28. 8. 2006
V Česku se nerozhoduje jen o základnách, ale o roli naší země v celosvětových procesechDiskuse o možném vybudování raketové základny USA jako součásti protiraketového deštníku Spojených států, v některém z vojenských prostorů v Česku, se stala hitem povolebního, převážně prázdninového období. Před parlamentními volbami drželi o této věci politici i ministerští úředníci zřejmě bobříka mlčení . Nic nevěděli, když už, tak jenom matně a teoreticky, nebo prý, o této kooperaci s USA jen uvažovali. Tyto polopravdy však byly náhle vyvráceny zprávami, že se jen "nezávazně" jedná. Jediným informačním serverem, který u nás o této možnosti hovořil zcela otevřeně již několik let byly Britské listy, ostatní většinou jen mlčely. Po volbách si bez skrupulí toto téma "berou", téměř za vlastní i další média. Dnes je až s podivem, jak toto téma odmítala veřejnoprávní média, televize i rozhlas. Kdo jiný už nám má tuto službu poskytovat, když ne ona...? |
Ze strany novin, tiskovin a serverů, zejména pravicových, se čas od času dozvídáme, jaké by to bylo výborné mít americkou základnu na českém území. Skloňují se důvody ekonomické, větší zaměstnanost, bezpečnost, loajalita k NATO i další výhody a důvody. Možná se novináři i politici měli lépe a včas optat v zemích, kde už nejrůznější vojenské základny USA řadu let jsou. Jaká je tam jejich spolupráce s hostitelským státem, co jim to přineslo? Věřím, že příliš pozitivního by objektivní novináři nenašli. Daleko méně je slyšet, co by to této zemi přineslo, zda více dobrého, nebo jen větší bezpečnostní i jiná rizika a negativa. Bipolární svět z doby studené války už prakticky neexistuje. Ve světě však hrozí terorismus a nesnášenlivost. Skloňují se termíny revolta, demokracie, trestání rizikových zemí tzv. nové osy zla. Kdo ale vlastně dal právo některým hospodářsky silnějším zemím hrát roli toho skutečně spravedlivého "četníka" a jiným zemím přisuzovat už jen roli zlobivých a tedy nutně "poslouchajících" kolonií? Jak to bylo s rolí četníka ve světě, známe už z období po druhé světové válce. Dnes se jakoby na běžícím páse "vyváží" demokracie made in USA. Možná by si už představitelé nejsilnější země světa měli uvědomit, že jako nešlo ve 20. století vyvážet "revoluci", tak dnes nejde totéž dělat s "demokracií". To demokratické je v každé zemi něco jiného a jinak, pomineme-li excesy skutečné genocidy a opravdového ohrožování současného světa, je toto jakoby malé rozhodnutí o charakteru své země na každém suverénním státu. Zda to je rozumné, přínosné a nadčasové, pozná příslušná země či lokalita ihned v tom, zda s ní ostatní země chtějí obchodovat, brát je na vědomí, jednat s nimi a vzájemně se také navštěvovat. Fenoménem existence řady zemí na přelomu 20. a 21. století se navíc ještě stalo daleko zřetelnější náboženské cítění a myšlení. Státy se podle toho začaly "známkovat". Nám se cizí náboženství vydává za fanatické, spojuje se často automaticky s terorismem a hrozbou ostatním. Sekularismus je součástí "naší" kultury. Ano, s dnes nejfrekventovanějším islámem a různými - pro nás fundamentalistickými - hnutími se nedá komunikovat při nerespektování jejich specifik a jejich hodnot, nedá se s nimi ani zvítězit. Pokoření vede k nenávisti. Lze je pouze brát na vědomí, snažit se je poznat a také pochopit, a teprve pak s nimi komunikovat, obchodovat a v různé míře třebas i spolupracovat. Respektovat i jejich právo na existenci. Globální svět dneška s sebou samozřejmě nese i globální hrozby, velkou roli hrají i nejrůznější povětšinou tajné strategické plány a záměry těch silnějších. Uvažuje se strategicky geopoliticky, také surovinově a také migračně. Historie nám dává zřetelné příklady svárů a bojů nejrůznějších náboženských uskupení, známe řadu období stěhování národů. Známe také putování, migraci a asimilaci řady národností. Svět začátku 21. století by měl vycházet právě z této historie. Děje a nejrůznější konflikty se s pravidelností opakují. Nikdo nic nového pro současnost nevymyslel, svou roli hrají převážně ambice a choutky jednotlivců, skupin a v neposlední řadě tedy jednotlivých států. Chceme-li se připravit na vznikající rizika 21. století, na surovinové krize, na míšení národů, na rizika nedostatku vody a na zejména ekologické katastrofy a hrozby, je třeba hlavně navzájem komunikovat. A to bez skrytých úmyslů, beze snah o získávání výhod, bez náboženské i mocensko silové předpojatosti. Ty nevedou nikam! Proto i dnešní uvažování o amerických raketových základnách v Česku, v Polsku či Británii, je vedle vojenského uvažování skutečných odborníků také úkolem pro rozumné politiky a administrativy států. Na stole jsou geopolitické strategické aspekty takového uvažování, ale v suverénních zemích také veřejné mínění obyvatel té které země. Jako si o vstupu návštěvy, vítané i nevítané, rozhoduje každý sám u svých dveří, tak by se také mělo rozhodovat o návštěvách a kooperacích mezistátních. Pak zjistíme, že o případné návštěvě USA u nás (na věčné časy a nikdy jinak), přes všechny naše vazby v EU i NATO, bychom si měli rozhodnout také jen my sami . To je tolik skloňovaná demokracie a suverenita každého státu. Uvědomme si , že nejde jen o deset raket v některém odlehlém vojenském prostoru, ale o zapojení se do celosvětových vazeb koexistence jednotlivých států, do nadčasových vazeb strategie a plánování budoucnosti. Se strašáky terorismu, náboženské nesnášenlivosti, známkováním hodných i nehodných států pak dlouho nevydržíme. Budoucnost světa není v hrozbách, ale v jejich vystříhání se. V Česku tak nebudeme rozhodovat (věřím, že politici nám tuto pravomoc a výsadu dají) jen o návštěvě a setrvání armády jiného státu na českém území, ale o roli České republiky v celosvětových procesech. Budeme rozhodovat o své budoucnosti. |