Nakonec jí oponoval až zjevně znechucený šéf Soudcovské unie Jirsa, který připomněl, že rozhodnutí soudu v jakékoli při může posoudit jedině soud odvolací, nikoli nejvyšší státní zástupkyně.

Renáta Vesecká o sobě řekla úplně všechno, když prostor, poskytnutý jí Moravcem, využila ke zdrcující kritice soudce, který soudil její případ, k níž nemá žádné právo ani kvalifikaci. Měla říci, že se k tomu, jak soud rozhodl, nemůže jako jedna ze stran sporu vyjadřovat, nýbrž že věří, že odvolací soud rozhodne v její prospěch. Jestliže tohle však nedokázala, ministr spravedlnosti by ji měl ihned odvolat, neboť zjevně nemá na svém místě co dělat. Je ovšem ministr spravedlnosti opravdu nezúčastněnou osobou v kauze Čunek, když za Veseckou tak vytrvale stojí? Nevyvolává ministr podezření, že on byl tím člověkem, kdo pověřil Veseckou, aby případ Čunek ovlivnila? Zasáhla by Vesecká sama, předala by případ Salichovovi bez toho, aby měla krytí ministra či vlády?

A to je další z rozměrů vystoupení nejvyšší státní zástupkyně. I kdyby žádná z pochybností, jež nad její osobou visí, nebyla prokazatelná, na místě nejvyššího státního zástupce nemůže sedět člověk, který byť jen vyvolává nějaké nedokazatelné pochybnosti. Ať už právem nebo neprávem, Renáta Vesecká ztratila dávno důvěru veřejnosti a její setrvání ve funkci nejvyšší státní zástupkyně výrazně škodí obecné důvěře v tuto instituci (což ministra Pospíšila ovšem vůbec nezajímá).

Renáta Vesecká v pořadu argumentovala také tím, že Nejvyšší státní zastupitelství nenechá se sebou nikým cloumat, čili -- zde ztotožnila sebe a instituci -- ona neodstoupí ze své funkce. Je však příznačné, že nastoupila do funkce, kdy se její předchůdkyně statečně postavila (a dnes, kdy je zřejmé, že právem, neboť katarský princ unikne díky zásahu ministra Němce bez řádného soudního procesu a bez trestu) proti zasahování politiků do soudního řízení a za to byla odvolána. Vesecká se ale nikdy ničeho statečného v zájmu oproštění trestních kauz od politiky neodvážila, naopak její na poslední chvíli provedený zásah do trestního stíhání Jiřího Čunka vyvolává velké podezření, že takto jednala na objednávku vlády, která jediná (kromě Čunka samotného) z toho mohla mít zisk (dle principu cui bono).

Konečně Vesecká ve svém vystoupení hnusně parazitovala na čerstvé zprávě o tom, že již dlouho pohřešovaný chlapec je mrtvý. Řekla, že to je tragédie, nikoli její případné odstoupení z funkce. No, podle chování paní nejvyšší státní zástupkyně se zdá, že odejít z funkce je pro ni opravdu něco tak strašného, že jí to mimoděk (neuroticky) v mysli vyvolává představu vraždy dítěte, což ústí až ve freudovské přeřeknutí.