Prvky systému protiraketové obrany USA

Na území spojenců se vytváří adaptabilnější infrastruktura, zaměřená na zvýšení možností použití rotujících jednotek a na jejich dokonalejší připravenost a flexibilitu. Vzniká nová organizační struktura základen, představující hlavní operační základny (Main Operating Bases - MOB), jako německý Ramstein nebo španělská Rota, předsunutá operační místa (Forward Operating Sites - FOS), jako například Camp Bondsteel v Kosovu, Camp Eagle v Bosně a Hercegovině, nebo Incirlik Air Base v Turecku, nebo nově připravované základny v Bulharsku, Rumunsku, v Maroku a Tunisku a konečně místa bezpečnostní spolupráce Cooperative Security Locations (CSL), což jsou malá operační místa a zařízení dohodnutá s hostitelskými zeměmi, ze kterých by mohly v případě potřeby americké jednotky působit.

Plán strategické regionální transformace (STT)

V době studené války se na území Evropy nacházelo 213 000 příslušníků americké armády, což představovalo ekvivalent 64 brigád. V souladu s plánem strategické regionální transformace (STT), jehož cílem je především posílit strategickou účinnost, efektivnost a operační připravenost amerických ozbrojených sil v Evropě a jejich schopnosti čelit novým bezpečnostním hrozbám, dochází zároveň k razantnímu snižování jejich počtů, a to až o dvě třetiny. Podle rozhodnutí amerického prezidenta z roku 2004 se v průběhu deseti let sníží počet vojáků USAREUR ze současných 62 000 osob, rozmístěných na 14 hlavních místech soustředění, na 24 000 vojáků ve 4 hlavních společných operačních základnách (JMOB). Kromě Wiesbadenu, který se stane místem společného velitelství USAREUR a Task Force 5 (UR&TF5) a bude schopen plnit úkoly velitelství společného úderného uskupení (JTF), půjde o Grafenwöhr, kde se spojí expediční výcvikové velitelství (ETC) s plně vyzbrojenou brigádou Stryke a modularizovanou leteckou brigádou vojskového letectva. Další JMOB bude v prostoru Kaiserslautern, kde budou soustředěny hlavní logistické základny a zdravotnické centrum. Třetím místem zůstane italská Vicenza se 173. vzdušně výsadkovou brigádou (173. vvb), která bude posílena o další prapor v síle kolem 1 000 vojáků a kde se také vytvoří mobilní velitelství Task Force 5. Do roku 2008 bude ve východní Evropě vytvořeno jádro třetí brigády fungující na základě rotačního doplňování a vznikne zde další mobilní velitelství. Jednotky budou vybaveny tak, aby byly v případě potřeby schopné rychlého rozmístění na Balkán, do jihovýchodní Evropy nebo západní Asie a Afriky. Obsah plánu STT je průběžně konzultován s hostitelskými státy, na jejichž území se americké jednotky nacházejí, a je také synchronizován s ostatními velitelstvími NATO.

Pozemní síly v Evropě (USAREUR)

V uplynulých třech letech USAREUR pokračovaly v zajišťování nezbytné podpory v operacích spojených s vedením globální války proti terorismu. Část 173. vvb působila v rámci Kombinovaného společného bojového uskupení CJTF 76 v Afghánistánu, zatímco velitelství V. sboru rozmístilo dva brigádní bojové týmy 1. obrněné divize v Iráku ke zformování jádra velitelství mnohonárodního sboru se dvěma divize US Army, USMC a koaličními silami. USAREUR spolupracuje se spojenci a partnery. Podílelo se například na přípravě příslušníků polských pozemních sil do brigádního a divizního velitelského komponentu nasazeného v Iráku, ale v rámci loňského cvičení "Torgau" i na zdokonalení interoperability ruských a ukrajinských důstojníků při přípravě nasazení do mírové operace.

