V každém "lepším" hotelu působí skupina bavičů (animátorů), která vytváří denní zábavní program. Přes různé sportovní hry, cvičení, obsluha vodních sportů, až po večerní "kabaretní" představení, atd. U různých soutěží je samozřejmě nutné vysvětlení pravidel. Vysvětlit něco Čechům, to je problém.

Takovým animátorům je zhruba 20 - 30 let. Všichni umí samozřejmě svou rodnou arabštinu a vedle toho je samozřejmostí francouzština (asi to bude tím bývalým protektorátem a tím, že hlavní klientelou jsou stále Francouzi).

Nedalo mi to a zeptal jsem se jednoho baviče, posléze i našeho delegáta CK (také Arab), na systém školství v Tunisku. Je velice podobný tomu českému. Devítiletá základní, čtyřletá střední s maturitou a pak univerzita. První 2 roky se vyučuje klasicky v arabštině, od 3 třídy se přechází na francouzštinu. Oba tyto jazyky umějí skutečně snad všichni Tunisané. Animátor, s kterým jsem mluvil (bylo mu 19 let), uměl perfektně arabsky, francouzsky, anglicky a domluvil se italsky a německy. Přitom poslední dva jazyky stále vylepšuje.

A není to pouze u animátorů a personálu hotelů. Udělal jsem si několik celodenních výletů po Tunisku, od velkých měst po chudé pouštní vesničky. Všude byly nové moderní školní budovy, kde děti nosí uniformy. Postupový systém ve škole je nastaven tak, že dítě dělá o každém pololetí státní test. Maximum je 20 bodů, na postup je potřeba minimálně 10 bodů. A je skutečností, že asi všechny tyto děti se jazykově dokáží celkem dobře domluvit. S několika jsem se anglicky bavil.

Hromada Čechů (mladých i starých), kteří neumějí anglicky skoro ani pípnout, vypadala dost komicky. Je to ostuda. Ale Arabové nás už znají, a tak se pár důležitých frází naučili také česky.