VERBÁLNÍ CENĚNÍ ZUBŮ

Americký lingvista S.I. Hayakawa, stoupenec a propagátor všeobecné sémantiky, věnuje ve své knize 'Jazyk myšlení a činu' 1 velkou pozornost roli expresivního jazyka v procesu komunikace. V této souvislosti používá distinkci 'purr-words' (vrnivá slova - slovní broukání) v. 'snarl-words' (útočná slova - slovní cenění zubů). Uvedená dichotomie má určitou relevantnost pro naši diskusi. Tato slova jsou verbálním ekvivalentem různých zvířecích expresivních gest, jako např. lísání se, které vyjadřuje družnost, přízeň, na jedné straně, a vrčení nebo cenění zubů, které vyjadřuje nepřátelství, na straně druhé. Lidé považují za nedůstojné vrnět jako kočky nebo vrčet jako psi, a proto používají namísto těchto projevů slova jako jsou například 'BOJOVNÍK ZA SVOBODU' a 'TERORISTA'. Jazyk je tedy v tomto případě používán ve své předsymbolické funkci. Jde o apel na emoce. Podobné používání expresivních slov však vede už předem k vyloučení možnosti jakékoliv racionální diskuse.

LICENCE NA RASISMUS

V devadesátých letech, jak se postupně rozpadala Jugoslávie, na Srby celý západní demokratický svět neustále VRČEL a CENIL ZUBY. S trochou nadsázky možno říci, že západní politikové - za nadšené spolupráce všech svých mainstreamových médií - označili Srby za oficiální nepřátele lidstva. Srbové byli démonizováni a satanizováni jako rasa, která je ztělesněním zla. Západní média a pokrokové západní elity je prezentovaly kolektivně jako PRIMITIVNÍ, NECIVILIZOVANÉ, BARBARSKÉ, PARANOIDNÍ, VRAŽEDNÉ a GENOCIDNÍ [primitive, uncivilized, barbaric, paranoid, murderous, genocidal]. Běžně se o nich hovořilo jako o VRAZÍCH, AGRESORECH, OKUPANTECH, TERORISTECH, ZVRHLÍCÍCH, ŘEZNÍCÍCH, HRDLOŘEZECH SE ZKRVAVENÝMA RUKAMA, ZNÁSILŇOVATELECH ŽEN, TYRANSKÝCH MONSTRECH, IGNORANTECH aj. [murderers, agressors, invaders, terrorists, degenerates, butchers, bloodstained thugs, bullies, illiterates].

Obecně možno říct, že byli prezentováni jako podlidé - Untermenschen. Žádné jiné etnikum s výjimkou Židů, žádný jiný národ nebyl vystaven tak vytrvalé a brutální, cílené rasistické kampani v průběhu tak krátkého časového období. Příslušníci národa, který se před necelými padesáti lety velmi aktivně účastnil boje proti nacismu a proti kterému byla spáchána první genocida v průběhu druhé světové války, byli označeni za MODERNÍ NACISTY [modern-day Nazis], a to nejen v tabloidech, ale též v seriózních médiích.

Do démonizačního šiku se zařadili i význační příslušníci západní inteligence. 17. května 1999 publikoval profesor Daniel Goldhagen z proslulé 'Harvard University' v časopise New Republic jeden z nejotřesnějši rasistických hanopisů nedávné doby. Goldhagen v tomto článku víceméně naznačuje, že nemusíme mít kvůli bombardování Jugoslávie - zabíjení srbských a albánských civilistů - špatné svědomí, protože:

"Většina Srbů se svou podporou Miloševičových eliminačních praktik a svým tichým souhlasem s nimi stala legálně a morálně nesvéprávnou a rezignovala na právo řídit své vlastní záležitosti." 2

Goldhagen dále navrhl, aby si mezinárodní společenství celý srbský národ vojensky podrobilo a převychovalo jej. Zřejmě podle vzoru Pol Pota nebo velkého Maa. Chybějí už jen rudé gardy.

