Nedocenění hrdinové roku 2010

24. 12. 2010

Jediný zločinem těchto lidí bylo, že psaly "vědecké kritiky" okupace anebo nových lidí u moci. Manning věděl, že mučení je zločinem podle amerického, iráckého i mezinárodního práva, takže se obrátil na svého vojenského nadřízeného a vysvětlil, co se děje. Bylo mu řečeno, ať drží hubu a dál zatýká Iráčany.

Manning se musel rozhodnout, zda se bude osobně podílet na těchto zvěrstvech anebo ne. Ve věku 21 let udělal odvážné rozhodnutí: dal lidským právům přednost před svými vlastními zájmy. Nalezl tajné dokumenty, z nichž vyplývalo, že Spojené státy utajovaly smrt až 15 000 Iráčanů a praktikovaly de facto politiku, v jejímž rámci dovolovaly novému proamerickému iráckému režimu, aby používal mučení. Bradley Manning se rozhodl, že má morální povinnost ukázat tyto dokumenty americkému lidu. Aby zabránil závažnému zločinu mučení a vraždění nevinných lidí, spáchal menší trestný čin prozrazení důkazů o těchto zločinech. Manning strávil posledních sedm měsíců na samotce. To je trest, v jehož důsledku mnozí vězni zešíleli a který označila americká Státní komise pro věznice jako "mučení". Očekává se, že bude odsouzen nejméně k 80 letům ve vězení. Lidé, kteří dovolili mučení, potrestáni nijak vůbec nebudou. Manningovo rozhodnutí bylo jedním z nejobdivuhodnějších rozhodnutí ku prospěchu svobody a spravedlnosti v roce 2010.

2. Nedoceňovaná osoba číslo dvě: Ellen Johnson Sirleaf. V roce 2005 si ženy v Libérii přivázaly svá nemluvňata na záda a hromadně zvolily první africkou prezidentku. Ellen Johnson Sirleaf byla dvaašedesátiletá babička, kterou liberijští diktátoři věznili prostě jen proto, že požadovala demokracii. Dostala se do čela země, zničené čtrnácti lety občanské války a vykořisťované diktátory - ale řekla, že zajistí, aby liberijský stát poslouchal vůli svého lidu.

Podařilo se jí to. Obnovila dodávku elektrické energie, poprvé od r. 1992. Zvýšila počet dětí, chodících do školy, o 40 procent. Poprvé v historii země zavedla vězeňské tresty pro pachatele znásilnění. Nyní znovu kandiduje ve zcela otevřených a demokratických volbách.

3. Nedoceňovaná osoba číslo tři: Senátor Bernie Anders. V roce 2010 byla americká demokracie už téměř úplně obětí korporací a superbohatých občanů. Téměř žádný americký politik neusiluje o získání žádného úřadu, aniž by nelez kamsi bohatým podnikatelům a korporacím, které žádají o peníze, takže po zvolení musejí sloužit jejich zájmům.

Výsledky toho jsou vidět všude. Uprostřed recese snížila americká vláda obrovskou měrou daně pro milionáře a miliardáře - a zvýšila daně obyčejných Američanů. Obama ten zákon prosadil v součinnosti s Republikány.

Avšak jeden americký politik ukázal, že je stále ještě možné dělat demokratickou politiku v Americe jinak. Bernie Sanders byl zvolen r. 2006 jako nezávislý socialistický senátor za Vermont. Získal 65 procent hlasů. Kandidoval proti nejbohatšímu muži ve státě. Zvítězil, protože odmítl peníze od korporací a organizoval obyčejné občany. Přislíbil jim, že bude bránit jejich zájmy proti lidem, kteří je okrádají.

Zvítězil i ve velmi konzervativních částech svého státu se svou charakteristickou socialistickou agendou. Zdůrazňoval totiž: "Konzervativní Republikáni nemají zdravotní péči. Konzervativní Republikáni si nemohou dovolit posílat děti na studia. Konzervativní Republikáni přicházejí o zaměstnání, protože se dobře placená místa přesunují do Číny. Někdo musí hájit vaše zájmy."

Na rozdíl od falešného populismu Tea Party nabídl Bernie Sanders skutečný populismus. Po zvolení držel slovo. Požaduje skutečné zdravotnictví, ukončení nesmyslných zahraničních válek, vytvářejících svaté války proti USA, a zaujal Američany, když blokoval projevy v Senátu devět hodin Obamovo úsilí zaprodat své principy a svůj národ. Takhle vypadá demokracie.

4. Nedocenění lidé číslo čtyři. Saúdskoarabské ženy začínají hájit svá práva. Ženy jako Wajehall-Huwaider bojují proti tyranii, která jim zakazuje řídit auto, ukazovat tvář na veřejnosti, nebo dokonce i jít k lékaři bez povolení jejich muže "strážce".

Se saúdskoarabskými ženami se zachází stejně strašlivě jako s ženami v Íránu - ale protože jsou jejich utlačitelé spojenci západních vlád, nic se o nich nedovíte. Huwaider poukazuje na to, že saúdskoarabské ženy se bouří, a jso za to bity a bičovány, a ptá se: "Proč není křik těchto milionů žen slyšet, a proč na něj nikdo na světě nereaguje?"

5. Nedocenění lidé číslo pět. Lidé z kmene N'avi. Lidé z Kalahandi v Indii zhlédli film Avatar a poznali ho jako svůj příběh. Zemi, v níž žili pokojně po tisíce let a kterou považovali za posvátnou, začala ničit západní důlní společnost, která tam začala těžit bauxit. Firma se jmenuje Vedanta a její majitel žije v luxusu v londýnské čtvrti Mayfair. Místní lidé se nevzdali. Apelovali o mezinárodní pomoc, takže zasedání firmy Vedanta v Londýně bylo obklíčeno lidmi oblečenými jako N'avi. Indická vláda nakonec reagovala na globální protesty a rozhodla, že korporace Vedanta jednala "v naprostém pohrdání vůči zákonu". Lidé z kmene N'avi vyhráli. Zahránili svou zemi.

V roce 2011 bychom měli věnovat méně pozornosti hloupostem o celebritách a vyhledávat více zpravodajství o lidech, jako ti výše - abychom mohli být aspoň trochu jako oni, uzavírá autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout