Je pravda, že sochy se zvířecími motivy jsou spíše hezkými řemeslnými díly, ale k africké tématice zvířata nepochybně patří a není jejich vinou, že trh západní civilizace je přesycen atrapami afrického domorodého umění dováženými převážně z velkovýroby z Asie. Zvířecí motivy však tvoří minoritu a podstatou většiny soch je lidská fyzická a metafyzická existence. Témata nejsou příliš různorodá a pro člověka zvyklého na postmoderní diverzifikaci do všemožných přístupů v psychoanalýzou obnaženém světě se může zdát tato stejnost i fádní.

Autoři se také většinou omezují na obecná označení svých děl, opakovaně se u různých autorů objevují třeba názvy "Tvář", "Pár", "Rodina", ale to na druhou stranu umožňuje divákovi, aby si dokázal utvořit svou vlastní představu a nazvat si ji podle sebe. A pojetí jednotlivých autorů skutečně stejná nejsou. Vedle toho je možné vidět i pokusy o tradiční mýtické náměty, ale je příjemné, že jich není mnoho. I jim už totiž západní civilizace odebrala jejich kouzlo.

Za pozornost stojí i nerosty, ze kterých jsou sochy vytvořeny. Je to kámen, jehož broušené i nebroušené plochy je dobré si i osahat, pokud vás neodežene security servis. Ten je však patrně -- vzhledem k velikosti některých soch -- nezbytný a tak ruší dojem z výstavy fakt, že sochy jsou instalovány tak, aby byly zároveň i hlídatelné. Tím pádem je jeden z trávníků Botanické zahrady v Tróji přehuštěn často krásnými exponáty, zatímco by bylo daleko působivější rozmístit po zahradní trase. Právě v Tróji se prodejní výstava už druhý měsíc děje a chýlí se ke konci. Takže pokud máte zájem vidět práce zimbabwského současného sochařství, z nějž se podle organizátorů stal v této africké zemi novodobý fenomén, musíte to stihnout do 31.8.