VELKÁ ŠACHOVNICE

Hlavním zločinem Srbů byl ovšem jejich nesouhlas s rozdělením Jugoslávie. Zalekli se zcela přirozeně, že se stanou menšinami v malých státečcích, které byly vytvářeny přesně stejně jako za druhé světové války. Před necelými padesáti lety byli Srbové vystaveni nesmírné perzekuci právě ze strany těch národností, které se ucházely o samostatnost - Chorvatů, bosenských Muslimů a kosovských Albánců. Podle Encyklopedie Holocaustu jich (Srbů) bylo v první genocidě druhé světové války vyvražděno nejméně 600.000.

Srbové se zalekli hrozby, že se Balkán opět dostane pod vliv Německa a doufali, že to jejich bývalí spojenci nedovolí. USA a s téměř pavlovovskou reakcí i Velká Británie a Francie se však rozhodly, že podřídí zájmy svého bývalého spolehlivého spojence prosazování grandiózních geopolitických plánů Nového světového řádu v oblasti, kterou nazývá Brzezinski ve své knize "Velká šachovnice" orwellovsky EURASIA.3

"V Brzezinského schématu představuje Jugoslávie pokusné teritorium a model Sovětského svazu. V tomto modelu hraje Srbsko úlohu Ruska a Chorvatsko, Bosna, Kosovo atd. představují Ukrajinu, pobaltské státy, Gruzii a bývalé sovětské republiky "Eurasijského Balkánu". To, jako případ úspěšného odtržení Chorvatska a spol. od Jugoslávie, zakládá pozitivní precedens pro dosažení nezávislosti Ukrajiny a jejího včlenění do Evropské unie a NATO, které Brzezinski klade do dekády 2005 až 2015, což považuje za "rozumný časový rámec".

"Tím bude ustaven geostrategický základ umožňující kontrolu konfliktů v tom, co Brzezinski nazývá "Euroasijský Balkán", rozsáhlá oblast mezi východním pobřežím Černého moře a Čínou, která zahrnuje Kaspické moře a jeho ropná ložiska, vrcholnou prioritu americké zahraniční politiky."

"Malý balkánský "Balkán" se ukazuje ve 'Velké šachovnici' na straně 22 zajímavě vystínovaný podle tří stupňů představujících americkou geopolitickou převahu (černě), americký politický vliv (šedě) a zřejmou absenci (bíle). Černě stínované - jako Spojené státy, Kanada a západní Evropa - jsou Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Turecko. Slovensko, Moldávie, Ukrajina, Gruzie a většina "Euroasijského Balkánu" jsou stínovány šedou. Zářivě bílé jako Rusko zůstaly Jugoslávie a Řecko. Pro Brzezinského byl Bělehrad potenciální přípřeží Moskvy. Srbové si toho možná ani nebyli vědomi, ale z geostrategického hlediska byli jen NÁHRADNÍKY RUSŮ." 4

PODVODNÉ ROZDÁVÁNÍ KARET 5

Západ vyvinul velké úsilí, aby uspokojil aspirace všech účastníků konfliktu kromě toho největšího, Srbů, kteří představovali 43% obyvatelstva Jugoslávie, téměř dvakrát tolik, jako druhá největší národnost, Chorvati. To vytvořilo předpoklady pro krvavý konflikt. Všechny strany se, jako v každé občanské válce, dopustily hrůzných zločinů. Západní propaganda se však soustředila speciálně na srbské zločiny, skutečné nebo vykonstruované. Byly angažovány PR firmy6, které dostaly za úkol udělat ze Srbů monstra. Vymyslely a připsaly Srbům ty nejbestiálnější zločiny, které si lze představit - ETNICKÉ OČIŠŤOVÁNÍ, GENOCIDA, VYTVÁŘENÍ TÁBORŮ, ve kterých byly ZNÁSILŇOVÁNY ŽENY, ZAKLÁDÁNÍ KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ (jako v OSVĚTIMI), POUŽÍVÁNÍ MUSLIMSKÝCH CHLAPCŮ JAKO KREVNÍCH BANK, MENGELOVSKÉ POKUSY NA LIDECH atd. Jako podobná obvinění z jiných válek - např. o Němcích, kteří vyhazovali belgická novorozeňata do vzduchu a nabodávali je na bajonety (v 1. sv. válce), o Iráckých vojácích, kteří vyhazovali kojence z inkubátorů - se tato obvinění ukázala být později lživými. Ale přesto byla stále znovu a znovu opakována v kolaboračních mainstreamových médiích a západní veřejnost je spolkla bez uvažování. Protiobvinění o hrůzných zvěrstvech spáchaných na Srbech (např. v západní Slavonii, v Krajině, v okolí Serebrenice, v Kosovu v blízkosti vesnic Klečka a Glodjane) byla buď zcela ignorována nebo zpochybněna.

