Slovenská RTS aneb když špína vládne

27. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

Idea

Snaha po zefektivnění činnosti veřejnoprávního rozhlasu a televize sloučením obou institucí se jako první objevila v Česku, když jsem ji formuloval nejdříve v mém analytickém materiálu pro Radu Českého rozhlasu v červnu 2001 a posléze o několik let poté spolu s bývalým generálním ředitelem Českého rozhlasu Vlastimilem Ježkem jako podklad k odborné diskuzi v příspěvcích pro mediální seminář Český Krumlov 2004.

Inspirativní může být i koncepce konvergence masmediálních producentů veřejné služby pod jednu „střechu“ a její propojení ve veřejnoprávní multimediální holding. Částečně se tato myšlenka zrealizovala např. na německém trhu po sjednocení Německa a vznikla tak síť ARD, zahrnující vedle televizí i rádia a další podpůrné firmy. Myšlenka veřejnoprávní multimediální služby se ovšem objevila i v ČR, např. v souvislosti s projektem "České vysílací". Bohužel realizaci prozatím brání řevnivost jednotlivých institucí, politické tlaky i lobbyismus soukromých médií, pro které by takový holding znamenal vážnou hrozbu. Nicméně tato myšlenka vynikne v okamžiku vzniku digitálního terestrického vysílání na okruzích ČT3 a ČT4, kdy se s největší pravděpodobností ukáže, že přežít mohou pouze ti silní. Investičně i obsahově, technologicky i koncepčně.

Štěpán Kotrba: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby. Rada Českého rozhlasu, červen 2001 ZDE

04. 04. 2004 Vlastimil Ježek: ČeRT ZDE

O několik let později už jsem byl vůči řízené konvergenci rozhlasu a televize daleko kritičtější přesto, že první etapa slučování dopadla dobře - v Česku vznikl multiplex veřejné služby a zákonem byl definován "multimediální obsah vysílání veřejné služby" přestože úředníci ministerstva kultury z této definice měli osypky. Původně jsem spěchal, neboť se nezadržitelně blížil první velký klíčový bod celého procesu změny - switch-off, pro české poměry nastaven na 11.11.2011 a zaměstnanci obou médií vnímali budoucnost jako ohrožení. Po třech letech jsem už ale byl opatrnější, neboť i v ČR se politická situace vyvíjela směrem k převaze pravicového populismu a útoky na veřejnou službu se stávaly programem pravicových stran - nejmilitantněji vystupovali libertarián Kožušník (ODS) a bývalý místopředseda vysílací rady Štěpánek (ODS). Do procesu technologické konvergence se musela vsunout stabilizace obou médií veřejné služby - personální, ekonomická i programová. Nestabilita Slovenské televize si také žádala řešení.

Problém Slovenska byl, že díky hlouposti tamějšího ministra kultury Marka Maděriče (Smer) a dlouhodobým tlakům na vytunelování STV se nepovedlo řediteli Radimu Hrehovi v STV za rok ve funkci nastavit udržitelná pravidla - totéž, co se povedlo v Česku. STV se pak ještě do konce roku 2010 zoufale bránila komerční konkurenci, hluboce podfinancovaná, zadlužená a plná kšeftuchtivých pijavic s politickým backgroundem jak v Radě STV, tak v nižších patrech managementu STV. Tunel, nastavený Rybníčkem jel dál setrvačností. I Fico a Maděrič, ač podle stranické průkazky socialisté, žili v neoliberálním domnění, že krávu lze dojit, aniž jí dáte nažrat. Dokonce si mysleli v nejlepších tradicích totalitních režimů, že krávě rozkážete nežrat a že krávu musíte vlastnit a věznit, abyste ji mohli dojit. Hlupáci... Socialistickým politikem by se neměl stát nikdo, kdo nestudoval a vzdělanost a rozhled jen předstírá. Populismus a od něj vyplývající voličský mandát je jen jednou částí politických komeptencí, druhou musí být manažerské schopnosti a odborné vzdělání resp. znalost.

