Rakety používané šíitskými milicemi v Iráku jsou prý sestaveny z íránské verze lehké čínské dělostřelecké rakety Typ 63 ráže 107 milimetrů a z tlakové láhve od propanbutanu naplněné zhruba metrákem výbušniny. Odpalovací zařízení přizpůsobené zpravidla pro osm kusů raket je umístěno na lehkém nákladním automobilu a k odpálení dochází ve vzdálenosti maximálně několik desítek metrů od cíle, většinou v městském prostředí. Nápad údajně pochází od kolumbijských guerill.

Zařízení nazývané Pentagonem "improvizovaná munice podporovaná raketou" (Improvised Rocked Assisted Munitions, IRAM) způsobuje v amerických štábech ještě větší obavy než dosud se vyskytující statická improvizovaná výbušná zařízení (Improvised Explosive Device, IED). Náklady na jeho výrobu jsou totiž minimální a rozšířené používání plynových vařičů v Iráku ztěžuje snahy o omezení výroby zbraně, která má potenciál způsobovat masivní ztráty na živé síle. List Washington Post, který v článku Ernesta Londona o problému informoval, situaci zhodnotil následovně: "Používání raketových bomb vyjadřuje schopnost milicí využít běžně dostupné materiály a relativně primitivní zbraně k obcházení bezpečnostních opatření, která americkou armádu stála miliardy dolarů" ("The use of the rocket-propelled bombs reflects militiamen's ability to use commonly available materials and relatively low-tech weaponry to circumvent security measures that have cost the U.S. military billions of dollars").

Američtí vojáci nyní na předsunutých stanovištích v Bagdádu často hlídkují v menších týmech -- třeba jen o velikosti čety (36 mužů). Díky tomu mohou být překvapeni útokem s použitím IRAM a přijít v krátkém čase o značnou část jednotky.

Proti zbraním jako je IRAM neexistuje v současnosti žádná účinná protizbraň, tím méně nějaká "protiraketová obrana". Vznik a nasazení takovýchto kutilských nápadů jasně ukazuje na povahu asymetrických konfliktů, kterým dnes USA a jejich spojenci čelí. Specializované "high-tech" systémy s přesně vymezenými úkoly, jako je například systém obrany proti raketám dlouhého doletu, se adaptují mnohem pomaleji než tyto ad hoc konstrukce svařované po garážích, a s mnohanásobně vyššími náklady. Setrvání v dosavadní technologické slepé uličce je opravdu tou nejlepší cestou, jak sám sebe uzbrojit.

Ostatně pokud jde o systém NMD/GMD, na němž se má podílet Česká republika, v současné podobě je nepoužitelný dokonce i vůči hrozbám, proti nimž byl od počátku vyvíjen.