Protisrbská propaganda dosáhla takové intenzity, že se každý cítí doslova povinen před touto démonizační ortodoxií poklonkovat. Jared Israel, redaktor emperors-clothes.com o tom říká:

"Pravidlem v tomto směru je, že pokud neřekneš [v tomto kontextu] nic proti Srbům, neříkej raději nic." 7

POPÍRAČI HOLOCAUSTU

Ti, kdo se proti této nesmyslné ortodoxii postaví, jsou sami démonizováni jako MNICHOVANÉ, APOLOGETI HITLERA, PŘÁTELÉ GENOCIDY a POPÍRAČI HOLOCAUSTU. Bývalý předseda SNP (Scottish National Party), Alex Salmon, který si troufl kritizovat bombardování a srovnal je s německým bombardováním Británie, byl nazván MILÁČKEM BĚLEHRADU (the toast of Belgrade). Tony Blair o něm řekl, že je naprosto BEZCHARAKTERNÍ a tehdejší ministr zahraničí Robin Cook se nechal slyšet, že Salmonův postoj je ODPORNÝ, NEZODPOVĚDNÝ a VELMI URÁŽLIVÝ.

Robert Fisk, jeden z mála žurnalistů, kteří byli proti leteckým útokům, byl označen za lokaje (stooge) a politici, ba dokonce i jeho kolegové, ho posměšně nazývali FISKOVIČem. Ministryně Clare Short se vyjádřila o 'Johnovi Simpsonovi a jemu podobných, že kdyby byli žurnalisty v době 2. světové války, patrně by posílali reportáže typu:

"Pan Hitler dnes kritizoval ze svého bunkru letecké útoky".8

Média a elity nám povětšině prezentovaly odsouhlasenou verzi reality - kadlub, mentální svěrací kazajku podle Sapira a Whorfa.

George Szamuely, americký žurnalista maďarského původu, poznamenal sarkasticky, že

žijeme v době, kdy jsou za rozumné a moudré považováni ti, kdo prosazují bombardování, zatímco skeptici jsou považováni za extrémisty". 9

ETNICKÉ ČISTKY

Jedním z nejvíce zneužívaných výrazů, používaných v souvislosti s balkánskými válkami, je 'ETNICKÁ ČISTKA' (ethnic cleansing). Jde o 'snarl-phrase', o emocionální frázi evokující holocaust. Média ji opakovala téměř monomanicky, čímž zabránila rozvinutí serióznější diskuse o konfliktu. Velmi brzy se stalo doslova sémantickou konvencí, že ETNICKÉ ČISTKY mohli provádět pouze Srbové. Když byli Srbové obětmi etnických čistek, nikdo je tak nenazýval. Termín ETNICKÉ ČISTKY se používá promiskue namísto OBČANSKÁ VÁLKA (civil war).

OPERACE 'BOUŘE'

V Chorvatsku se termín 'ETNICKÉ ČISTKY' používal s ohledem na enklávy, kde se Srbové snažili zoufale udržet a dosáhnout podobně jako samotné Chorvatsko uznání jako automní územní jednotka (např. Krajina). Nepoužíval se však o brutálním vyhnání kolem 300.000 Srbů ze západní Slavonie, kde bylo zavražděno nejméně 2.500 Srbů četami smrti. Zřídka se rovněž používá o operaci BOUŘE, která byla uskutečněna v srpnu 1995 chorvatskou armádou (s americkou vzdušnou, taktickou a zpravodajskou podporou). Bylo při ní z Chorvátska vyhnáno veškeré obyvatelstvo Krajiny (250.000 až 300.000 etnických Srbů). Interní zpráva Tribunálu pro válečné zločiny v Haagu, kterou získaly New York Times, potvrdila, že chorvatská armáda (tedy i president Tudjaman) byla zodpovědna za:

"popravy bez soudu, bezohledné ostřelování civilního obyvatelstva z děl [a z letadel JF] a za "etnickou čistku". ... "Během tohoto útoku a 100 dní po něm bylo na místě popraveno nejméně 150 srbských civilistů a mnoho set je jich nezvěstných ... Chorvatská vojska se dopouštěla ve velkém vražd a jiných nelidských činů na chorvatských Srbech a proti nim"10

Neoficiálně se odhaduje, že zahynulo asi 14.000 lidí.