V současné době se USAREUR nachází na začátku rozsáhlé transformace, která představuje značné snížení počtů bojových jednotek a civilních zaměstnanců a jejich odsun do USA, rekonfigurování taktických jednotek a zanikání starých a vytváření nových velitelských a řídících struktur. Transformace pozemních sil se postupně přesouvá z roviny plánů do realizace klíčových rozhodnutí. Po jejím dokončení bude představovat osm samostatných organizací (v porovnání se současnými dvaceti) a dvě bojové brigády se stálou dislokací, představující brigádní bojový tým Stryker (SBCT) v německém Vilsecku a vzdušně výsadkový pěší brigádní bojový tým (BCT) v italské Vicenze. Zároveň se ve východní Evropě vytvoří jádro třetí brigády s rotujícími jednotkami k posílení východoevropského bojového uskupení (Eastern European Task Force). Letos v létě již došlo k přemístění velitelství 1. pěší divize a jedné její brigády do USA. Další brigáda této divize bude redislokovaná do USA po ukončení svého nasazení v Iráku. Do USA se do konce letošního roku vrátí nebo budou zrušeny či redislokovány další jednotky této divize a některé součásti V. sboru. Vloni bylo rovněž rozhodnuto o přemístění 1. obrněné divize z německého Wiesbadenu do texaského Fort Bliss. To by se mělo uskutečnit v průběhu dvou následujících let.

Do německého Vilsecku nedaleko Grafenwöhru přijela v červenci první část 1. brigády Stryker, představující 2. průzkumný pluk, 25. pěší divize ze základny Fort Lewis, která zde vystřídala 3. brigádu, 1. pěší divize. V současné době je v posádce již kolem 1 500 vojáků a do roku 2008 jejich počet dosáhne až konečných přibližně 3 900 vojáků a kolem 7 000 rodinných příslušníků.

Uzavření Dohody o spolupráci v obraně s Rumunskem umožnilo zahájit výstavbu Východoevropského úderného uskupení (EETAF), které bude působit z předsunutých operačních míst na letecké základně v Michajl Kogalničeanu a ze sousedního výcvikového prostoru Babadag. Ty budou pravděpodobně využity nejenom pro US Army, ale také pro USAF, US MC a SOU, nebo případně i pro umístění velitelství JTF. Vytvoření EETAF má dále zdokonalit plánování, koordinování a realizaci bezpečnostní spolupráce a interoperability v euroasijském a kavkazském regionu. V Rumunsku by mělo být z počátku umístěno kolem 2 300 vojáků schopných v případě potřeby zajistit rozmístění dalších sil. Pravděpodobně stejný počet bude dislokován také v Bulharsku.

USAREUR také transformovala 7. velitelství výcviku do nového Společného mnohonárodního velitelství výcviku (JMTC) s cílem prohloubit expediční výcvik, cvičení a podporu spolupráce v bezpečnostní oblasti v regionu. Jeho činnost byla zaměřena současně jak na přípravu obou velitelství společných úderných sil v Afghánistánu a Iráku, tak na expediční výcvik příslušníků bulharské a rumunské armády.

Zvláštní a důležitou roli v operacích na Balkáně a v globální válce proti terorismu hrají i jednotky pro speciální operace (SOCEUR), zejména 2. námořní speciální bojová jednotka (2. NSWU) umístěná ve Stuttgartu.

Vzdušné síly (USAFE)

Přímou podporu globální války proti terorismu zajišťuje již několik let také USAFE s velitelstvím v německém Ramsteinu. Souběžně s tím také pokračuje ve své transformaci a rozvíjení bezpečnostní spolupráce v klíčovém geografickém prostoru regionu. Nejviditelnější změnou bylo uzavření hlavní letecké základny v Rhein Main, na které působilo 3 000 vojáků a civilistů. Její úkoly převzaly letecké základny v Ramsteinu a Spangdahlemu. Druhou důležitou skutečností bylo vytvoření bojového velitelství 16. letecké armády (16. AF) v německém Ramsteinu, které zapadá do celkové transformace vzdušných sil pro potřeby bojových operací. To představuje kombinovaný společný vzdušný a kosmický velitelský a řídící komponent s nepřetržitou dobou činnosti zajišťující efektivní řízení vzdušných sil a reagující na všechna spektra možných konfliktů.

