Pro Ibrahima Umoru (41) to kdysi bylo jednoduché rozhodnutí. Prodal svoje auto a malý byt, aby si mohl koupit léky na HIV/AIDS, protože chtěl žít, jak řekl. Později v r. 2004 byl jedním ze šťastných lidí v Lagosu (Nigérie), když se mu dostalo bezplatné péče a léků od organizace Médecins Sans Frontičres (MSF). Jenže pan Umoru měl opravdu velké štěstí, protože v Africe dostává zdravotní péči jen jedna pětina lidí, kteří ji potřebují. Odhaduje se, že na celém světě trpí chorobou AIDS více než 38 milionů lidí ale pouze 1.3 milionu nemocných v zemích s nízkými a středními přijmy potřebnou péči dostává.

Když tedy oznámila Kanada v r. 2003, že bude první zemí na světě, která přijme zákon, který dovolí výrobcům "generických" léků vyrábět potřebné léky pro léčbu HIV/AIDS a malárie a vyvážet je tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, celý svět jí vzdával chválu. Původně byl tento plán zveřejněn pod názvem "Závazek Jeana Chrétiena Africe", ale dnes se jmenuje "Režim kanadského přístupu k lékům". Zákon byl přijat v květnu 2004 a podobné zákony potom přijaly i jiné země. Po dvou letech ale neodešla do žádné rozvojové země ani jediná tabletka.

Pan Omeni Sefue, tanzánský vysoký komisař pro Kanadu, si stěžuje, že dětem umírají rodiče, kteří by mohli žít déle, kdyby dostávali dostupné léky. Kde je tedy chyba? Podle kritiků mají vinu velice komplikované kanadské a mezinárodní předpisy, které zabraňují generickým výrobcům získávat povolení vyrábět potřebné léky. Současně musí změnit své zákony i chudé země, aby takové léky mohly přijímat. Podle paní Rachel Kiddell-Monroeové, poradkyně MSF, kanadské zákonodárství ilustruje, jak mezinárodní mechanismy nechávají pacienty napospas chorobám. Základním nedostatkem je nedostatečná finanční pobídka nebo ta pobídka vůbec neexistuje, aby soukromý sektor vyráběl levné léky pro chudé lidi. Ponechání výroby na dobré vůli výrobců, jak se děje právě nyní v Kanadě, hněvá zastánce zákona, protože se vlastně nic neděje.

Kanada přijala uvedený zákon, protože členové Světové obchodní organizace (WTO) se shodli na tom, že zdraví lidí v rozvojových zemích má mít přednost před platností mezinárodních dohod o patentech. Zásadou bylo propagovat přístup všech lidí k lékům. Usnesení WTO, přijaté před 3 roky, povoluje výrobcům generických léků v zemích, které se účastní tohoto usnesení, aby žádali o licence vyrábět pro vývoz kopie léků, které jsou dosud pod patentovou ochranou. Podle WTO, výrobci generických léků musejí nejdříve získat dobrovolnou licenci od držitelů patentů. Jestliže by nedošlo k dohodě, takové povolení smí vydat vláda jakožto "vynucenou licenci". Výrobci generických léků musejí dodržet řadu podmínek a odesílat poplatky firmám, které vlastní patent.

Poté, co Kanada přijala zákon, MSF se stala prostředníkem pro první objednávku léků, které měly zachraňovat životy. Tři patentované léky - ziduvodine (AZT), lamivudine (3TC) a nevirapine jsou schopny udržet nemocného AIDS při životě, když se berou všechny tři najednou. Kombinováním všech tří léků do jedné tablety (což držitelé patentů nedělají) by se podávání léků zjednodušilo a bylo by účinnější. Kanadská generická firma Apotex souhlasila v r. 2004, že bude spolupracovat s MSF, vyrábět kombinované tabletky a bude MSF účtovat pouze za suroviny. Tabletky se měly jmenovat APO-TriAvir.

Tato torontská společnost by musela utratit několik milionů dolarů na výzkumu a na právních poplatcích, aby dostala APO-TriAvir na trh s malou nadějí na návratnost investic. I kdyby firma Apotex získala souhlas, MSF by platila 43 centů za jednu tabletu při objednávce 150 tisíc tablet, což by znamenalo příjem pouhých 64 500 dolarů. "Byla by to ale správná cesta", poznamenal pan Jack Kay, CEO firmy Apotex, který nový způsob prosazoval přes původní námitky majitele firmy.

