Historie morální katastrofy?

27. 12. 2010 / Karel Dolejší

Goldsworthy, A.: The Fall of the West. The Death of the Roman Superpower. London, Orion Books Ltd. 2010. 531 stran. ISBN 978-0-7538-2692-8.

Svět je kapkou bláta visící v nekonečnu a člověk je zvíře, které udělalo kariéru.
Marcus Aurelius Antoninus Augustus

Bestseller britského vojenského historika Adriana Goldsworthyho přináší zajímavou plastickou sondu do některých dobových reálií, nicméně vcelku vyvolává značné rozpaky. V úvodu autor zaujímá uctivý odstup od prastaré klasické práce krajana Edwarda Gibbona. Jak se ale čtenář prokousává objemným svazkem, zjišťuje, že ze zmiňovaných dvou set hypotéz ohledně příčin úpadku Římské říše nebyla soustavněji vyložena ani jediná. S odkazem na problematická a neúplná data jsou hned na začátku šmahem spláchnuty všechny modely operující s dostupností zdrojů, aniž by byl některý alespoň stručně zmíněn, a podobně se přistupuje i k populační dynamice Římské říše. Dokonce i logistice je věnován jen minimální prostor - vedle stručně vyložených vojenských a administrativních dějin a velice kusého nastínění každodenního života neprivilegovaného obyvatele veřejné ubytovny se totiž Goldsworthy na prvním místě věnuje příběhům ze života elity. Na závěr se pak čtenář dopracuje zjištění, že Goldsworthy "kupodivu" stejně jako Gibbon hledá příčinu římského pádu v oblasti selhávající morálky elit. A ironie je navíc hned dvojitá: Autor vymezující se halasně vůči všem (opět nejmenovaným) spisovatelům, kteří údajně k tématu přistupují ahistoricky, v závěrečných pasážích dává volný průchod své nespokojenosti s aktuální situací v USA, kde často přednášel, a zejména v rodné Británii, kteréžto země srovnává s demoralizovaným a zanikajícím Římem.

Je zajisté zajímavé dozvědět se, že britský univerzitní systém je (tedy přinejmenším podle Goldsworthyho) v ještě horším stavu než americký a vyrábí ve velkém úzké specialisty bez všeobecného přehledu; je také docela překvapivé číst lamentace nad privatizací a outsourcováním jednotlivých funkcí státu, nad krátkozrakým sobectvím upřednostňujícím okamžitý zisk a lhostejným k dlouhodobé ztrátě, již působí. V tomto kontextu se lze zamyslet i nad zmínkou o možnosti založit kariéru na konexích, okázalých projevech loajality k nadřízenému, a na vlastní profesní neschopnosti kompenzované cílevědomou diskreditací kolegy. Logicky ovšem přichází otázka, zda mají tyto věci co dělat v knize, která přece pojednává o době začínající úmrtím císaře Marka Aurelia dne 17. března roku 180 a končí zhruba obdobím vlády byzantského císaře Justiniána, tedy druhou polovinou 6. století.

Protože Goldsworthy vykládá širší souvislosti pouze epizodicky na okraji elitních příběhů, těžko odhadnout, kolik čtenářů ve skutečnosti tyto neorganicky naroubované "nezáživné" pasáže přeskakuje a raději se baví třeba hlubokomyslnými úvahami křesťanského autora nad náboženskými zážitky Justiniánovy manželky Theodory, jež se v mládí velmi cílevědomě věnovala nejstarší profesi.

Podobně se nesoustředěný čtenář hledající rozptýlení při sledování televize může bavit izolovanými kuriozitami nejrůznějšího druhu, jež jsou předkládány podobně bez kontextu jako ve středověké literatuře. Autor je totiž specialistou na antiku a rozhodně mu nelze upřít, že na toto téma přečetl několik knihoven, z nichž si také lecjaký detail zapamatoval. Ve dvou větách zavrhuje mýtus, že kvůli dostatku otroků Římané zanedbávali jiné energetické technologie, a odstavec věnuje výzkumům průmyslového zněčištění způsobeného rozvíjejícím se impériem. Další dva odstavce pojednávají o obchodu s čínským hedvábím a jeho dodatečném zpracování na území Sýrie. Podobně stručně se lze dočíst třeba i o tom, že celibát byl vlastně původně povinností příslušníků římské armády (zrušil ho teprve Septimius Severus - a o něm se kromě toho ještě dozvíme, že pravděpodobně šišlal).

Základní schéma knihy je poměrně jednoduché: Po zlatém věku reprezentovaném vládou Marka Aurelia přišla ve třetím století morální krize, která vyvolala nezdravé soupeření o trůn a občanské války. Dioklecián se pokusil o obnovu, nedosáhl však trvalého úspěchu. V 5. století se krize vrátila a opatření, jež měla předejít vzpourám uzurpátorů na periferii říše, vedla k nadměrné centralizaci a neschopnosti účinně bránit hranici prostředky, které měly zmenšené provincie dosud k dispozici. (Zde navazuje další Goldsworthyho bestseller popisující bezprostředně zánik Říma.) Cílem vládců nebyla efektivní vláda nad celkem, ale zajištění vlastní osobní moci. Snaha císařů udržet se u moci v podmínkách morálního úpadku znemožnila adaptaci říše na měnící se vnější podmínky a způsobila pomalé hnití zevnitř.

Kniha The Fall of the West je po mém soudu zcela zjevně napsána à la thése a teprve dodatečně vyšperkována kuriózními detaily, jejichž volný vztah k centrálnímu příběhu jen lehce zaostává za Tristramem Shandym. Jako literární artefakt je recenzovaná kniha poměrně zajímavá a zůstává otevřenou otázkou, co vlastně vypovídá o britských univerzitách, z nichž Goldsworthy podle všeho odešel s jistou deziluzí, aby se nadále živil sepisováním populárních historických knih.

Pokud se chcete hlavně bavit, Goldsworthyho si rozhodně objednejte; jestliže se vpravíte do základních administrativních, vojenských a třídních skutečností dané doby, můžete ho číst doslova odkudkoliv - tu přečíst kapitolu odněkud zprostřed, tu zase úplně jinou na konci. Nic se nestane a o nic nepřijdete. Jestliže potřebujete přehlednou syntetickou historickou práci, která není sama o sobě především marketingem následujícího dílu autorského seriálu, poohlédněte se raději po něčem jiném.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.12. 2010