Tlak politiků přes členy Rady STV znervózňoval vedení STV, neumožnil ani při dominaci socialisty ovládané koalice nastavit legislativou financování a úkoly STV v míře, nutné nejen pro oddlužení, ale i pro rozvoj a programovou expanzi. Kamaráčofty stále hrály větší roli, než politický koncept. Maděrič místo toho, aby nechal změnit přes sněmovnu složení Rady a způsobil tak klid v managementu, nechal padnout Hrehu se Savickým a za pár měsíců chtěl vyhodit i dalšího ředitele STV Nižňanského a jeho programového ředitele, aby na jejich místa dosadil nějaké další kamarády. Výsledkem Maděričova diletantismu a Ficova skrblictví při dofinancovávání propadu STV, způsobenému sanací po Rybníčkovi a zástrčkovým zákonem, přineslo ovoce. Spolu se sobectvím pravicově liberální ředitelky SRo Zemkové, která se odmítala účastnit i vysílání multiplexu DVB-T, způsobilo, že Slovensko šlo nakonec odlišnou cestou, o níž jsme ovšem věděli od prvního okamžiku, že nebude úspěšná. Chybějící miliardy v rozpočtu STV neumožňovaly využít ekonomické krize s poklesem reklamních příjmů komerčních provozovatelů.

Na Slovensku nevznikl společný multiplex veřejné služby, integrující prostor jak rozhlasu, tak i televize a STV se nestala lídrem technologického pokroku. STV3 se narodila jako polomrtvé dítě. STV 4 nevznikla vůbec. Tupost slovenských politiků ze strany Smer a neochota si nechat poradit zvenčí se ukázala jako kritický faktor a slabé místo pro postupné prolínání veřejnoprávního vysílání tak, aby bylo možné využít případně i synergie "českoslovnského" mediálního prostoru a z Česka pomoci tam, kde malý slovenský trh nemohl vygenerovat dostatek příjmů ani programu. Nakonec tuto myšlenku bezezbytku využily komerční televize, zejména ty, které měly české sestry (Markíza, JoJ) - různé soutěže "Česko Slovensko má talent" jsou ovšem dokladem limitů takovéto komerční dramaturgie. A Fico v následujících volbách sice vyhrál, ale zůstal sám jako kůl v plotě... Dnes sice mohou on i Maděrič poštěkávat v Parlamentu, ale mohou se už jen dívat, jak bude pravice v exekutivě veřejný mediální prostor decimovat. Pravicově populistická koalice se už postará, aby RTS byla "zbytkovou" službou a aby komerční média dominovala. Je to v jejím zájmu. Přitom stačilo v pravou chvíli investovat několik málo desítek milionů euro a situace se mohla vyvíjet jinak.

Obdobná, i kdy zdaleka ne tak přímočaře tragická situace nastala v Česku poté, co ČSSD nedokázala odstranit hloupého, agresivního a arogantně namyšleného Paroubka z postu předsedy hned po volbách 2006. Hlupáci a darebáci v jeho okolí začali po roce 2006 kšeftovat s pozicemi členů mediálních rad s hlavním ideovým protivníkem veřejné služby - s ODS. Na místo koncepčního rozvoje veřejné služby v rámci skryté, tematicky limitované středové koalice (jak tomu bylo v předchozím volebním období, kdy v souladu hlasovali poslanci US-DEU, ČSSD a KSČM proti KDU-ČSL a ODS) hledali politické užitky v podobě skrytého ovládání zpravodajství ke krátkodobým utilitárním cílům. Komunikaci o veřejné službě přenechali odborným i politickým diletantům a demagogům, jako například poslanci Jandákovi (ČSSD), jehož osobní cíle nejsou totožné s programem strany, za kterou byl do sněmovny zvolen. Jen tak si může Jandák notovat s krajními názory poslanců ODS o zrušení či privatizaci ČTK, nasazování náhubku ČT a omezení provozu ČRo. Hlupáci, kteří za Paroubka nastoupili v ČSSD do klíčových pozic pro ovlivňování mediální legislativy, si s pravicí mohli podat ruce. A mnohdy si ji i podávali.

