V souvislosti s pořádáním fotbalového MS, které se za pár měsíců koná u našich sousedů, se zde samozřejmě hovoří o bezpečnostních otázkách. O těch se ostatně dnes při pořádání podobných hromadných akcí hovoří "až" na prvním místě. Vždy tu existuje rozpor mezi zajištěním bezpečnosti a tím nechat lidi volně dýchat. Na MS se kvalifikovali i fotbalisté z Íránu. Věc se má tak, že jeden německý karikaturista chtěl trochu zesměšnit přehnané obavy z jistě "všudypřítomných" teroristů, a tak si dovolil nakreslit jedenáctku íránských fotbalistů opásaných výbušninami a hned vedle nich jedenáctku německých ozbrojenců. Řekli byste žádný problém? Chyba lávky. I na tuto karikaturu pečliví pracovníci íránské ambasády promptně ( a negativně samozřejmě) zareagovali.

Nemají to dnes karikaturisté lehký život. Ať nakreslí cokoliv, je to vždy špatně. Moudrým vyznavačům islámu se prostě nezavděčí. Jejich chlebodárci mají problémy, jim samotným je vyhrožováno při nejmenším ublížením na zdraví. Nechtěl bych být v jejich kůži. Vsadil bych se, že povolání karikaturisty je dnes vedle prodavače lihovin a biblí v islámském světě to nejzavrženější povolání.

Na druhou stranu možná se pletu. Jistě se k vám donesla zajímavá zpráva hovořící o tom, že jistý íránský deník vyhlásil soutěž o karikatury zachycující utrpení milionů židů při holocaustu. Pokud tuto akci nenazveme pravým jménem -- tedy pomstou, tak je to je jistě zpráva příznivá. Je alespoň vidět, že muslimové mají smysl pro humor a umějí rozlišovat. Zobrazit proroka Mohameda s výbušninami kolem hlavy je naprosto stejné jako si tropit žerty se skutečného a jasně prokazatelného holocaustu. I když vlastně....íránský prezident Ahmadínežád nedávno tvrdil, že holocaust vlastně asi nebyl. To v tom případě dokazuje jakou má tento muž podporu i u novinářů. Muži pera svému vůdci bezpodmínečně důvěřují. Když říká, že holocaust nebyl, tak prostě nebyl. Pokud by si snad mysleli, že holocaust je skutečnost, jistě by nepodněcovali k žertování v tak vážné věci.

Některé evropské noviny volí kvůli svým karikaturistům raději omluvu, jiné se snaží se všech těch stížností lišácky vybruslit při alespoň zdánlivém zachování si vlastní tváře a ty další se staví čelem proti zdi. Ovšem zdá se více než jasné, že jsme na počátku třetího tisíciletí svědky nejen vymírání vzácných druhů živočichů, ale rovněž zániku povolání karikaturisty. Nezbývá tedy než se slzou v oku zvolat:

Sbohem Borisi Jefimove! Sbohem Herberte Blocku! Sbohem Ronalde Searle!

Do této doby už nepatříte...