Jen stěží si lze představit jasnější případ ETNICKÉ ČISTKY. Ale americký velvyslanec Peter Galbraith přesto tvrzení - že Chorvatsko uskutečnilo ETNICKOU ČISTKU - odmítl, protože on definuje tento termín jako

"něco, co dělají Srbové"11

Prominentní chorvatský politik, Stipe Mesič, prohlásil, že chorvatský president Franjo Tudjman dostal k tomuto útoku zelenou od USA.

'Tudjman smí dělat pouze to, co mu dovolí Američané. Krajina je ODMĚNOU za to, že přistoupil pod tlakem Washingtonu na vytvoření federace mezi Chorvaty a Muslimy v Bosně."12

ETNICKÉ ČISTKY V KOSOVU

Pokud jde o Kosovo, byl termín ETNICKÉ ČISTKY naopak používán při popisování srbských protiteroristických akcí, podobných těm, jaké prováděli v průběhu devadesátých letech Turci proti Kurdům v daleko větším měřítku (30.000 mrtvých, více než 3 miliony lidí zbaveno domovů)

Když to dělali Srbové, byly to ETNICKÉ ČISTKY. Když jde o Turecko, o našeho spojence, hovoří se o LEGITIMNÍ OBRANĚ PROTI KURDSKÝM TERORISTŮM. Používat termín ČISTKY v relaci k situaci v Kosovu před nálety je nepoctivé. Mnoho spolehlivých pozorovatelů potvrdilo, že před bombardováním NATO k etnickým čistkám jako takovým nedocházelo (např. Jiří Dienstbier, zvláštní posel pro lidská práva v dřívější Jugoslávii; James Bisset, dřívější kanadský velvyslanec v Jugoslávii [1990-92], Kanaďan Rollie Keith, jeden z pozorovatelů OSCE v Kosovu).

Srv.James Bisset, Letecké útoky NATO: útok na suverenitu. Projev ke stálému výboru pro zahraniční záležitosti a mezinárodní obchod, parlament, Ottawa, 17/2/2000)13

Později přiznali (a dokonce se tím chlubili) mnohokrát samotní členové KLA, že jejich strategií bylo zaútočit na Srby a usmrtit je, aby vyprovokovali odvetné útoky. Tyto útoky pak byly prezentovány jako rasově motivované ETNICKÉ ČISTKY.

TAJNÉ SPISY NĚMECKÉHO MINISTERSTVA ZAHRANIČÍ O KOSOVU

To, že k etnickým čistkám před válkou nedocházelo, potvrdilo i zveřejnění vyzrazených německých tajných spisů Ministerstva zahraničí o Kosovu v německém deníku Junge Welt 24. dubna 1999. Potvrzují, že:

"Dokonce ani v Kosovu není možno potvrdit, že by docházelo k otevřené politické perzekuci kvůli albánské etnicitě. .... Akce bezpečnostních sil (nebyly) zaměřeny proti kosovským Albáncům jako etnicky definované skupině, ale proti vojenskému soupeři a jeho skutečným nebo domnělým přívržencům." (Leden 1999)" 14

"Brutální akce jugoslávské armády a policie byly od února 1998 zaměřeny na činnost separatistů a nejsou důkazem perzekuce celé albánské etnické skupiny v Kosovu nebo některé její části". (Říjen 1998)15

Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tajném programu nebo nevyhlášeném konsensu srbské strany, podle kterého by měli být Albánci likvidováni, vyhnáni, nebo alternativně, perzekvováni extrémním způsobem, tak jak se to charakterizuje nyní." (24. února 1999)16

