Poté jiné francouzské noviny na pokraji krachu, kdy už neměly co ztratit, otiskly tatáž vyobrazení.

Solidarita novinářů Evropy, pro které je hypertrofovaná svoboda slova "výrobním prostředkem" a skandál nástrojem pracovním, vychýlila status quo do polohy o níž nikdo neví, kam skloní své těžiště.

Ve svém důsledku se ale asi nestane dohromady NIC.

Šejci budou chtít prodávat ropu a nakupovat pancéřové mercedesy. Jsou to pragmatici. Ale i tito pragmatici žijí v prostředí, které je na víře téměř životně závislé.

Věří ve svého boha, jejich osobní svoboda jim stačí, nebo prostě jen chtějí dát svému životu řád.

Nadutost Evropy dostoupila meze, kdy těm, co už skoro nic nemají (poté co jsme jejich země za posledních 150 let vybrakovali a podle pravítka rozdělili, abychom mohli lépe panovat), bereme i ten zbytek s odvoláváním se na NAŠE svobody. Snažíme se jim zesměšnit "všechno co je jim svaté". Snažíme se jim zesměšnit jejich boha.

Protože sami už nevěříme ve svého boha, víme, že ten jejich nás neztrestá.

Náš bůh připouští kupování odpustků "ex post", ten jejich požaduje jen prostou víru "a priori". To je rozdíl s nímž se MY nemůžeme srovnat. Náš život bez obezliček "odpuštění" by byl tak plochý, že by náš"ráj" dostal zase význam.

JEJICH život JE tak prostý že jejich "ráj" má význam pořád.

MY jsme vyměnili poživačný život na tomto světě za víru, že "potom" přijde vše, co jsme si teď odepřeli.

Je-li POTOM "něco", tak pro většinu z nás to bude zatracení.

"Humor v průseru je síla Ameriky," říká Yossarien Ardwarkovi v Hlavě XXII.

Tak jsme začali zesměšňovat boha. A to z čeho jsme si začali dělat legraci jen svědčí o velikosti toho průseru....

Zesměšňujeme jejich víru v boha, tu víru v boha, která jim zůstala, když jsme je o všechno obrali, provokovali mezi nimi války, které jsme pak řídili jako počítačové hry -- jako zábavu vyvolených projektantů světa.

Vyvolení projektanti světa tak nahradili boha.

Mnozí se hrdě nazývají svobodomyslnými demokraty a někteří dokonce W.A.S.P. a všichni dohromady chtějí substituovat boha v pozemském konání.

Jejich synové mnohdy bojovali za hodnoty, které jim byly vštěpovány -- někdy podle sloganu na bankovce -- "In God We Trust", někdy podle nápisu na přezce opasku "Gott mit Uns". Jejich začátek konce začínal generální absolucí (hromadným posledním pomazáním), aby až střeleni do svých břich volali svého příslušného Boha a svou matku.

Někteří TV kazatelé zakončují svá kázání : "buď poslušen božích nařízení" -- a pošli 5 dolarů -- HNED.

Někteří prezidenti zakončují své projevy slovy, aby bůh jejich zemi požehnal.

Jiní v běhu generací ztráceli iluze, stávali se ateisty, nebo hledali svou terapii v bludném kruhu sekt. Církve se proti sobě vymezovaly, a vymezovali se proti sobě i bohové.

Nadužíváním (rozličných a ideologických) zaklínadel za posledních šedesát let v "euroatlantické civilizaci" jsme způsobili napřed inflaci a pak devalvaci víry v cokoli.

Už žádný klidný PANTHEON, ale nervózní SOUTĚŽ, ve které se nedá vyhrát -- jen ztratit.

Některé církve se "modernizovaly" -- protože musely, některé se nemodernizovaly -- protože nemohly.

Střet s jinou vírou měl prvoplánově za úkol stmelit naše řady, (ale doba křižáků je pryč -- nastala doba žoldáků). Stal se opak -- ve svém konání jsme zašli tak daleko, že jme začali bohy karikovat.

Ve svém stále horlivějším volání po svobodě jsme přehlédli, že tam, kde člověk naráží na boha, dospívá na hranici sebeurčení. Boží nárok i event. boží všemohoucnost vycházející z víry, nutně omezují vůli člověka -- a to si nechceme připustit. My přece můžeme všechno.

Sky is the Limit...

"Existuje-li bůh, pak člověk není nic", míní Jean Paul Sartre. "Čím více náboženský člověk je, tím méně je člověkem -- čím víc se člověk stává člověkem, tím méně je náboženský."

A na naší cestě k nekonečné svobodě (tak trošku vonící ropou), kterou chceme implantovat všem se už nemůžeme zastavit....

Proto v našem dnešním evropském postmoderním světě plném libertinismu, intelektualismu a deklarovaného humanismu na místo služby bohu nastupuje jakási služba člověku -- v souladu s názorem, že teprve když se člověk přestane zajímat o boha, bude schopen angažovat se pro člověka. Ale zůstali jsme v tom bezradně sami.

Zůstali jsme (vlastní vinou) sami a trošku závidíme tomu jejich bohu, že ho berou pořád vážně. ONI jsou ochotni za svého zemřít, to MY si z toho svého budeme (v rámci svobody) dělat srandu.

Zůstali jsme sami, a tak se jim ho snažíme alespoň zesměšnit.

Zůstali jsme sami a nevíme si rady.

Zůstali jsme sami -- jenom my sami.

Jenom my sami se řekne anglicky Ourselves Alone.

Irsky v okolí Belfastu se pak Ourselves Alone řekne Sinn Féin.

Ještě není dobojováno ani na našem dvorku....

Autor je ateista -- a to od narození až do smrti. A potom po smrti, potom se nechám překvapit....