11. 1. 2006
Co jsou to potratové nemocnice?Pro církve je jednodušší nahlížet chudákům pod peřinu, nežli bohatým do svědomí. Ve velmi emotivním čtenářské reakci od Sylvy Bernardové jsem našel m. j. tuto větu: Komu vadí modlitby před potratovou nemocnicí? Byl bych autorce velmi vděčný, kdyby mi tento pojem ("potratová nemocnice") blíže vysvětlila, píše Antonín Konečný. |
Nemám medicínské vzdělání, ale pokud vím, přerušení těhotenství se provádí na gynekologickém, resp. gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice. Tedy na takovém, kde jsou hospitalizovány i ženy s jinými gynekologickými diagnózami, ba (možná pro někoho paradoxně) i ženy, které se chystají rodit. Je docela možné, že už i u nás existují soukromé kliniky, kde se provádí pouze přerušení těhotenství, protesty před nimi bych možná považoval za legitimní. Ale pokud mám soudit podle Brna, ve kterém žiji, tak se hlasité protesty odpůrců přerušení těhotenství koncentrují před budovou gynekologicko - porodnického oddělení FN na Obilném trhu. A dovolím si, ač nevyzbrojen statistikami, usuzovat, že převážná část tam hospitalizovaných žen je tam se zcela jinými problémy, než je přerušení těhotenství. A množství tam hospitalizovaných rodiček bude určitě vyšší, než množství "potratářek". Z tohoto důvodu bych považoval hlasité protestní akce na tomto místě za zcela nemístné, ba škodlivé pro pacientky, o miminech nemluvě. Asi jsem poněkud natvrdlý, ale dost dobře nechápu, proč zrovna křesťané (u nás najmě katolíci) jsou najednou takovými velkými ochránci rodiny a "tradičních" hodnot. Vždyť pro mne je Ježíš v tomto ohledu naprostý rebel, rozhodně není příkladem Žida, lpícího na své "mišpoche". Na mnoha místech v evangeliích můžeme číst, jak dával přednost zcela jiným, duchovním hodnotám před tradiční loajalitou vůči rodině. Čímž neimplikuji, že by schvaloval potrat, jen mi poněkud vadí přílišné akcentování otázek rodinné a sexuální etiky církví. Skoro to vypadá, jako kdyby jí nezůstala jiná oblast, ve které by mohla ještě uplatňovat nějaký vliv. V otázkách intimního života, rodiny, sexuality bývají lidé hodně nejistí a zranitelní, a církevní ideologové tady zřejmě vidí největší možnost působení. Kdybych to chtěl vyjádřit lapidárně, je jednodušší nahlížet chudákům pod peřinu, nežli bohatým do svědomí. K tomu druhému jaksi účinné nástroje chybí. |