Pokud tedy chtějí zahájit nějakou soustavnou aktivitu (ne se jen scházet po večerech), musí získat alespoň minimální prostředky. Nesčetněkrát se stalo, že nám různé firmy nabízely sponzorování nebo "výhodné smlouvy" o spolupráci, jen když jejich kšefty necháme na pokoji. Zaznamenal jsem i případ, kdy se nás jeden obchodní řetězec snažil přes prostředníky najmout v rámci boje proti záměrům konkurence. Nebo se náhle objevil arménský emisar od kdo ví koho (prý z Moskvy) a nabízel statisícový úplatek v hotovosti. Všechny takové návrhy jsme vždy důsledně odmítali a od protihráčů bereme opravdu jen navštívenky.

Takže nám zbyla možnost ucházet se u Ministerstva životního prostředí (MŽP) a u některých nadací o grantovou podporu tam, kde byly vypsány programy, jež konvenovaly s naším zaměřením. Výhoda je v tom, že se o granty soutěží a prostředí jejich poskytování je transparentní (proto také mohl pan Kotrba vyštrachat konkrétní částky i další podrobnosti -- a to je v pořádku, tak by to mělo být vždy a všude!). Když skončí doba, na kterou byly prostředky poskytnuty, je nutno vždy vše vyúčtovat a podat příslušnou zprávu. Nejde vůbec o nějaké dárečky nebo bianco vyplněné šeky, ani náhodou. Grant, který se na pohled zdá velkým, se vám rozpadne do řady rozpočtových položek a ty pak musíte respektovat. Žádné žerty se tu netrpí!

V minulosti jsme byli v některých grantových řízeních úspěšní, to jsme také vždy uváděli ve svých výročních zprávách i v publikacích, jež jsme vydávali (viz přílohu -- jeden z řady našich instruktážních textů pro občany -- ostatek lze nalézt na webové adrese: http//atelier.ecn.cz).

Před cca 2 lety se situace změnila. MŽP se zvláště pod nynějším politickým vedením nejeví jako instituce, jež by si spolufinancovala vlastní kritiku -- letos jsme se jeho grantového programu už ani nezúčastnili.

A nadace mají jednak velmi omezené prostředky, jednak musí pokrývat řadu různých priorit a některé se daly do tak úzké spolupráce s velkými developerskými a stavebními firmami, že je pro nás problémem se o jejich peníze vůbec ucházet.

Takže jsme již před jistou dobou přešli na velmi skromné financování z peněz, jež si jednotliví členové vydělají ve své profesi a jež dobrovolně poskytnou.

Pokud jsem právník a pracuji pro klienty za odměnu, pak ze svých příjmů dobrovolně, ze své vůle poskytuji prostředky na činnost a režii Ateliéru pro životní prostředí. Opět se dá vše doložit. Má to výhodu opravdové nezávislosti (i na grantových podmínkách různých nadací či MŽP), ale tato svoboda je vykoupena nemalou cenou: placenou prací si musíte vydělat na horu nijak nehonorované a často hodně nevděčné práce - a je při tom nutno ekonomicky přežít. To opravdu není legrace.

Nyní konkrétně k Ateliéru pro životní prostředí (AŽP): je neziskovým subjektem, který tedy nevykonává ziskové ani jiné hospodářské aktivity a ze své činnosti nemá prakticky žádný stálý příjem. Jeho členstvo není početné, je ale složen z odborníků. Je zde dopravní inženýr, památkář -- kusthistorik, památkář - architekt, několik právníků, přírodovědec, geometr. Spolupracuje s dalšími externími experty.

Sdružení se snaží kvalifikovaným způsobem kompenzovat bohužel velmi častá selhávání správních orgánů při ochraně zákonem jim svěřených veřejných zájmů. Děje se tak při projednávání např. umisťování staveb či jiného nakládání s územím před správními úřady. Zde jednak stavební úřady často vycházejí ochotně vstříc požadavkům investorů, developerů či jiných podnikatelských subjektů (zpravidla na úkor životního prostředí, veřejného zdraví a oprávněných zájmů místních rezidentů), ale činí tak často i dotčené orgány státní správy, jež mají ochranu jednotlivých zákonem definovaných veřejných zájmů zajišťovat.

Proto je AŽP nucen účastnit se veřejnoprávních projednání takových věcí, a pokud se podařilo navrhovateli naklonit si i odvolací orgán a ten je na jeho straně (což se zhusta stává), je jedinou nadějí na nápravu žaloba ke správnímu soudu. AŽP tak činí plně v rámci svého předmětu činnosti podle stanov.

Bohužel, četnost takových politováníhodných selhání je vysoká a s náběhem nepovedené reformy veřejné správy před několika lety (kdy se úřednictvo veřejné správy dostalo na obcích a krajích plně do područí lokálních politických reprezentací a ztratilo i jen náznak skutečné nezávislosti na politických a ekonomických zájmech v daném regionu) se jen zvýšila.

AŽP nemá žádný nemovitý majetek a z movitých věcí vlastní nezbytné zařízení kanceláře. Jeho jednotliví členové vyvíjejí pro něj neplacenou, dobrovolnou činnost. AŽP i jeho členové byli v minulosti konfrontováni s nabídkami sponzoringu a darů ze strany podnikatelských subjektů, jejichž záměrům kladli odpor. Ovšem dodržují zásadu, že od protistrany nelze přijímat za žádných okolností nějaká taková plnění.

Pokud jde o naše aktivity ve věci stížnosti na UNESCO, jde o snahu zabránit výstavbě arogantních, nevzhledných a Prahu hyzdících staveb. V těchto aktivitách - jichž se účastní řada sdružení - máme jednoznačnou podporu odborné obce památkářů a v poslední době dokonce i Ministerstva kultury a osobně pana ministra Štěpánka. Naším cílem není poškození Prahy vyškrtnutím ze seznamu UNESCO, ale právě naopak: chceme zabránit zhotovení staveb, jež by takový postih mohlo vyvolat!

Pan redaktor Kotrba by měl vědět, že podnět zastupitelům, aby změnili obecní vyhlášku, může podat kdokoli -- a jsou to zastupitelé, kdo rozhodují. Nechápu, co to pan redaktor fabuluje... .

Zabývám se ve stále se zhoršujícím právním a společenském klimatu této společnosti obranou veřejných zájmů na zachování přijatelného životního prostředí a veřejného zdraví. V tom je velký rozdíl. Je to nevděčné práce, většinou neplacená (případy "Prague Point Building", penzion "Na Paloučku" i Bytový dům Vyšehrad a mnohé další jsem dělal a dělám zadarmo). Svou nezávislost nenechám nikoho zpochybňovat. Ani redakci BL. Že si na ni musím nejdřív vydělat, je můj problém.

11.10. 2006

Petr Kužvart