Chameneímu se možná vymstí spory s šíitským klérem

20. 6. 2009

Zde sídlí jedni z nejvýše postavených šíitských theologů, marja-e taqlid čili zdroje nábožensko-legální autority pro laiky, a horlivě střeží svou nezávislost na státu, jenž tvrdí, že jedná jménem islámu. Tito velcí ajatolláhové a jejich pomocníci vybírají náboženskou daň od jednotlivých věřících po celém světě a používají prostředky k financování seminářů, dílen, globálních mediálních operací, k propagaci svých názorů a poskytování náboženských rozsudků, jimiž se jejich příznivci řídí v každodenním životě.

Navzdory formálnímu názvu Islámská republika Írán má politický systém, na nějž nyní dohlíží Alí Chameneí, mezi uznávanými velkými ajatolláhy a velkým okruhem s nimi spolupracujících kleriků jen malou podporu. Podle tradičního šíitského myšlení může být legitimní politická autorita vykonávána pouze v linii svatých imámů, jenže poslední z nich uprchl před nepřátelským sunnitských chalífou v roce 941 a už se nikdy neobjevil. Návrat Skrytého imáma, který údajně na zemi zahájí epochu dokonalého míru a spravedlnosti, je všemi věřícími dychtivě očekáván. Do té doby je politická moc považována za věc ze samé podstaty zkorumpovanou a korumpující, a proto je třeba se jí pokud možno vyhýbat.

Historicky vzato se tento přístup kléru osvědčil, protože mu zajišťoval úzký kontakt s lidem a v akutních krizích mohl hrát roli přímluvce u státních úřadů, což je privilegované a vlivné postavení, jaké u sunnitských protějšků nalézáme jen zřídka. Nicméně je v naprostém protikladu k radikálně náboženské představě ajatolláha Chomejního o přímé vládě kléru a po tři desítky let byl zdojem skrytých tenzí uvnitř třídy kleriků. Tajemstvím islámské republiky je, že široké vrstvy tradičního šíitského kléru ve skutečnosti považují její politické zřízení za nelegitimní.

Chomejního charisma a jeho osbní náboženské postavení spolu s naléhavými požadavky revoluční doby odsunuly náboženskou opozici do pozadí. Týž účinek měly i represe několika vysoce postavených náboženských figur, které se odvážily Chomejnímu postavit, včetně velkého ajatolláha Hosejna Alího Montazerího, který byl jednu dobu považován za politického dědice Chomejního. A co více, silná kvietistická tradice šíi posílila sklon mnoha theologů provádět náboženskou práci mimo struktury státu, který odmítají. To vše začalo v roce 1989 jmenováním Alího Chameneího pocházejícího ze středního kléru, bez reálného náboženského postavení nebo intelektuálního kreditu, na místo Chomejního nástupce.

Chameneího nástup byl současně též nástupem "politických mullů", u nichž politická moc značně vytlačila šíitské náboženské myšlení a praxi. Aby Chameneí získal větší vliv, byl "povýšen" na ajatolláha, přičemž byl zcela obejit tradiční systém založený na učení a lidovém souhlasu. Zadruhé, ústavní role nejvyššího vůdce byla redefinována: Už se nepožadovalo, aby byl nejprve uznán voliteli z marja-e taqlid, v což Chameneí nikdy nemohl doufat. A co je nejdůležitější, ústavní změny soustřeďovaly výkonnou moc v rukou duchovního vůdce, oslabili postavení voleného prezidenta a zrušily funkci premiéra. Tím vzniklo volné pole pro klerikální diktaturu Chameneího a jeho spojenců, která se ovšem s posledními událostmi může ocitnout ve hře.

Tradiční klérus zůstává potenciálně silným protivníkem Chameneího, pokud by dospěl k názoru, že nastal čas odepřít mu poslušnost a podpořit lidové hnutí v boji proti nelegitimnímu státu. Před deseti lety Chameneí klérus šokoval, když se pokusil centralizovat a zabavit finanční příjmy poskytující ajatolláhům nezávislost. Návrh byl odmítnut podobně jako dřívější pokus začlenit Chameneího úřední cestou do nejužší elity marja-e taqlid.

Tento pokus přinesl do vztahů mezi Kommem a "politickými mully" trvající napětí, a právě to je v současnosti považováno za dlouhodobou hrozbu mocenské elitě, daleko spíše než samotní demonstranti. Přední respektovaný ajatolláh-disident a někdejší zakladatel republiky Montazerí na své osobní webové stránce označil volební výsledky za podvod. Již předtím Montazerí kritizoval režim za využívání náboženské autority k vynucování politické vůle a zajišťování politické moci. Například drakonické obvinění za "boj proti Bohu", které může být teoreticky potrestáno smrtí, bylo používáno proti politickým oponentům režimu.

Ravoluční velký ajatolláh a tradiční klérus tedy sdílejí stejnou základní perspektivu: Politická moc zkazila klérus a zničila jeho životně důležité spojení s lidem. Chameneího nedostatky coby klerika představují fakticky nedostatečnou legitimitu v samém jádru moci islámské republiky. A totéž přinášejí Chameneího přímé intervence do politických záležitostí. Nejvyšší vůdce by prý měl být volen mezi velkými ajatolláhy a věnovat se skutečně duchovním záležitostem spíše než výkonné moci.

Početný íránský klérus ovšem není jednotný, někteří příslušníci podporují status quo, jiní čekají na jasný výsledek, a ještě další chtějí i nadále zůstat stranou. Ale mezi "politickými mully" také existují rozdíly a opozici tu reprezentuje bývalý prezident Rafsanžání.

Po páteční modlitbě v Teheránu, kde Chameneí potvrdil oficiální volební výsledky a varoval demonstranty před pokračováním jejich akcí, je téžké říci, co teď může přijít jiného než násilné potlačení protestů. Každý pohyb tímto směrem jistě zesílí tlak na Obamu, aby "něco udělal" na podporu protestujících. Jenže v současných podmínkách by se to téměř jistě vymstilo. Politické divadlo v ulicích by nemělo Západ dovést k přesvědčení, že konec klerikální moci je na dosah ruky.

Celý článek v angličtině ZDE

Vytisknout