Lidé se někdy ptají na věčné otázky a každý, když o tom už delší dobu uvažuje, tomu rozumí, protože v době, kdy jsou tyto otázky kladeny, na ně neexistují jednoznačné odpovědi. Buď neexistují v té době, anebo vůbec ne. Dalo by se usoudit, že kdyby lidé našli na věčné otázky jednoduché a jednoznačné odpovědi, které by uznali za platné i všichni ostatní, přestalo by jít o věčné otázky.

Ale tak tomu vždycky není. Například, když jde o boží existenci. Každý ví, že jsou na světě lidé, kteří se modlí, kteří věří, kteří jednají podle přání svého Boha. Známe asi všichni to přísloví "Víra hory přenáší", které by se dalo prodloužit větou "a věřící si vytvářejí vlastní bohy", protože představa, že Bůh existuje, zapůsobí a on se začne ztělesňovat. Stejně se ostatně dá argumentovat o ďáblovi.

Tato odpověď se možná zdá být jednoduchá a jednoznačná, ale jak víte, účinek je stejně nulový. Věčná otázka nepřestala být věčnou. Dalo by se říci, že tenhle příklad byl špatný, nebo také, že neexistuje zatím nebo možná nikdy nebude existovat pro celé lidstvo odpověď na takovouto otázku. Přitom si však musíme být vědomi, že někteří lidí jsou zcela přesvědčeni, že na tuto otázku odpověď existuje...

Jinak je to ovšem s jinou věčnou otázku. Otázku ohledně toho, co by měl obýát kvalifikací ministrů. I tato otázka se neustále navrací, ačkoliv na ní existuje jednoduchá, provokativní odpověď. Často si lidé myslí, že ti, kdo sedí v křeslech mocných politiků, se na to hodí, totiž hodí se možná na to sezení, ne ale k tomu, aby rozumně vládli a to ještě celému národu. A protože jsou novináři také jenom lidé, a jako takoví občas zapomínají, kladou si tuto otázku občas znovu a znovu. Dnes ovšem také novou formou, na internetových blozích.

Jak jsem se poučil v sedmdesátých letech v Čechách, na tuto věčnou otázku existuje jednoduchá odpověď: V politice nepotřebujete ke kariéře nic jiného než jen tu správnou stranickou legitimaci. A tuto odpověď bylo ji slyšet nejen v demokracii. Mohla to být ale správná odpověď na otázku, zda se může truhlář stát ministrem financí? Měli jsme se raději ptát a novináři měli raději lidem vysvětlit, co má být vlastně prací ministrů v demokracii. Nebo měli novináři pokračovat v hledání odpovědi? Neboť už ta kladená otázka nemá vlastně smysl.

Ví se, že i v demokracii má stranická legitimace velký význam. Jak se říká v Německu: "Výjimka potvrzuje pravidlo." V Německu se stalo opravdu jen málokdy, že by ministr nebyl dlouholetým členem vládnoucí strany. V několika jiných a v našem systému trochu záhadných případech se ministry stali víceméně známí odborníci, kteří měli podle mého názoru v politické funkci víc problémů, než že by byli opravdu úspěšní.

Tak o co jde u politiků v demokracii? Oni jsou a mají být představiteli politického systému a jeho strany. Nemusejí být odborníky v nějakém oboru, ale mohou jimi být. Proč ale může být dobrým ministrem i neodborník? Má ve své straně a ve vládním úřadu kvalifikované odborníky, a pokud jich tam nemá dost, může k tomu ještě zaměstnat poradce z různých oblastí veřejného života. Mám dokonce dojem, že je lepší mít ve vládě vzdělané neodborníky, kteří naslouchají odborníkům, mohou jim klást nezbytné otázky a nemyslí si, že sami vědí všechno nejlíp.

Proč by se tedy nemohl vyučený truhlář stát ministrem financí?

Každý kandidát by měl být vzdělaný, měl by mít sebejistotu, aby dokázal jednat s odborníky, měl by být dobrým představitelem demokracie. A to je hodně, co bychom měli žádat od svých politiků, od každého muže a od každé žeiny. Truhlář nebo netruhlář, o to neběží. To bychom hledali odpověď, která vlastně neexistuje.

Měli bychom se ptát, zda jsou naši političtí zástupci, a to všichni, natolik vzdělaní, že nás opravdu mohou zastupovat, a zda od nich můžeme odůvodněně očekávat, že budou ve své funkci, do níž chtějí být zvoleni, jednat úspěšně, ale nikoliv úspěšně pro sebe, ale pro celek voličů.

A není to ostatně zajímavé, že nějak toto platí i pro vrcholový management velkých firem?