Politické rozmíšky ve snaze okupovat prostor médií veřejné služby diktátem politických stran způsobily rozvrat v Českém rozhlase a předčasný nucený odchod generálního ředitele Kasíka. Rada ČRo byla po létě 2006 většinově politicky obsazena lobbisty soukromých médií, reklamních agentur a programovými škůdci. Radu tak postupně ovládli Dana Jaklová (členka mediálního panelu ODS a zaměstnankyně televizního lobbisty Berky - RTA, Česká média) , Antonín Zelenka (zástupce "nespokojených koncesionářů" okolo bývalé radní ČT Dědečkové - ODS, zaměstnanec televizního lobbisty Berky - RTA, Česká média, zaměstnanec zkrachovalé TV 24 cz a nyní TV Barrandov), zástupce moravských katolíků z okruhu arcibiskupství Florian, podporovaný Biskupskou konferencí), Tomáš Ratiborský (bývalý manažer ODS a účetní mrtvých sponzorů ODS Lájose Bácse a Rádžíva Singhy, bývalý majitel komerčního Rádia Most), Ladislav Jíša-Andrlík (dříve PREMIÉRA TV, a. s., KABEL PLUS SPORT, a. s. , BOX TV, s. r. o., dnes programový ředitel soukromé kabelové televize SPORT 5, a. s., kterého jako bývalého vedoucího oddělení "zvláštních úkolů" normalizačního Československého rozhlasu do Rady přivedlo spojenectví moravské "vinařské" KSČM (Grebeníček), ODS, KDU-ČSL a dík Ladislava Skopala (ČSSD) za podporu vinařů při jeho znovuzvolení do Sněmovny). Šaška této skupině dělal zbabělý ředitel Národní knihovny Pavel Hazuka (držený u huby a koryta Jiřím Paroubkem, na jehož příkaz nakonec pomohl odstranit Václava Kasíka) a v jednu chvíli Paroubkův předseda organizace ČSSD na Praze 5 Milan Kudrys (který se do Rady dostal v rozporu se zákonem a nakonec se pod tlakem vzdal členství).

Po odchodu dlouholetého předsedy Rady Richarda Seemanna zbyl v Radě jediný slušný člen - bývalý ředitel Brněnské filharmonie Bohuš Zoubek. Nyní byl do Rady zvolen Milan Badal, PR poradce nového primase českého, arcibiskupa Dominika Duky.

Česká televize se ubránila pokusu o rozvrat (připravovaného částí ODS a částí ČSSD) dosazením politického nominanta na místo ředitele a Janeček byl proti politickému tlaku z Jánského vršku i Lidového domu znovu zvolen. Nicméně i zde jsou viditelné pokusy o zkočírování televize pod politickou kontrolu tlakem na radní.

Česká televize ale hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, po zastavení rozvoje rozhlasu pokračuje ve vývoji nových médií, je technologickým lídrem digitalizace v Česku a se svými čtyřmi funkčními programy úspěšným zákazníkem Českých radiokomunikací. Programová restrukturalizace, k níž dojde v roce 2011, přinese upevnění její pozice na měnícím se mediálním trhu.

Nedávno jsem napsal, že tentokrát bych pro případnou konvergenci obou mediálních institucí nevolil scénář postupného prolínání agend a dramaturgie, křížového proma a ohlížení se na specifika ČRo a ČT, ale šel bych cestou přímočarého a rychlého pohlcení rozhlasu televizí. Protože strategické soupeření díky hlouposti několika radních a na ně navázaných politiků způsobilo v ČRo nevratné škody, které už nejde jen tak dohnat. Čtyři roky zpoždění ve vývoji je věčnost. Řadu neschopných a intrikánů by mohla v rozhlase odplavit velká voda této změny. Protože veřejnou službu ve zpravodajství plní Česká televize nyní daleko lépe, než strachem rozklepaný a koncepčně nejistý Český rozhlas. Promarněná doba už nejspíše nejde dohnat.