KOLABORACE MÉDIÍ

Dalo by se předpokládat, že tyto senzační dokumenty, které odhalily po měsíčním bombardování jednu ze základních lží, na níž byla založena veškerá argumentace o nutnosti rázného vojenského zásahu proti srbským etnickým čistkám, vyvolají velký rozruch v žurnalistické obci. Dalo by se to předpokládat, kdyby média nekolabarovala se zanícenými a krvelačnými stoupenci bombardování. Mainstreamová média tyto důležité dokumenty naprosto ignorovala. V této fázi války byla ovšem už démonizace vystupňována do idiotických poloh. To už jsme věděli, že Srbové vyvraždili kolem 500.000??? albánských civilistů, že dochází k nejhorší GENOCIDĚ od druhé světové války, mluvilo se o novém HOLOCAUSTU. V jedné malé vesničce s JEDNOTŘÍDKOU bylo např. popraveno VŠECH 20 albánských učitelů. Kdo by se za takových okolností zabýval tak podružnými záležitostmi, jako je další důkaz o tom, že causa belli byla založena na lžích. Jediné řešení bylo srovnat v Srbsku vše se zemí. Podobná groteskní obvinění se později ukázala lživými, ale to už nikoho nezajímalo.

OPERACE 'POTKOVA'

Od počátku dubna (1999) (až do konce války) byla média zaplavena zprávami o nejnovějším nevyvratitelném důkazu pro nezbytnost bombardování. Německé zpravodajské služby objevily údajně dokumentaci, která dokazovala jasně, že Srbské úřady plánovaly vyhnání všech Albánců z Kosova už dávno před bombardováním. Šlo o takzvanou OPERACI POTKOVA. Byl to další podvod, jak přiznal o rok později německý brigádní generál Heinz Loquai.17 Falzifikát připravily narychlo německé zpravodajské služby. Ve snaze, aby to vypadalo autenticky, zvolili jeho tvůrci i 'srbské' krycí jméno. Hledali ale patrně v nesprávném slovníku, protože 'potkova' je údajně chorvatské slovo. Srbský ekvivalent pro 'podkova' je 'potkovica'.

ETNICKÉ SAMOČISTKY

Ke skutečným ETNICKÝM ČISTKÁM však došlo teprve, když převzalo v červnu 1999 správu Kosova NATO. Došlo k vyhnání nejen absolutní většiny Srbů (asi 150.000 občanů; zhruba 100.000 jich opustilo Kosovo během bombardování), ale i příslušníků jiných etnik - Romů (60.000 až 100.000), Židů, Muslimů slovanského původu, Turků a bosenských Muslimů. Nejméně 1000 Srbů a mnoho desítek Romů bylo brutálně zavražděno. Bylo zničeno více než 100 srbských kostelů a klášterů, některé z nich byly nenahraditelné kulturní památky. Došlo k veřejnému spalení více než dvou milionů srbských knih (v srbochorvatštině - tedy i překladů světové literatury). Docházelo k lynčování třeba jen za to, že někdo promluvil srbochorvátsky (srbsky). Několik desítek tisíc zbylých Srbů žije v podmínkách toho nejdrastičtějšího apartheidu - v enklávách obehnaných ostnatým drátem. O tyto nešťastníky kamery světových médií neprojevily zájem. Za to by nebyli žurnalisté vyznamenáni vytouženými cenami. Nepohodlné důsledky našeho humanitarismu byly zameteny pod koberec, odhozeny do jámy zapomnění. Stejně tak se v tomto kontextu přestala používat fráze ETNICKÉ ČISTKY. V britských novinách se dokonce objevilo 'ETHNIC SELF-CLEANSING' (etnické samočistky nebo sebečistky). Jak odporné a orwellovské!!!

OBRÁCENÉ ETNICKÉ ČISTKY - REVERSE ETHNIC CLEANSING

V případech, kdy se britská média o utrpení nealbánského obyvatelstva zmínila, hovořilo se v nich zpravidla o ETNICKÉM NAPĚTÍ, ETNICKÝCH PROBLÉMECH. Když už bylo použito termínu ETHNIC CLEANSING, bylo toto spojení většinou doprovázeno slovem REVERSE (opačný, obrácený), tedy REVERSE ETHNIC CLEANSING. Zločin byl tedy omlouván dřívějšími proviněními jeho obětí, která se v případě Srbů brala jako samozřejmá, takže si NEMUSÍME DĚLAT ŽÁDNÉ VÝČITKY.