K leteckým základnám USAFE dnes patří Lakenheath a Mildenhall ve Velké Británii, Spangdahlem, Ramstein a Stuttgart v SRN, italské Aviano, řecká Soúda a turecký Incirlik. Z ekonomických důvodů bude do konce roku stažena většina vojenského personálu a čtyři bojové letouny F-15 umístěné na islandské základně NAS Keflavik. Islandský vzdušný prostor bude podle dohody z roku 1951 zajišťován letouny dislokovanými ve Velké Británii.

Část bojových letounů USAFE plní roli jaderných nosičů. Jaderné pumy jsou uskladněny na území několika spojeneckých zemí a střeženy příslušníky amerických sil.

Námořní síly (NAVEUR)

Námořní síly USA rozmístěné v Evropě plánují, provádějí a zabezpečují námořní operace v prostoru Evropy a Středního východu. Velitel amerických námořních sil v Evropě je podřízen dvěma nezávislým operačním a administrativním velitelstvím. Jako operační velitel všech námořních sil USA v Evropě je podřízen veliteli amerických sil v Evropě. Administrativně je pak podřízen velitelství námořních sil USA na ministerstvu obrany, respektive přímo podřízen náčelníkovi pro námořní operace z hlediska řízení, logistiky a komunikace. Zodpovídá za připravenost námořních sil 6. námořní flotily US Navy (6. NF) vyčleněných do NATO a spolupracuje s příslušnými velitelstvími Aliance a vládami jednotlivých hostitelských států.

V prostoru odpovědnosti NAVEUR se nachází námořní základna Rota ve Španělsku s 1 400 námořníky, italská Neapol, kde je také umístěné velitelství 6.NF, základna námořního letectva Sigonella na Sicílii s protiponorkovými a průzkumnými letouny P-3C Orion, námořní základna Gaeta na italském pobřeží, ponorková základna La Maddalena na Sardinii a přístav Soúda na Krétě. Ačkoliv je hlavní činnost NAVEUR soustředěná na Středozemní moře, jeho zájmový prostor se rozprostírá od severního výběžku Norska až po jihoafrický Mys Dobré vůle, zahrnuje také Jaderské, Baltické a Černé moře a vody Atlantského oceánu omývající Evropu a Velkou Británii. Námořní síly NAVEUR jsou rozmístěny na více než dvaceti bojových plavidlech, letkách a na sedmi předsunutých základnách a v případě potřeby disponují jadernými zbraněmi. Od zahájení restrukturalizace v roce 2003 se počet příslušníků NAVEUR snížil z původních 14 000 na současných 10 000 osob rozmístěných na základnách a 12 000 námořníků na palubách bojových a doprovodných plavidel 6. NF a v letkách námořního letectva. Velitelství NAVEUR je umístěno od roku 1942 na londýnském Grosvenor Square. Prostor odpovědnosti je organizačně rozdělen do šesti námořních regionů představujících Černé moře, Středozemní moře od Maroka po východní Středomoří; státy Maghrebu a Severní Afriky; Severní Evropu a Baltské moře; severní Středomoří a Saharskou Afriku. Velení zabezpečují tří podřízená velitelství. Plánuje se uzavření námořní základny v La Maddalena na Sardinii. Celkové snížení počtů se nijak nedotkne schopností námořních sil NAVEUR, protože se opírá více o regionální námořní síly a zejména o spolupráci s námořními silami spojenců v NATO.

Organizačně se 6.NF, v čele s vlajkovou lodí La Salle (AFG 3), dělí na jednotlivé úderné síly (Task Force 60 až 67). V její sestavě je nejméně jedna letadlová loď, ponorky s jaderným pohonem, raketové křižníky, raketové torpédoborce, protiponorkové fregaty a výsadková plavidla námořní pěchoty. V závislosti na plnění úkolů disponuje flotila 30 až 40 bojovými plavidly, 175 letouny a vrtulníky a 1 500 příslušníky námořní pěchoty. Letos v létě byla ze základny Sigonella odsunuta do USA vrtulníková letka HS-4 s vrtulníky MH-53E a jejích 300 příslušníků.

