Ať raději vyhraje volby Paroubek (a já Paroubkovu ČSSD opravdu nemám rád), který bude mít ve Sněmovně 120 poslanců (bez komunistů ovšem), než aby příští vláda měla zase 101 nebo 102 většinu. Paroubkova silná vláda by stejně nakonec dělala reformy a přijala americký radar, o to se nebojím. Musela by to být ovšem vláda silná.

I to evropské předsednictví by se lépe zvládlo s vládou v demisi, která by umožnila dohodu mezi ODS a ČSSD o nějaké přechodné formě vlády, a pak o volbách podle většinového či jiného volebního systému, který generuje silné vlády. Dohody mezi ČSSD a ODS nyní nelze docílit o ničem, a přitom pro evropské předsednictví je klíčová. Měla by zároveň navždy zabránit jak slabým vládám, tak velké koalici nebo opoziční smlouvě.

A konečně je třeba se rozloučit se s lidovci a zelenými. Zelení, jak je prezentoval Bursík, byli sympatickou stranou, a volil jsem je. Ukazuje se však, že jsou to vlastně strany dvě nebo tři, což je na takového trpaslíka víc než dost. Kuchtová a spol. ať se propadnou do říše zapomnění a lidi kolem Bursíka mohou vstoupit do ČSSD či ODS a pracovat na jejich proměně (tak se mění velké strany v anglosaském systému i ve své téměř opaky). Pokud jde o lidovce, ti by si měli říkat čunkovci. Jejich věrnost jejich absolutně nedůvěryhodnému předsedovi (a politika by přeci měla být o tom, že člověk odchází, byť nevinen, raději dobrovolně, než aby dráždil dále veřejnost a škodil své straně) z nich dělá tupé, nevýrazné stádo bez osobností, politické pohřebiště a směšný cirkus zároveň.