Používání apologetického slova REVERSE je ovšem velmi relativní; závisí nutně na tom, co považujeme za počáteční stav. Během druhé světové války prováděli drastické etnické čistky Albánci na Srbech. Podobně v 70. a 80. letech opouštěli Srbové Kosovo (ETNICKÉ SAMOČISTKY!!!) pod velmi silným tlakem albánského nacionalismu. Vystěhovalo se jich celkově kolem jedné třetiny (asi 150.000), protože byli vystaveni nejrůznějším formám diskriminace. Toto je velmi dobře zdokumentováno v západním tisku. V té době ještě nemuseli žurnalisté psát podle přesně vymezeného scénáře.

VELKÁ ALBÁNIE

V roce 1982 o tom hovořil s reportérem New York Times Becir Hoti, výkonný tajemník Kosovské komunistické strany:

"Nacionalistická platforma se skládá ze dvou bodů; nejdříve budou usilovat o vytvoření toho, čemu říkají etnicky čistá Albánská republika a potom vytvoří spolu s Albánií Velkou Albánii."18

Nikomu však ani nenapadlo kvalifikovat údajné 'ETHNIC CLEANSING' prováděné Srby v 1999 slovem REVERSE.

ODVETA

V reportážích o albánských vraždách Srbů, ale i Romů a etnických Albánců, kteří se neprojevili dostatečně vlastenecky v době bombardování, se používá téměř vždy zmírňujícího kvalifikátoru REVENGE (odvetný, odveta). Píše se tedy o REVENGE KILLINGS, REVENGE ATTACKS (usmrcení jako odveta, odvetné útoky). Reportáže seznamují západní veřejnost s těmito smutnými událostmi věcně a nevzrušivě. Jako by to byla nezbytná daň, kterou musí Srbové za své zločiny zaplatit. Žurnalisté přitom používají slova jako ZABÍT, USMRTIT, ZTRATIT ŽIVOT, STÁT SE OBĚTÍ ODVETNÉHO ÚTOKU, BÝT NALEZEN MRTEV. Žádné cenění zubů, žádná silná slova jako 'brutálně zavraždit', 'zmasakrovat', 'krvelačná jatka', 'orgie násilí', 'brodit se v krvi'. Pravý opak, každá vražda, i ta nejhrůznější je 'KILLING' (zabití, usmrcení) a je omluvena přidáním slova ODVETNÝ nebo ODVETA, i když je obětí devadesátiletá babička nebo čtyřleté dítě. Následující zpráva agentury Reuters je typická.

Tří Srbové, včetně čtyřletého dítěte, byli zabiti při střelbě z projíždějícího auta (drive-by shooting), která byla dána do souvislosti s etnickým Albáncem, řekl zástupce mezinárodní organizace v pondělí.

NATO a OSN převzaly správu nad každodenním životem Kosova minulý červen po skončení 78-denní kampaně náletů, jejichž cílem bylo skončit srbskou represi většinové etnické skupiny provincie. Srbové se stali od té doby terčem početných odvetných útoků ze strany Albánců. (Reuters, 29.5.2000)19

Prosté a jasné. (Just like that!). Bez pobouření, bez cenění zubů; objektivní zpráva, která je napsána většinou v pasivu. Ve větě není žádný vraždící 'agens' (činitel). Ono se to prostě stalo. Zabití bylo dáno do souvislosti (pasivně) s etnickým Albáncem (kterému to zcela jistě projde bez následků). Druhá část - poučení o NATO a OSN -, která je delší než zpráva samotná, byla dlouho obligátním dovětkem Reuters u všech zpráv tohoto typu asi byla zřejmě přidávána ke všemu z Kosova nějakým editorským automatem.

Je třeba chápat, proč k této vraždě došlo. Celý svět byl přece indoktrinován, že Srbové jsou Untermenschen, monstra, která si nezaslouží žít. Pro etnického Albánce tedy musí být zcela přirozené toužit po odvetě za srbskou represi a zabít nějakého Srba, např. čtyřleté dítě. Informace o dítěti je do věty přidána jen tak mimochodem; dítě si ani nezaslouží bližší zmínky (byla to holčička nebo chlapeček?).

Nevinní Srbové se tak stali obětmi našeho 'verbálního cenění zubů'. ŠPATNÝ A KOLABORANTSKÝ ŽURNALISMUS VRAŽDÍ.