Nyní je ovšem riziko stejné, jako na Slovensku - diletantsky zvolený způsob sloučení a následné rozvrácení funkčních výrobních řetězců. Nápad zrušit. koncesionářské poplatky a financovat verejnoprávní média pouze ze státního rozpočtu je rizikem pro samostatnost a nezávislost . Volba generálního ředitele sloučené RTS parlamentní většinou povede k absurdnímu zpolitizování celé instituce a ke ztrátě respektu, dané nezávislostí. Bude proto daleko lepší, jestliže se diskuze o institucionálním prolínání médií veřejné služby v Praze odloží na dobu, kdy bude česká politická situace stabilizovaná a média nebudou ohrožovaná polovinou politického spektra, toužícího po slovenském náhubku. Nedávný seminář v Parlamentu v Praze ukázal zoufalou nevzdělanost politické a decisní sféry a neschopnost odolávat diletantským připomínkám k obsahovému vymezení pojmu "veřejná služba".

22.11.2010, Štěpán Kotrba: Smysl veřejné služby ZDE

Od takto věcně nepřipravených a přitom sebejistých politických diletantů se nedá očekávat racionální koncept, přesahující čtyři roky jejich mandátu. Většinu poslanců odborné otázky ani nezajímaly, a tak nepřišli. Po osmi uplynulých letech se tak diskuze se zákonodárci vrací tam, kde začala soubojem Mathého s Železým na krumlovském mediálním semináři v roce 2002 a dizkuzi s tehdejším ministrem informatiky Mlynářem v roce 2003 o financování digitalizace. Tehdy jsem se snažil zásadou "Dvě hřiště, dvě hry" od sebe oddělit příjmy z reklamy a z koncesionářských poplatků:

"Prostor médií veřejné služby a médií komerčních jsou dva nezávislé, svými cíli i cestami k nim vedoucími odlišné světy. Symbióza mezi nimi je prakticky nemožná, soutěžení nesmyslné. ... Co jedna televize může, to druhá ne. Proto je nutné tyto dva světy oddělit a definovat roli, pravidla i ekonomické chování každému z nich zvlášť."

15.11.2003, Štěpán Kotrba: Sloučení médií veřejné služby je krokem do budoucnosti: Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět ZDE

Diskuze ale přes tento krok, vstřícný ke komerčním televizím, pokračovala - a pokračuje dodnes.

22. 11. 2010 Štěpán Kotrba: Moc a autorita médií veřejné služby ZDE

Technologická konvergence v digitálním vysílání si sama vynutí příslušné kroky programové, marketingové a dramaturgicko-organizační. Už dnes jsou rozhlasoví reportéři slyšet ve zpravodajství ČT, už dnes někteří televizní moderátoři nacházejí uplatnění v rozhlase a rozhlasoví se učí vnímat specifika televizní žurnalistiky.

Politická sféra nejlépe udělá, když se nyní do mediálních témat přestane vměšovat. Zpolitizováním a zideologizováním otázek smyslu a obsahu veřejné služby se nic nevyřeší, maximálně se prohloubí rozpory, které přetrvávají od chvíle, kdy ideová guru neoliberalismu laissez-faire a etického egoismu jako jediného správného vůdčího morálního principu, Alissa-Ajin Rand- Rosenbaumová, vyslovila teorie glorifikující egoismus a zatracující altruismus , podle níž svobodná vůle jedince stojí nade vším a "morální oprávněnost kapitalismu tkví ve skutečnosti, že je jediným systémem, který je v souladu s povahou člověka jako rozumové bytosti". Veřejná mediální služba je živoucím důkazem toho, že solidaristicky organizovaná a financovaná instituce může spojovat lidi ve společnost. A to je deviza, pro kterou stojí za to veřejný prostor, veřejnou službu a veřejné statky i nadále podporovat, chránit a obhajovat.