Kanada přidala podmínku, kterou WTO nepožadovala, že totiž musí být nové tablety na seznamu léků, které jsou schváleny kanadskou vládou. Zatímco jednotlivé léky schváleny byly, pro kombinovanou tabletku to trvalo 3 měsíce než se schválení dočkala. Nová tabletka APO-TriAvir musela být potom předložena kanadskému ministerstvu zdravotnictví, aby se mohla zkoušet její bezpečnost a to trvalo dalších 6 měsíců. Ani tento krok nepožadovala WTO, protože většina rozvojových zemí, které nemají možnost zkoušet léky, spoléhají na souhlas Světové zdravotnické organizace (WHO) než aby se dohadovaly s byrokraty jednotlivých zemí.

Potom ale nastal největší problém, a to ten, že musí generičtí výrobci získat dobrovolný souhlas držitelů patentů. Pro tento postup není předepsán žádný způsob a není ani určen žádný časový limit, ačkoliv kanadský zákon říká, že by se mělo čekat na dobrovolný souhlas nejméně 30 dní. Jestliže by držitelé patentů odmítli souhlas udělit, firma Apotex by mohla požádat kanadského komisaře pro patenty, aby vydal vynucenou licenci pro všechny tři léky. Teprve po získání této licence by mohla firma Apotex začít s výrobou a vývozem tablet.

Patenty na léky, které by byly součástí kombinované tabletky APO-TriAvir, drží tři různé společnosti. Firma Apotex sdělila, že tyto firmy postavily takové bariéry, aby znemožnily generickým firmám výrobu léků, ale dvě společnosti (Boehringer-Ingleheim Canada a GlaxoSmithKline (GSK)) tvrdí, že nezpomalují vydání licence. Obě firmy sdělily, že dostaly žádost o licenci 11. května 2006. GSK požádala firmu Apotex o podrobnosti ohledně balení, dávkování a jiné technické údaje, a má námitku proti názvu APO-TriAvir, který se prý příliš podobá názvu patentovaného léku. GSK má také obavy, aby se nové tabletky nedostaly do nesprávných rukou, ale jinak prý vydá dobrovolnou licenci. Třetí společnost, Shire BioChem odmítla poskytnout jakoukoliv informaci o žádosti firmy Apotex.

Kritici říkají, že požadavek nejprve žádat o dobrovonou licenci umožnil, aby postup uváznul na mrtvém bodě. Paní Kiddell-Monroeová dodává, že je kanadský zákon zbytečně komplikovaný ve snaze být přátelský značkovým firmám: "Kanadští zákonodárci jsou od samého začátku ochotni kompromitovat humanitární cíle jen aby vyšli vstříc velkým farmaceutickým společnostem. Přece měli pomáhat zájmům umírajících lidí!".

Pan Kay situaci vzdává, že by mohla firma Apotex získat dobrovolné licence. Říká, že firma by se do takového podniku znovu nepustila, pokud by nebyl od základu změněn zákon. Právníci firmy nyní žádají o vynucenou licenci, aby mohla firma vyvézt 150 tisíc tabletek APO-TriAviru do rozvojových zemí. Další dva generické léky byly předloženy kanadskému ministerstvu zdravotnictví na úřední posouzení, ale to odmítlo sdělit, o jaké léky se jedná, protože prý nesmí prozradit důvěrné korporační údaje.

Kde je tedy chyba? Chrétienův závazek Africe byl prý odsouzen k nezdaru od samého začátku. Pan Kay se účastnil diskuse na novém zákonu a upozorňoval byrokraty, jenže ti měli své vlastní názory a jiné nepřipouštěli. Navíc se rozhodli kanadští byrokrati přidat podmínky, které WTO nepožadovala. Proč? Zájmy velkých farmaceutických firem měly u nich větší váhu než celá akce na záchranu životů. K tomu vydali časový limit 2 roky pro platnost vynucené licence, což by znamenalo silné časové omezení výroby léku generickou firmou.

Problémy prý nejsou jen na kanadské straně, ale také na straně WTO. Omezení ceny léku znamená, že není žádná pobídka takový lék vyrábět. Kdyby generická firma potřebovala upravit cenu, aby nebyla prodělečná, vystavuje se právnímu stíhání od majitele patentu. Podobně by došlo k žalobě, kdyby se nějaké tablety dostaly do nesprávných rukou. Nic při tom nezabraňuje značkovým firmám, aby prudce snížily cenu léku, na který vydaly dobrovolnou licenci a tím generické firmě znemožnit jeho prodej za dohodnutou cenu. V zájmu zničení konkurence používají velké firmy bezohledných metod. I když dočasně utrpí ztrátu, vynahradí si ji po zničení soupeře zvýšením cen.

