Přednovoroční zamyšlení o tom, v jakých poměrech žijeme

27. 12. 2010 / Miroslav Pořízek

Vláda nehájí zájmy většiny občanů, ale poškozuje je

Lze očekávat další navýšení životních nákladů souvisejících s bydlením a dopravou. Také ceny mnoha položek základních životních potřeb porostou. Vládnoucí garnitura na druhé straně bude i nadále posilovat zájmy silných finančních skupin, vlivných podnikatelských subjektů při tzv. nezbytných reformách týkajících se oblasti sociálního systému, školství, zdravotnictví a důchodů.

Ve zdravotnictví se připravují další kroky, které pacientům vytáhnou ještě více prostředků z jejich už tak dost decimovaných a stagnujících příjmů. Navíc se zde připravuje další velký tunel v podobě vyvedení části státních financí na penze právě různým soukromým finančním institucím.

Jde o velké nebezpečí. Lidé nebudou mít jistotu, že vložené prostředky vůbec kdy získají zpět. Všechny finanční instituce totiž v prvé řadě zajímá vlastní zisk a prospěch, nikoliv prospěch svých klientů.

Hlavní sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávní České televize (její zprávy se již delší dobu podobají spíše černé kronice a soukromé televizi, než nezávislému objektivnímu zpravodajství) a Českého rozhlasu přitom zjevně cenzurují mnohé důležité informace tak, aby se k občanům nedostaly buď vůbec, nebo v upravené podobě.

Příklad - Proč ČT věnuje tolik prostoru třeba programové konferenci strany Věci veřejné a ani zmínku o Vratimovském odborném semináři, kde např. přednáší a to velmi zajímavě náš přední sociolog, politolog či poslanec Evropského parlamentu? Tento seminář pořádá levicová parlamentní strana, proto zřejmě to mlčení. Jde o naprosto skandální postoj ze strany veřejnoprávního média.

Vládne nám úzká skupinka osob, nikoliv pouze politiků (třeba ČEZ, banky), které se ani netají tím, že stojí na straně těch bohatých, majetných a jim budou šít na míru zákony a normy. Pro tyto arogantní elitáře jsou prostí zaměstnanci či důchodci obyčejné socky, které je třeba držet zkrátka.

Nedávno jsme slyšeli, že i prezident veřejně pohrdá naříklad demonstranty a stávkujícími, kteří hájí pouze a jenom svoje zákonné a přirozené právo na důstojný život svých rodin. Klaus prý jejich postoj nechápe a nerozumí mu. Budejď by rozuměl, vždyť už 20 let si žije velmi pohodlně v umělém světě vysoké politiky.

Proti této aroganci je třeba postavit pevnou jednotu všech, kteří se živí poctivou prací nebo celý život poctivě pracovali. Je to v zájmu nejen většiny společnosti, ale i budoucích generací. Naše země potřebuje udržet kvalitní pedagogy, lékaře, vědce, techniky, dělníky, ale třeba i bankéře a úředníky, aby neutíkali za výdělkem do zahraničí.

Vláda, která ohrožuje národní zdraví tím, že ani nedokáže a snad ani nechce zabránit mnoha odchodům našich lékařů do zahraničí, nemá morální právo spravovat tuto zem. Mnoha lidem v případě nemoci tak nezbude než vyhledat nějakou babku kořenářku či mastičkáře, stejně jako ve středověku. Vláda se nám snaží vnutit názor, že všichni jsme si žili nad poměry a teď proto musíme všichni šetřit a utáhnout si opasky (pokolikáté již od roku 1989?).

Naše vládní elita jde ostatně velmi "dobrým příkladem:" sama snížila plat politiků o pouhých 5% (tím jen ukázala, že politici jsou opět něco více než ostatní občané), zatímco zaměstnancům veřejného sektoru o celých 10%. Obyčejný řadový zaměstnanec státního sektoru přitom rozhodně nebere 30 tisíc měsíčně, ale nejčastěji někde na úrovni nebo ještě pod úrovní průměrné republikové mzdy.

Umělý svět vysoké politiky nerozumí problémům prostých občanů

Ten kdo se více let pohybuje převážně jen ve vysoké politice, velmi rychle přirozeně ztrácí schopnost vidět běžné starosti prostých občanů a umět je chápat a řešit. Žije mimo realitu všedního obyčejného bytí tzv. dolního lidu - plebejců. Naši vládní papaláši se navíc velmi umně snaží vrazit klín mezi státní zaměstnance, živnostníky a soukromý sektor tím, že poukazují na jejich údajně rozdílné zájmy.

Přitom jde jen o průhlednou taktiku vládních politiků, kterak obrátit pozornost veřejnosti od vlastní neschopnosti a vyvolat nevraživost a spory mezi různými profesními skupinami i různými generacemi. Naše vláda se snaží a napomáhá tomu, aby nezaměstnaní nenáviděli ty, kdo ještě nějakou práci mají, i když mizerně placenou a často i velmi nejistou a aby ti, kdo berou průměrný plat nenáviděli ty, kdo berou plat sice nadprůměrný, ale zase ještě mnohem nižší než různí manažeři a bankéři tedy vysoce nadprůměrně příjmové skupiny.