JE NĚCO SHNILÉHO VE STÁTĚ DÁNSKÉM

Jsou naše vlády stále ještě demokratické? Jsme ještě stále schopni demokraticky participovat na rozhodování nebo jsme už řízeni nějakým politicky korektním mozkovým trustem Nového světového řádu, který si přivlastnil NATO jako svou armádu? Zdá se, že zatím můžeme ještě stále mluvit do toho, s kým mohou nebo nesmějí naši politikové spát, ale když přijde k rozhodování o skutečně důležitých věcech, např. kdo bude nebo nebude bombardován našim jménem, jde to mimo nás. Když říkám 'nás', nemyslím tím nutně pouze obyčejné lidi, uvažuji také o tom, jak mohli rozhodování o válce ovlivnit naši zvolení zástupci ve většině z 19 'humanitárních' zemí. Stejně jako chátra, které vládnou, se většina z nich o rozhodnutí bombardovat Jugoslávii dozvěděla až z televizních obrazovek. Když byla zpřístupněna na začátku dubna doložka B (Appendix B), mnozí němečtí zákonodárci údajně prohlásili, že kdyby byli o doložce B věděli před bombardováním, v žádném případě by je nepodpořili.

Zdá se, že skutečně rozhodnutí dělá nějaká Bohu podobná, bohorovná a imperiální entita [Mezinárodní společenství?], která je zcela mimo dosah demokratického procesu. Tato entita se zodpovídá jen sama sobě. Jmenovala se sama za arbitra spravedlnosti a světové morálky a dokonce i za nejvyšší lingvistickou autoritu. Jako soudruh Stalin. Přisvojila si právo rozhodovat o sémantických definicích slov. Může rozhodnout, kteří TERORISTÉ dostanou zbrusu novou identitu BOJOVNÍKŮ ZA OSVOBOZENÍ + peníze, výzbroj a naši bezvýhradnou podporu, ať dělají cokoliv, a která (pokud možno malá) země bude rozbombardovaná na cimprcampr z bezpečné výše pěti kilometrů. Může rozhodnout, které hromadné vyhánění obyvatelstva je třeba PODPOŘIT a která označit za GENOCIDU. Může rozhodnout, která provincie dostane svou vlastní státnost, a která suverenní země bude suverenity zbavena. Rozhoduje o přisouzení KOLEKTIVNÍ VINY, ale i KOLEKTIVNÍ NEVINNOSTI. Má právo dokonce ODMĚNIT své věrné vazaly a satelity právem PROVÁDĚT ETNICKÉ ČISTKY a právem na ODVETNÉ VRAŽDY.

Tato entita se naučila hodně od Lewise Carrolla, George Orwella a Aldous Huxleyho, ale mezi její intelektuální vzory patří i takoví totalitární velikáni jako Leonid Brežněv (doktrína omezené suverenity), Mao Ce-tung (převýchovné tábory) a Stalin (monstrprocesy).

Poznámky:

1 Hayakawa, S.I. (1949). Language in Thought and Action. New York: Harcourt, Brace.

2 "The majority of the Serbian people, by supporting or condoning Milosevic's eliminationist policies, have rendered themselves both legally and morally incompetent to conduct their own affairs".

3 Zbigniew Brzezinski, The Grand Chessboard, Basic Books, New York, 1997

4 " In the Brzezinski scheme of things, Yugoslavia is a testing ground and a metaphor for the Soviet Union. In this metaphor, "Serbia" is Russia, and Croatia, Bosnia, Kosovo, etc., are Ukraine, the Baltic States, Georgia and the former Soviet Republics of "the Eurasian Balkans". This being the case, the successful secession of Croatia and company form Yugoslavia sets a positive precedent for maintaining the independence of Ukraine and its progressive inclusion in the European Union and NATO, which he sets for the decade 2005-2015 as a "reasonable time frame".

"... what Brzezinski calls "the Eurasian Balkans", the huge area between the Eastern shore of the Black Sea to China, which includes the Caspian Sea and its petroleum resources, a top priority for U.S. foreign policy."

"The little Balkan "Balkans" appear on a map on page 22 of THE GRAND CHESSBOARD interestingly shaded in three gradations representing U.S. geopolitical preponderance (dark), U.S. political influence (medium) and the apparent absence of either (white). Darkly shaded (like the U.S., Canada and Western Europe) are Hungary, Rumania, Bulgaria and Turkey. Medium shading covers Slovakia, Moldavia and Ukraine as well as Georgia and most of "Eurasian Balkans". Glaringly white, like Russia, are Yugoslavia and Greece. For Brzezinski, Belgrade was a potential relay for Moscow. Serbs might be unaware of this, but in the geostrategic view, they were only so many surrogate Russisans.