Indické společnosti už daly na trh tři jednotlivé léky, tytéž, které firma Apotex zkombinovala do tabletky APO-TriAvir. Letos v červnu vydalo americké ministerstvo pro potraviny a léky licenci na výrobu kombinované tabletky jedné indické firmě a tak ji postavilo do přímé konkurence s kanadskou firmou Apotex. Indická firma Aurobindo mohla začít vyrábět kombinované tabletky rychleji, protože ty tři léky, ze kterých se skládá, nepožívaly v Indii patentovou ochranu. I kdyby se firmě Apotex podařilo získat vynucenou licenci pro svoji verzi kombinované tabletky, přijde na trh až po indické firmě. A kdyby dostala firma Apotex další objednávku na 150 tisíc tabletek, musela by znova začít se žádostmi o dobrovolné licence atd.

Několik dní před tím, než o této situaci přinesly zprávy kanadské noviny, americké značkové firmy Gilead Sciences Inc. a Merck & Co. Inc. ohlásily, že hodlají dát na trh v rozvojových zemích kombinovanou tabletku proti AIDS. Tam ji mají registrovanou pod jménem Atripla kdežto v Kanadě je pod jménem Sustiva. MSF bude nadále kupovat generické výrobky pro léčbu AIDS v Indii i jinde. Ačkoliv byla Kanada první zemí, která přijala zákon, později ji následovaly země jako Norsko, Čína, Indie, Evropská unie a Korea. Dostupnost léků na AIDS bude opět předmětem mezinárodních diskusí, ale pro miliony nemocných to všechno znamená jen mnoho řečí, kdežto skutek utek'.

Proč se právě nyní zveřejňuje velké množství informací o chorobě AIDS zejména v kanadských sdělovacích prostředcích? Před několika dny byla totiž v Torontu zahájena další mezinárodní konference na toto téma. Je nad moje možnosti přinést třeba pouhý přehled o tom, jakou katastrofou pro svět je choroba AIDS, kterou často navíc doprovází tuberkulóza, protože noviny velkého formátu přinášejí zprávy o chorobě na desítkách stránek (!). Velice znepokojivou zprávou je nález tzv. superinfekce, kdy se v pacientech nacházejí různé kmeny HIV virů. Znamená to, že lidé, kteří již chorobou AIDS trpí, se mohou nakazit dalším kmenem od jiného partnera. Velice to znesnadňuje snahu vyvinout očkovací látku.

Aby nebyly všechny zprávy špatné, dozvídáme se o iniciativě "dvou Billů", totiž Billa Gatese a Billa Clintona. Oba se účastní torontské konference na rozdíl od nepochopitelného rozhodnutí kanadského ministerského předsedy se této významné konference nezúčastnit a raději se vystavit kritice občanů. Na konferenci byla demonstrace, aby se zvýšil počtu zdravotníků pro Afriku. Byla rozpuštěna poté, co Bill Clinton s demonstranty souhlasil a sdělil, že jeho nadace už najímá více zdravotníků pro Kenyu. Vystoupení obou Billů by si zasloužilo samostatného překladu.

K diskusi o tom, zdali má vůbec význam bezplatný přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání, přispěl článek o vlivu pěstování slepic na potlačování choroby AIDS. V severní Tanzánii vznikl projekt TEMBO (Tanzania Education and Micro-Business Opportunity). Tamní ženy dostaly loni po 10 slepicích a nyní se vyhodnocovaly výsledky. Do tisku se dostala zpráva o tom, jak vysoce si nového "podnikání" ženy váží. Průměrně prý získávají každý den po 7 vejcích, za která dostávají po 200 šilincích, což odpovídá 20 kanadským centům. Tento výdělek dramaticky zvýšil příjem rodin, takže se zlepšila jejich celková životní úroveň a tedy naděje na přežití. Navíc si prý i z toho mála mohou odkládat peníze na školné (!), čímž umožní vzdělání svým dětem. Jestliže se nyní podaří děti přesvědčit, aby nespěchaly se sexem (a právě školní docházka je v tomto ohledu vzdělá a poučí i o tzv. bezpečném sexu), nic nebrání tomu, aby i dívky mohly snít o tom, že se stanou učitelkami, lékařkami či pilotkami.