11. 7. 2008
Nejlepší úmysly -- cesta do pekel?Nejenom o radaru na Brdech a Marshallově plánu: Nepřijatelné úlety premiéra Topolánka a jeho duchovních blíženců.
|
Mnohá přirovnání kulhají často na všechny čtyři končetiny, v našem případě jsou oněmi končetinami závažné pojmy: Svoboda rozhodování, svrchovanost státu, nezávislost v bezpečném kontinentu a odpovědnost nikoliv jen k žijícím ale budoucím generacím. Nejen k sobě samým, ale rovněž k nejbližším geografickým sousedům. Krkolomně nepravdivá přirovnání spatřujeme zvláště v oblasti dějinných historických událostí Evropy a uměle vytvářených, navíc nepravdivých politických mytologiích. A poněvadž bludy a omyly mají tuhý kořínek a navíc je lidská paměť mnohdy účelově krátká, proto tento text. Mytologie spatřují světlo světa nejčastěji za okolností relevantní argumentační nouze, v konjunkci bezvědomí Saturna a Merkura.Ta je zvláště v mezinárodně politických vztazích kmotřičkou bědnou a téměř trvale přítomnou. A pan Topolánek se ocitá v argumentační bažině paralogizmů velmi často. Před cca půl rokem prohlásil ve věci amerického radaru, že se raději bude mýlit s Američany než s Rusy, při čemž je zřejmé, že nejlépe je se nemýlit s nikým. Zejména za okolností když nevystupuje jako občan, ale její premiér. Tedy ten, pro kterého by měl osud země a jejího domorodého obyvatelstva být imperativem a nikoliv možně záhubným rizikem.Smlouvu o radaru přirovnal k Marshallova plánu s tím, že nesmíme selhat podruhé. ( Rovněž nehorázná pitomost.) Samo přirovnání je nepatřičné poněvadž srovnává nesrovnatelné, navíc za naprosto odlišných globálních i geopolitických podmínek ve světě i v Evropě. Podívejme se čím byl tehdy Marshallův plán pro válkou postižené evropské země a co znamenal pro samotné U.S.A. Základní premisa : ALTRUISMUS jako fenomén je zejména v politickém a ekonomickém rozměru kategorií nepřijatelnou. Vždy to znamená : Něco za něco a žádná ekonomicky vyjádřitelná hodnota není a nikdy v historii nebyla zdarma a pro ,,modré oči" obdarovaného. Německá okupační moc za války nešanovala hospodářskou infrastrukturu Č.S.R. z jiných důvodů, než z pragmatického ekonomického kalkulu. Potřebovala ekonomiku země v dobré kondici pro sebe samu a svojí další válečnou expanzi.(Plán "Fall grun"byl dobovou projekcí představy německého okupanta, co dělat s ,,nepřizpůsobivými občany".) Československo nezažilo kobercové nálety jak jistí pan Zbyněk Petráček ve svém článku v L.N.9.7,,Topolánek Marshallem",ale strategické ekonomické objekty Č.S.R. byly americkými bombardovacími svazy likvidovány na samotném konci války zcela cíleně se záměrem poškodit průmyslově významná centra Č.S.R.. Tyto vojenské akty likvidace průmyslových objektů neměly s válečnou eliminací německé moci co dělat. To nebyly žádné ,,omyly". Důsledky cíleného bombardování měly vyvolat po válce v bývalém spojenci zdání neodvratné potřebnosti přijmout Marshallův plán. Byl to mimořádně naivní kalkul zejména při vědomí toho, že Roosevelt v Teheránu věnoval Č.S.R. Stalinovi v případě, že Stalin na oplátku zaplatí tyto územní dary miliony obětí své země při porážce Hitlera.Truman nebyl Roosevelt a jakkoliv hrál obstojně na klavír populární šlágry dobrým analytikem evropských poválečných poměrů rozhodně nebyl, na to měl štáby odborníků.Shrnutí: Jestliže jednou stranou mince Marshallova plánu byla potravinová a věcná pomoc válkou postiženým