Nenechme se zmást touto taktikou. Jde pouze o kouřovou clonu. Výborně na tento fenomen odvádění pozornosti veřejnosti od sledování politického dění upozornil známý sociolog Jan Keller. Naše vláda tímto manévrem opravdu pouze kryje vlastní neschopnost řešit současné problémy, které již nabývají i skutečně velkých rozměrů. Co však dnes naše země potřebuje především? Rozhodně akutně nikoliv žádné soukromé penzijní fondy či soukormé nemocnice či soukromé školy.

Této zemi především škodí vláda arogantních a zkorumpovaných elit novodobých papalášů, které za slovy o demokracii schovávají činy vedoucí společnost zpět k poměrům dřevního kapitalismu. Tento má vcelku jasný a jednoduchý program -- vykořisťování člověka člověkem.

Naše země především potřebuje, aby měl pokud možno každý nějakou práci, mladí lidé dostupné kvalitní vzdělání. Mladí lidé potřebují dostupné bydlení pro založení rodiny, Staří i jinak potřební lidé pak potřebují dostupné sociální služby a zdravotní péči. Všichni dohromady pak potřebujeme fungující veřejné služby obecně, včetně ochotných a neúplatných úředníků. Pro nastartování ekonomiky a zvýšení zaměstnanosti potřebujeme také výrazněji proniknout na trhy dynamicky se rozvíjejících lidnatých zemí, které již dnes jsou velmocemi či regionálními velmocemi a kde máme z minulosti stále dobré kontakty, jako jsou Čína, Indie, Brazílie nebo Vietnam.

Kvůli ideologické předpojatosti našich vlád nás zde ale již řada zemí dávno předstihla a obsadila důležité pozice, tento jejich náskok budeme jen těžko dohánět. Je třeba samozřejmě i výrazně zvýšit investice do vědy a výzkumu. To všechno není zadarmo, ale odpovědným hospodařením a plánováním je možno dosáhnout mnohého. Naše vláda ale bohužel není schopna žádné zásadní rozvojové koncepce, která by stanovila jasný strategický plán rozvoje země třeba na příštích 20 let v hlavních oblastech jako je průmysl, doprava, školství, věda, sociální sféra či daňový systém.

Její kroky jsou chaotické a neopírají se o žádnou systematickou koncepci a rozumné plánování. Jejím heslem je šetřit na chudých a střední třídě. Provádět politiku tzv. škrtů, které jen podváží kupní sílu občanů, zhorší jejich sociální situaci a povedou k další ekonomické recesi. Ostatně není dobré právě v době hospodářské recese provést rychlé dobudování naší dálniční sítě a modernizaci železnice a dovést tak k nám tolik potřebné investice a posílit turistický ruch?

Změnu poměrů vyvolá pouze systematický veřejný tlak

Mnoho se nezmění, dokud lidé budou mlčet a bát se. Není čeho, lidé kteří nám vládnou, spoléhají hlavně na tento všeobecný strach a apatii. Především všeobecný strach ze ztráty práce a základních životních jistot. Přitom dnešní mocní se nejvíce ze všeho bojí lidí, kteří mají vlastní názor, jsou schopni jej vyslovit veřejně a když je třeba jít i demonstrovat.

Vždyť tato vláda není zástupcem většiny společnosti, pouze těch majetných. Změnu lze uskutečnit jen stálým a silným veřejným tlakem. Opravdu si většina lidí myslí, že lidé jako Nečas, John, Bárta, Klasnová, Drábek či Němcová hájí i jejich zájmy? Že jsou to ti nejlepší a nejschopnější z nás a proto stojí v čele země? Těmto lidem jde většinou jen o vlastní blaho a blaho svých kolegů a známých. Dávají to také často najevo svými postoji, výroky i chováním. Viz. výsměch stávkujícím či demonstrujícím odborářům.

Apropo, kdo z naší vlády, poslanců či senátorů by dokázal žít i s celou rodinou za třeba 18 či 20 tisíc měsíčně? Mnoho rodin více prostředků ani nemá. Mlčením se však nic nezmění. Je proto s podivem, že často mlčí právě ti, co jsou nevíce nespokojeni a kroky této vlády nejvíce poškozeni. V novém roce nás ještě teprve čekají mnohé negativní dopady vládní politiky. Opravdu mnoho lidí na tom bude velmi zle. Žijeme v těžké a složité době, zahlceni lavinou informací, kde není snadné se zorientovat a najít to důležité. Sama od sebe však žádná změna nepřijde. Ta vyžaduje aktivní akci. Popřejme si proto do nového roku zejména pevné zdraví, ale i práci nejen pro sebe, ale především pro ty, kdo ji nemají a také více odvahy v úsilí za důstojný život nás všech, nikoliv jen úzké vrstvy různých kmotrů.

Vytisknout