See Diana Johnstone, Humanitarian War: Making the Crime Fit the Punishment, Jan. 6,2000; www.emperors-clothes.com.

Česky na http://mujweb.cz/www/kutija/humvalka.htm Humanitární válka: Sestrojení zločinu hodného potrestání.

Přeložil Jan Červenka. Překlady úryvků převzaty z této české verze. 5 'Card stacking'. Propagandistická technika, která spočívá v selektivní prezentaci fakt, v zaměření se jen na ta fakta, která podpoří propagandistický záměr.

6 Viz můj článek 'Kvazicitáty, vyfantazírovaná hausnumera a machiavelistická PR'

7 "if you don't have anything to say against the Serbs, don't say anything at all".

8 "Mr Hitler criticized the bombing from his bunker today."

9 "we are living at a time when it is the bombers who are deemed reasonable and mature while the sceptics are viewed as extremists".

10 " ... summary executions, indiscriminate shelling of civilian populations and "ethnic cleansing". "During, and in the 100 days following the military offensive, at least 150 Serb civilians were summarily executed, and many hundreds disappeared .... In a widespread and systematic manner Croatian troops committed murder and other inhumane acts upon and against Croatian Serbs"

Raymond Bonner, War Crimes Panel Finds Croat Troops Cleansed the Serbs (Tribunál pro válečné zločiny došel k závěru, že chorvatská vojska provedla etnické čistky Srbů), New York Time, 21 March 1999. 11 "something Serbs do".

(Gregory Elich, The invasion of Serbian Krajina (Invaze do srbské Krajiny), p. 134; in: Nato in the Balkans (NATO na Balkánu), Ramsey Clark et al., International Action Center, New York, 1998, pp. 131-140.)

12 "Tudjman can only do what the Americans allow him to do. Krajina is the REWARD for having accepted, under Washington's pressure, the federation between Croats and Muslims in Bosnia."

(Gregory Elich, The invasion of Serbian Krajina (Invaze do srbské Krajiny), in: Nato in the Balkans (NATO na Balkánu), Ramsey Clerk et al., International Action Center, New York, 1998, pp. 131-140.)

13 (Cf. James Bisset, The NATO bombing: an assault on sovereignty, Address to the Standing Committee on Foreign Affairs and International Trade, House of Commons, Ottawa, Feb. 17/ 00).

14 "Even in Kosovo an explicit political persecution linked to Albanian ethnicity is not verifiable". ...The 'actions of the security forces (were) not directed against the Kosovo-Albanians as an ethnically defined group, but against the military opponent and its actual or alleged supporters."

(January, 1999).

15 "The violent actions of the Yugoslav military and police since February 1998 were aimed at separatist activities and are no proof of a persecution of the whole Albanian ethnic group in Kosovo or in a part of it".

(October 29, 1998).

16 "There is no sufficient actual proof of a secret program, or an unspoken consensus on the Serbian side, to liquidate the Albanian people, to drive it out or otherwise to persecute it in the extreme manner presently described."

(February 24, 1999).

17 German Lawmakers Say Minister Misled Them Over Kosovo (Něme

čtí zákonodárci tvrdí, že byli nesprávně informováni ministrem [obrany Scharpingem]), AFP, 30.3.2000

18 "The nationalists have a two-point platform, first to establish what they call an ethnically clean Albanian republic and then the merger with Albania to form a Greater Albania".

Marvine Howe, 'Exodus of Serbs stirs province in Yugoslavia' (Exodus Srbů vyvolává napětí v jugoslávské provincii), The New York Times, July 12, 1982.

19 Three Serbs, including a 4-year old child, have been killed in a drive-by shooting in Kosovo that has been linked to an ethnic Albanian, an international official said on Monday.

NATO and the UN took over the day-to-day running of Kosovo last June at the end of a 78-day NATO bombing campaign to end Serb repression of the province's ethnic majority. Since then, Serbs have been the target of numerous revenge attacks by Albanians. (Reuters, 29/5/00)