Idea "čerta" patří budoucnosti, stabilní do té míry, aby vznikla technologicky, dramaturgicky i provozně objektivní potřeba konvergence obou způsobů přenosu mediálního obsahu. Patří budoucnosti, která bude dostatečně vzdělaná (nebo osvícená), aby dokázala nastavit dynamickou rovnováhu mezi soukromým a veřejným, mezi službou zisku a službou lidem, mezi zájmy doteď "třídně" protikladnými. Nevydávejme se po slovenské cestě, ale dívejme se, jaké neblahé důsledky tato cesta bude mít pro slovenskou společnost. Protože původním záměrem vytváření jedné mediální služby po vzoru BBC byla snaha posílit tuto službu tak, aby vytvářela více a kvalitního obsahu. Dnes už je jasné, že Česká televize i Český rozhlas budoucnost definovanou digitalizací přežijí bez větší úhony. Tím, kdo není na liberální svět digitálních multimédií připraven, jsou komerční televize, stále závislé na stále se tenčícím krajíci reklamy. Konec nastupujícího roku 2011 bude pro komerční média zlomovým. Switch-off a rozšíření tří terrestrických multiplexů (4 veřejnoprávní a 8 komerčních stanic) po celém území státu spolu se stovkou programů stanic kabelových a satelitních přispěje k zásadnímu snížení příjmů dvou hlavních hráčů na mediálním trhu. Další ránu způsobí převedení stávajících analogových frekvencí do dalších třech multiplexů (dalších minimálně 12 stanic) během roku 2012. Koláč reklamních příjmů (závislý na HDP) je a nejspíš zůstane řádově stále stejný, jen těch, kteří si z něj budou chtít kousnout, bude daleko víc. Snaha omezit rozsah veřejné služby, která stojí nyní v pozadí slovenské snahy o RTS, je přímý protiklad toho, oč šlo v Česku před deseti či šesti lety. Na Slovensku jde o diletantismus vládních politiků, neznajících odborné téma ani evropskou legislativu, a o co nejdelší prodloužení oligopolu stávajících komerčních vysílatelů. Případně o zničení jejich budoucí konkurence. Slovenští politici špatným nastavením zástrčkového zákona zajistili deficit STV v roce 2011 ve výši 37 miliónů eur. Sloučením s rozhlasem odmažou maximálně milión eur, což není ani pět procent úspor. Způsobí ale absurdní limitování vysílání STV na dva programy a tím horší soutěž v budoucnosti. V hře je ale sestěhování obou institucí do Mlynskej doliny a prodej lukrativní parcely, na níž dnes stojí Slovenský rozhlas. Miliardy, které takto čekají na investory, jsou zajímavým pobídkovým činitelem pro vedoucí politiky vládní koalice (podobně blbé nápady měl před dvěma lety ale i Maděrič). V Praze kdysi totéž navrhovala aktivistka ODS, radní Českého rozhlasu Dana Jaklová, když tlačila na "efektivitu" chování instituce tím, že rozhlas prodá budovy a pozemky na Vinohradské třídě a přestěhuje se do komerčního pronájmu k soukromým developerům někam na periferii. Pražští pozemkoví a realitní makléři - spekulanti jásali. Jásali předčasně, protože všichni naznali, že takovéto ekonomické nesmysly nebudou akceptovat. ODS pak na místo rozhlasu do komerčních podnájmů chtěla stěhovat radnice pražských městských částí.

Moje vlastní poučení z historie je, že dělají-li dva totéž, nemusí to být ve výsledku nutně totéž, pokud každý chce dosáhnout něčeho jiného.

09. 02. 2007 Štěpán Kotrba: Čert nepatří do pekla, ale do televize ZDE

Autor sedm let spolupracoval s Českým rozhlasem, z toho čtyři roky v oblasti online médií a digitalizace, tři roky jako člen Rady ČRo s odpovědností za legislativní rozvoj veřejné služby a rozvoj nových médií.

Vytisknout