Antikomunismus jako (jediný) program

28. 8. 2006 / Stanislav Křeček

Protikalouskovské vzepjetí v KDU-ČSL, kterého jsme byli svědky v uplynulých dnech, odhalilo jednu mimořádně pozoruhodnou, zcela a neuvěřitelně iracionální část české politiky: v zemi, která je členem NATO a chystá se na předsednictví EU, za evropské politické situace v r. 2006, může být obava z nástupu jakési blíže nedefinované totality a z této "obavy" plynoucí antikomunismus jediným politickým "programem" významné části českého politického spektra!

Bylo to až neuvěřitelné představení: návrh na politické uspořádání, které by resuscitovalo KDU-ČSL po volebním debaklu velkoryse nabídnuté předsedou ČSSD, zajišťující této politické straně vliv, který nikdy v minulosti a patrně ani v budoucnosti neměla a míti již nebude, uspořádání, ve kterém mohla obsadit tolik ministerských křesel -- a z nich plynoucí vliv na reálnou politiku státu --, které nikdy k dispozici neměla a míti nebude, ve kterém mohla prosadit nejen priority svého programu, ale i smysl své politické existence -- vliv na církevní politiku -- bylo pozoruhodnou směsicí politické krátkozrakosti a bezradnosti (místopředsedkyně brněnské organizace KDU -- ČSL v pátečních Událostech na ČT 1), starých lidoveckých traumat ( "moravští chalupníci" v. "pražští intelektuálové") a regionální, a z toho plynoucí i programové (nájemné) nevyváženosti ( Praha, Čechy, Morava) smeteno z jediného důvodu: nechceme podporu vlády od KSČM!

Jakkoliv Kalouskův postup znamenal zásadní obrat v dosavadní politice KDU-ČSL -- a byl, jak pochopil i V. Klaus, vyvolán především výsledkem voleb - iracionalita a resignace na nejvlastnější zájem politické strany i od těch, od kterých by člověk očekával racionální postup ( C. Svoboda: "Členové nás zachránili od hanby") byly nevídané. Je tedy zřejmé: KDU-ČSL resignovala na prosazování skutečného politického programu a zůstalo jí jediné: neúčastníme se vlády podporované komunisty. Na politiku málo, na cestu do bezvýznamnosti právě tak dost.

Nejsem ovšem tak naivní abych se domníval, že u všech politiků je tento primitivní antikomunismus jen ideologickou záležitostí. Pokud např. M. Topolánek představuje jako jeden za dvou cílů své vlády "zabránit přístupu komunistů k moci", jde bezpochyby jen o zneužití těchto resentimentů některými považovaný snad skutečně za vážné nebezpečí. A pokud tentýž politik 28. 8. v rozhlasovém pořadu varovně připomíná členům KDU-ČSL, že "mnohým z nich komunisté znárodnili jejich farmy", jde o to, aby pro "varování" před nebezpečím starým 60 let tito lidé přehlédli skutečné nebezpečí, které obyčejným lidem právě teď hrozí z realizace programu těch politických stran, které před "komunistickým nebezpečím" tak úpěnlivě a naléhavě varují...

České volby v roce 2006 a povolební pat
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.8. 2006