zemím Evropy ( Převážně z vojenských přebytků: viz UNRA ), druhá strana téže mince byla jiná. Amerika si byla vědoma, že bude zapotřebí komplexně restrukturalizovat celou ekonomiku. Válečné potřeby pominuly v rozsahu, které byly do té doby potřebné a hledal se pro ní nový impuls, nová motivace k nakopnutí a akceleraci ekonomiky odlišné, mírové, alespoň na dobu nezbytně nutnou k zacelení válečných šrámů. Považme, že její stav byl tehdy velmi povážlivý a státní dluh stoupal. Důsledky války kdekoliv na světě i v Evropě představovaly pro americkou ekonomiku i zahraniční politiku silnou výzvu na motto:,,Pomůžeš,li jiným,zachráníš především sebe sama".Navíc s velmi žádoucím efektem: Realizace Marshallova plánu v Evropě byla jednak velmi dobrý a dlouhodobý ,,kšeft" pro U.S.A. a současně efektivním prostředkem k podvázání národních ekonomik států dříve postižených válkou v sekundární prospěch U.S.A. na dlouhá desetiletí.Bez jeho realizace by recese americké ekonomiky trvala mnohem, mnohem déle. Nevím si rady s frázemi a floskulemi Topolánkových myšlenkových blíženců. V citovaném článku spojujícího našeho současného premiéra a nedostudovaného komunistického generála Topolánka s historickou postavou renomovaného generála minulosti Marshalla autor Zbyněk Petráček tvrdí, že po odmítnutí M.plánu v r.1947 jsme sklouzli za půl roku do východní komunistické žumpy. Neví, že jsme do ní byli vrženi tehdy již o pět let dříve rozhodnutím spojenců ( viz výše ) Pan Petráček vůbec nebere v potaz, že na imperiální velikosti SSSR v poválečném období se ve značné míře již v průběhu války podíleli západní spojenci.To jsou argumenty relevantní, explicitní a zpětně ověřitelné.Pak pokračuje v neúnosném nevkusu a nedostatku úcty k mrtvým: Kopne do mrtvoly tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka.( No fuj !!! ) A pak taky říká:,,kdyby Rusko nehatilo sankce proti ,,lotrovským státům"...etc. Nebere vůbec na vědomí, že početí, ale i porod řady ,,lotrovských států" ( kromě severní Koreje ) spadá na vrub mizerné zahraniční politiky U.S.A. po válce podle rétoriky: Chceš,li vést válku a nemáš nepřítele, musíš si ho nejdříve vytvořit".To je to vrtění psem. V provedení U.S.A., téměř vždy bezchybné, až na tu realizaci. U.S.A. prohrála po II. světové válce všechny lokální konflikty, které na mnoze vyvolala sama v pořadí : Korea, Vietnam, Kambodža, Grenada, Jugoslávie, Irák I a II. Dokonce je tak neschopná, že nikoliv válku, ale i sanitární akci OSN při občanské válce v Somálsku proměnila v krvavá jatka svých vojáků vlastních a s hanbou musela odtáhnout. S tak neschopným, resp.všeho schopným partnerem chce tato země spojovat své příští osudy ? Pánbůh s námi a zlé pryč. A poněvadž pan Petráček 9.7. v L.N. volá stále po nějakých kotvách odkudsi odjinud, tak se táži. Jsou naše národy trvale neschopné se ukotvit sami v sobě? Ve své svrchované nezávislosti, odpovědnosti a ve výhradní spolupráci s odpovědnými partnery? Na závěr několik zásadních otázek:Předně proč sebou necháváme smýkat ,,od zdi -- ke zdi", proč necháváme vychylovat kyvadlo rovnováhy své vlastní stability, bez své vůle vlastní, jinými bez ohledu na možné důsledky těchto rozhodnutí. Pravda, téměř každý ze zastánců naší závislosti na jakékoliv velmoci se vždy hájil těmi nejlepšími úmysly. Je prokázáno, že současně prokázáno, že nejlepší úmysly jsou nejsnadnější cestou do pekel. |