozrazuje další, opět poněkud z logiky vykolejený argument:
Třímání praporu rozpuštěného Komunistického svazu mládeže nebylo z naší strany samozřejmě nějakou "provokací", nýbrž vyjádřením protestu proti rozpuštění tohoto občanského sdružení, které symbolizuje pokračující protidemokratické a fašizující tendence v tomto buržoazním státě a na pietním aktu v Lidicích je zvláště varující.
Pazdera nicméně poodhalil ostrý střet, když popsal historii nominací předsedy SMKČ Kollarčíka na kandidátku do Sněmovny:
...předseda SMKČ s. Lukáš Kollarčík zvítězil na Krajské nominační konferenci KSČM Zlínského kraje a poměrem 35 hlasů ze 40 volitelů se stal lídrem zdejší kandidátky do Poslanecké sněmovny. Následné zasedání Krajské rady, přes ostrý odpor mnohých jejích členů schválila "doporučení", aby byl Lukáš "přeřazen" na druhé místo a na první dán současný poslanec (který se ale na krajské nominační konferenci umístil až na devátém (!) místě) Koníček. Poté se dokonce dala "volná ruka" k dalšímu přehazování v pořadí na kandidátní listině, vše pod "dohledem" místopředsedy ÚV KSČM Leo Luzara.
SMKČ, David Pazdera: Jak jsme po letech v Lidicích zjistili, že jsme extremisté ZDE
Jak kvalitní je politická práce krajské organizace strany, která si málem sama zlikviduje vysokoškolsky vzdělaného poslance, předsedu klíčového kontrolního výboru Poslanecké sněmovny a nahradí ho předsedou ukřičené party výrostků? Takže shrnuto a podtrženo: komsomolci se straně a jejímu předsedovi oklikou mediálně mstí z to, že je nehodlá pustit do Parlamentu. Prostě je nehodlá pustit ke korytu. Tak proto.... Generační rozkol není zřetelný pouze u jednoho člena, nejspíše jde o obecný postoj mocenské neuspokojenosti.
V jiných politických uskupeních si své mladé vychovávají a vedou. Jen KSČM má novátorský přístup : ignorace, napadání a nařčení z extremismu. Proč ne, každý dnes hledá způsob, jak se zviditelnit, někdo se dokonce nechá zmlátit, aby se na výsluní udržel co nejdéle. Tak k čemu mladé, odtud nás vynesou nohama napřed.
Stanovisko místopředsedkyně Svazu mladých komunistů Československa Zuzany Votroubkové ZDE
Onou příslovečnou poslední kapkou, která přetekla pohár, bylo Tvé prohlášení prostřednictvím tiskové mluvčí KSČM k levicovému extremismu, respektive ztotožnění nás s extremismem. Fašizoidní média toto nejen iniciovala jako protiváhu k sílícímu fašismu ve společnosti a k odvrácení pozornosti od něho, ale bohužel také dostala munici, jíž potřebovala. Ta munice, určená k útoku na nás a prostřednictvím nás na KSČM byly dodána, je to pro nás smutné konstatování, Tebou soudruhu předsedo, Tvým prohlášením. .... Dětskou nemoc levičáctví zná většina představitelů SMKČ, proti levičáctví jsme vystupovali a vystupovat budeme. Nepleťme si ale levičáství s principiálností. Lenin prý kdysi řekl, že kdyby si měl vybrat jedno dílo, které by ze své tvorby vyřadil, byla by to právě Dětská nemoc. Nečinil by tak proto, že by již nesouhlasil se závěry, k nimž dospěl v tomto spisu, ale pro jeho časté zneužívání všemi směry. Je možné, že některé mladé soudruhy soudruhy odradily reakce buržoazního tisku. Jsem si ale jist, že náš postoj v budoucnu povede k takovým ziskům, které možné ztráty nahradí.
Odpověď předsedy Svazu mladých komunistů Československa Lukáše Kollarčíka předsedovi ÚV KSČM V. Filipovi ZDE
"Zvednout prapor zakázané organizace chce odvahu a dělat to cíleně je buď genialita nebo úplná blbost a nebo, a to je taky pravda, hrdinství," konstatoval obdivně vůči brněnskému zastupiteli a SMKČ členovi Pazderovi jeden z fanoušků z Litoměřic.
"David neudělal nic protizákonného, nosit neoficiální symbol rozpuštěné organizace není zločinem za což hovoří jak výrok přestupkové komise, tak slova některých právníků a samotné policie v Lidicích. I kdyby ale bylo, má KSČM zastávat striktně výrok režimního soudu a jeho fašizoidní výklad proti KSM, nebo má zastávat komunistické postoje a postavit se za nás ? Domnívám se, že se komunistická strana MUSÍ vždy postavit za komunistickou organizaci, i když je to proti režimním zákonům (v tomto případě to protizákonné není a v Lidicích nebylo) a nutně některé akce proti režimním zákonům časem budou (nemyslím nic konkrétního, pokud ale bude fašizace společnosti pokračovat, je to velmi reálné), protože jde právě o zákony režimní. .... ... V parlamentu je možné určitě něco prosadit, ne ale věci zásadní. Daleko důležitější, historicky je to dokázáno, je práce mimiparlamentní. Ta téměř u KSČM absentuje. Základní rozpor je v pojímání účinnosti podobného způsobu propagace, jaký jsme použili nejen v Lidicích. Jedni tvrdí, že lidi odrazuje, jiní, že naprosto naopak. Jistě, někoho odratit může, ale v konečném důsledku nám přinese daleko více (a KSČM taky). Tak hovoří naše zkušenosti. Byly vyzkoušeny oba modely propagace. Ten "klidný" používá partaj. S jakým výsledkem snad nemusím říkat. Nehodnotím to jen dle voleb, ale hlavně dle masovosti a vlivu strany, schopnosti mobilizovat lidi. Druhý způsob užíváme my. ..."
Tak konstatoval přesvědčeně a odhodlaně předseda SMKČ Lukáš Kollarčík.
"Lenin vždy říkal, neuvedu to možná přesně, ale bylo to ve smyslu, že proletářská strana zanikne vždy když zpanští její elity a když veřejně neodhaluje (přes posměšky buržoazie) své chyby a nedostatky a nesnaží se je takto odstranit."
Tak to konstatoval pro změnu David Pazdera. Paradoxní je, že Lenin by mladé komsomolce za takovéto chování postavil ke zdi.
Vytisknout27.2. 2014 / Radim Hreha
Tuzemská závisle nezávislá média, veřejnoprávní obzvlášť, poměrně nerada poskytují prostor poslancům či odborníkům KSČM, kteří se v projednávané problematice orientují a navíc přesvědčivě argumentují. Takoví komunisté se krom zákonem stanov...