Námořní pěchota (MARFOREUR)

Americká námořní pěchota v Evropě (MARFOREUR) byla zřízena až v únoru 1980 na základě dohody mezi velitelem USMC a náčelníkem námořních operací. Její velitelství představovalo v mírové době pouze malý čtyřicetičlenný štáb umístěný v Londýně, který by se v případě krize rozvinul. O devět let později v něm a dalších velitelstvích NATO pracovalo již 180 osob. V roce 1993 byl štáb přemístěn do německého Böblingenu a o rok později přejmenován na velitelství USMC v Evropě (COMMARFOREUR). Je součástí USEUCOM a je podřízeno jejímu veliteli. Již plně obsazené velitelství se podílelo na plánování operací v balkánském regionu, včetně Kosova a operace Northern Watch. Plánovací část je rozmístěna i v Southern Command, kde byla od podzimu 2001 zapojená do operací "Enduring Freedom" a "Iraqi Freedom". Kromě štábu v současné době působí v Evropě více než 1 500 příslušníků USMC. Příslušníci námořní pěchoty se také podíleli na plánování nebojových evakuačních operací v Africe i na aktivitách programu Partnerství pro mír se státy bývalého SSSR, např. na výcviku již více než 1 000 gruzínských vojáků a na další výcvikové činnosti v Africe. V německém Landstuhlu od roku 2003 zabezpečují činnost regionálního zdravotního střediska.

Spolupráce USEUCOM se zeměmi regionu

V rámci úsilí dalšího posilování transatlantické vazby zůstává v popředí úkolů USEUCOM také Program bezpečnostní spolupráce v regionu (Theater Security Cooperation - TSC). Jen v příštím roce bude podporován ze zdrojů zahraničního vojenského financování (FMF) částkou 166,6 mil. USD a na mezinárodní vojenské vzdělávání a výcvik (IMET) je plánováno vynaložit 40,5 mil. USD. Program TSC je zaměřen na potřeby jednotlivých zemí regionu k zajištění jejich individuálních cílů. Bezpečnostní spolupráce EUCOM směřuje k zajištění bezpečnostního prostředí, ochraně demokratických hodnot a rozvoji národního potenciálu. Jako nástroje v ní slouží zahraniční vojenské financování (FMF), humanitární pomoc, program společných kontaktních týmů (JCTP), kombinované/mnohonárodní cvičení, program vojáci vojákům (M2M). program mezinárodního vojenského vzdělávání a výcviku (IMET), zahraniční vojenské prodeje (FMS) nebo přímé obchodní prodeje. K nemálo významným patří i spolupráce s americkou Národní gardou (SPP) a spojený bezpečnostní program spolupráce.

Závěr

Vědomí mnoha z nás je ještě poznamenáno érou studené války představující ohromné soustředění vojsk obou nepřátelských bloků právě v Evropě. Zde byly uskupeny na obou stranách německých hranic a největší počty z nich tvořily sovětské a americké síly. Máme své zkušenosti i s tzv. dočasným pobytem Střední skupiny vojsk bývalého SSSR na našem území. Hrozby nového století však přicházejí z jiných směrů a mohou zasáhnout nejenom USA, Velkou Británii nebo Rusko, ale dotknout se každého z nás. Nová nebezpečí jsou postavená na ideologických, teologických, kulturních, etnických a politických faktorech a jejich řešení proto vyžaduje nové a často rozdílné přístupy. To se plně odráží i v současných obranných doktrínách, vojenských strategiích, operačních koncepcích i ve vyčleňování nutných zdrojů na výstavbu moderních a efektivních ozbrojených sil, které by zajistily ochranu národních zájmů, suverenity a demokracie.

Vystoupení velitele USECOM gen. Jamese L. Jonese před výborem vojenských služeb amerického Senátu dne 7.3.2006 ZDE

Článek bude publikován spolu s dalšími na totéž téma v záříjovém čísle časopisu ATM - Armády, technika, militaria. V prodeji bude od 4. 9. 2006.