Protiraketový systém pro Evropu: Znova falešný optimismus plánovačů Pentagonu?

24. 12. 2010 / Karel Dolejší

Politika současné administrativy označovaná jako European Phased Adaptive Approach (EPPA) mimo jiné zavazuje ministerstvo obrany k objednávkám systému založeného na pozemní verzi antiraket SM-3 ještě předtím, než bude možno pořádně posoudit, jak dopadl jeho vývoj a jaké jsou jeho skutečné možnosti. Termíny objednávek jsou ve věci vývoje technologie, testování, výroby a integrace nadměrně optimistické, což ponechává minimální prostor pro potenciální zdržení. V případě jakýchkoliv potíží ve zmíněných oblastech může být velice obtížné dosáhnout předpokládaných parametrů a náklady mohou značně vzrůst, konstatuje GAO.

Tlak na to, aby se program opíral o fixní termíny stanovené na základě hyperoptimistického hodnocení spíše než na reálném stavu vývoje nedává smysl, upozorňuje GAO. Vede to k závazku objednat technologii ještě předtím, než bude vůbec v nějaké solidně zhodnotitelné formě existovat a fungovat. Například třetina antiraket verze SM-3 Block 1B (104 ks z celkových 320) v odhadované ceně 1,2 - 1,6 miliardy dolarů má být objednána dřívě, než budou zodpovězeny hlavní otázky ohledně kapacity systému. Méně než třetina celkového počtu antiraket verze Block 1B je určena k letovým testům, ale i ty mají být dodány o rok až dva dříve, než je nutné; to znamená, že pokud při některém z prvních testů dojde k odhalení vážnějšího nedostatku, bude třeba kvůli tomu modernizovat desítky až stovky již vyrobených antiraket, včetně těch určených k následným testům.

Předčasné nasazení systému navíc podle GAO může způsobit i problémy s interoperabiltou mezi jednotlivými částmi, což by znamenalo zásadní nedostatek. Například velké množství senzorů, které je prezentováno jako plus, podle GAO může ve skutečnosti znamenat, že stávající systémy řízení a velení nemusejí být schopny integrovat příliš heterogenní informace. Každý senzor zachytí více objektů, včetně bojové hlavice, posledního letového stupně rakety, klamných cílů, atd., ale každý bude tyto objekty sledovat z jiného směru a na jiné frekvenci. Určení toho, která data z různých senzorů si navzájem odpovídají a vztahují se ke stejnému objektu, může představovat vážný problém a vést ke zmatení systému, jenž bude pracovat s nekorektním obrazem cíle, konstatuje GAO.

Když prezident Obama krátce po nástupu do Bílého domu zrušil kontroverzní evropskou větev Bushova protiraketového systému GMD, bylo toto rozhodnutí široce vnímáno jako známka návratu americké administrativy k reálnému hodnocení potenciálních hrozeb a také známka ochoty zbavit se zásadně chybných přístupů k vývoji a akvizici zbraňových systémů. Po dvou letech lze s ohledem na zmiňovanou analýzu GAO konstatovat, že takové hodnocení bylo příliš optimistické. Daleko pravděpodobnější je verze, podle níž část amerického vojenskoprůmyslového komplexu využila masívní kritiky externích expertů směřované na systém GMD k tomu, aby v kuloárech prosadila svůj vlastní byznys za prakticky totožných základních podmínek.

Pro Evropu toto vše znamená, že by v ní v případě dodržení stávajícího harmonogramu byl rozmístěn nehotový protiraketový systém, možná i s dosti vážnými nedostatky, který tedy ve skutečnosti nemusí být schopen splnit předpokládané úkoly. Uvidíme, do jaké míry toto zjištění uklidní Rusko, jež zřejmě neprosadí své představy o podobě protiraketového systému budovaného společně s NATO. Evropany by tohle ovšem uklidnit nemělo...

Vytisknout