Zajímavější na tom bylo, že to druhé téma se vůbec nestalo tématem komentářů, ačkoli je to asi nejdůležitější základ budoucí práce evropského parlamentu a evropských vlád, alespoň kdyby ta práce měla být úspěšná. Ne, mluvilo a psalo se hlavně o tom, že Merkelová chce, aby se pokračovalo s reformami, a to, ačkoli neřekla ani jedno slovo o tom, jaké reformy má na mysli. Je to asi proto, že předseda SPD Beck asi týden předtím prohlásil, že má být konec s reformami, že se mají uskutečnit jen ty, o kterých se dohodli partneři velké koalice před utvořením vlády. Ani on neřekl ani slovo o tom, co nechce dělat.

Připomíná mi to starý fór:

Dva politikové se baví. Ptá se jeden: "Pane kolego, co jste vlastně řekl v té vaší známé a tak skvělé řeči o nezaměstnanosti?" -- "Já? Vlastně nic!" -- "Ale ano, to přece vím, ale chtěl bych se dozvědět, jak jste to formuloval."

Že politikové umějí hodně slovy neříci vůbec nic, to je asi známo i z České republiky, ale že němečtí novináři nevyužili začátek německého předsednictví EU k podpoře tohoto tak významného a pro sjednocení Evropy tak důležitého tématu, totiž nové ústavy, to je nejen smutné ale také žalostné. Proč? Protože když necháme to téma jen politikům, z nové ústavy asi nic nebude, a tak by Evropská unie nemohla asi nikdy plnit svou tak důležitou světovou roli v budoucnosti naší planety.