"To, že magistrátní úředníci přehlédli, že jde o Křišťálovou noc, je myslím znamením toho, že k věci přistoupili formálně a povrchně. Právo, zákony a paragrafy jsou pro ně rozhodující, ale činy - i ty, které se připravují - musejí být posuzovány nejen podle formálních pravidel, ale také podle záměrů a cíle. A to je tady velmi zřetelné. Jako by obě strany nevěděly, co činí. To by bylo asi optimální vysvětlení. Mám obavu, že obě strany k tomu přistoupily dogmaticky a velmi povrchně..."

K otázce diskusí nad novelou trestního zákona zakazujícího používání fašistických a komunistických symbolů prof. Kvaček uvedl:

"Symbol je symbol. A ten patří vždycky jednak době vzniku a samozřejmě i době své působnosti a z dějin se nedá vymazat. Není možné ho odtesat nebo zamalovat. Dějiny jsou v tom protivníkem, který se vzpíná. A je dobře, že jsou takovým protivníkem, protože my dědíme minulost celou a nemůžeme si z ní něco vybírat. I když se to neustále děje. Dějiny jsou od toho, aby tu byly s námi, a když je nějakým způsobem znectíme, tak se nám to vymstí."

Nejen o tom, co znamená a jak vypadá podobná dějinná msta, ale také např. o potřebě důkladné znalosti historie v dnešním každodenním životě české společnosti hovořil doyen českých historiků prof. Robert Kvaček v profilovém rozhovoru, který vysílá Český rozhlas Leonardo na internetu (www.rozhlas.cz/leonardo), v pozemním digitálním vysílání DVB-T (multiplex A Českých radiokomunikací) a na satelitu v DVB-S (CS Link) večer v repríze od 20-ti hodin.

Záznam pořadu si můžete poslechnout ve formátu MP3 DOWNLOADSTREAM

Prof. Robert Kvaček (1932) se zabývá především dějinami novodobé světové diplomacie se zvláštním zřetelem k meziválečnému období a době 2. světové války a českými politickými a kulturními dějinami konce 19. století a 1. poloviny 20. století. Je znám jako dlouholetý a neúnavný popularizátor historie v tisku, rozhlase a televizi.

Křišťálová noc: Během jediné noci z 9. na 10. listopadu 1938 byla v rámci oficiálně schváleného a organizovaného pogromu po celém Německu, včetně okupovaného českého pohraničí a Rakouska, vypálena většina synagog, byly rozbíjeny výlohy židovských obchodů a rabovány židovské domy a byty. Záminkou k pogromu, který je obecně označován jako Křišťálová noc, se stal atentát na legačního sekretáře na německém vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, kterého 7. listopadu 1938 dvěma výstřely těžce zranil 17letý Žid Herschel Grünspan. Jeho rodina se stala obětí vypovězení polských Židů z Německa do Polska, které bylo německými úřady provedeno na konci října. Jeho rodiče a sestra patřili k tisícům nešťastným Židům, kteří museli v bídných podmínkách trávit dlouhé týdny na hranicích, když je ani jedna strana nechtěla přijmout. Popudem k činu Herschela Grünspana byla snaha pomstít se za osud svých rodičů a upozornit na něj.

Nešťastný a neuvážený čin židovského mladíka nebyl ale skutečným důvodem vypuknutí pogromu - nacisté jej pouze využili jako záminku k vyostření protižidovských opatření. Nacistická propaganda představovala atentát jako součást židovského spiknutí proti německému národu, jako pokus Židů a vyvolávání nepřátelství mezi evropskými státy.

V Paříži mezitím vom Rath bojoval o život a 9. listopadu 1938 odpoledne zemřel. Shodou okolností se týž den večer v Mnichově konalo každoroční setkání nacistických starých bojovníků s Hitlerem, které bylo připomínkou nezdařeného nacistického puče v Mnichově v roce 1923. Když Hitler kolem 10 hodiny večer odešel, vystoupil (bezpochyby po dohodě s Hitlerem) Goebbels se zprávou o úmrtí vom Ratha a s plamenným protižidovským projevem vyzývajícím k pomstě, který si přítomní funkcionáři SA a dalších nacistických institucí vyložili jako povel k zahájení protižidovského pogromu. Již v noci začaly především jednotky SA vyvolávat protižidovské nepokoje a samy útočit na židovské objekty.

Během pogromu, který probíhal 10. a na některých místech, zvláště v Sudetech, ještě 11. listopadu, byla vypálena převážná část synagog a židovských modliteben, které byly považovány za symbol přítomnosti a úspěchu židovské menšiny v Německu. Byly vypleněny židovské obchody a podniky, jejich zařízení bylo zničeno. Bylo hlášeno zhruba 7500 zdemolovaných židovských obchodů. Přímo při pogromu bylo zabito téměř 100 Židů a zhruba 30 tisíc - většinou majetnějších - jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Z nich byli propouštěni až po závazku emigrace a zabavení majetku ve prospěch Říše.

Nacistické vedení cynicky tvrdilo, že pogrom nebyl nijak organizován a že sami Židé vyvolali spravedlivý hněv lidu, a využilo jej k dalším protižidovským opatřením. Židům bylo přikázáno odstranit způsobené škody a uvést vzhled ulice opět do původního stavu - zároveň ale zabavili pojistky, na něž měli poškození nárok. 12. listopadu bylo na poradě, jíž předsedal Hermann Göring, německým Židům navíc uloženo zaplatit pokutu ve výši jedné miliardy marek. Křišťálová noc tak byla využita také k urychlení nucené arizace židovského majetku.

Další podrobnosti o Křišťálové noci - v češtině ZDEZDE