Každému z nás je dávno známo, že svět chce být klamán, a tedy klamán je. Většinou to není dobré, ale jsou výjimky. Reportérovi Tomu Spearsovi patří dík za to, že rychle přenesl výsledky výzkumné zprávy do denního tisku, tedy do novin The Ottawa Citizen, aby jich mohli co nejrychleji využít prostí lidé. Ti si nekladou teoretické otázky jak se hodně napít a při tom se neopít, ale chtějí radu.

Dr. Brian Wansink na Cornellově univerzitě v USA zjistil, že pijáci, jejich hostitelé i barmani nalévají podstatně více nápoje do nízkého širokého poháru či sklenice než do pohárů vysokých a štíhlých. Naše oko pohlédne, kam sahá hladina a když sahá vysoko, přikazuje mozku přestat s naléváním. To je podstata výzkumu, který provedl univerzitní profesor psychologie potravin. Nový předmět studia založil výzkumem optických iluzí u lidí, kteří drželi dietu. Začal na táboře organizovaném pro lidi, kteří chtěli snížit svoji hmotnost čili váhu. Zjistil, že i ti lidé, kteří byli odhodláni jíst méně, si dávali na talíře až o 53% více jídla z velkých nádob než z nádob malých i když bylo celkové množství jídla na stole stejné, takže se nejednalo o situaci, kdy by bylo jídla v malých nádobách celkem méně.

Po tomto výzkumu narazil profesor Wansink na problém vysokých a nízkých sklenic. To se už ale netýkalo výhradně lidí držících dietu nýbrž i lidí oslavujících s pomocí alkoholu. Jsou mezi nimi takoví, kteří si dávají předsevzetí, že na Silvestra (tento svátek se v anglicky mluvících zemích oslavuje pod názvem Předvečer Nového roku čili New Year's Eve) vypijí jen 3 skleničky vína.

Mnoho z nich dá přednost nalévat si víno do vysokých skleniček a mají dojem při pohledu na jiné lidi, kteří si nalévají do nízkých širokých pohárů, že oni sami mají více. V tom se ale silně mýlí, někdy až skoro o 100%. Že by se jednalo jen o nějakou malou skupinu nezkušených pijáků? Nikoliv, profesor Wansink zjistil se svým spolupracovníkem Koertem van Ittersumem z Technologického ústavu v Georgii, že stejným způsobem na věc hledí vzdělaní i nevzdělaní, zkušení i nezkušení, mladí i staří, muži i ženy, a to bez ohledu na barvu pokožky (a vlasů či očí), prostě všichni lidé. Svoje výsledky uveřejnili ve vědeckém časopise British Medical Journal.

Lidé opravují svoje nalévání s ohledem na výšku sklenice. Je-li široká a nízká, nalijí si do výšky 1 coulu a vidí, že toho nápoje tam nijak moc nemají, takže pokračují v nalévání. Zkuste si to - 1 coul se rovná 2.5 cm a je to skutečně šířka lidského palce.

Tato iluze se prý vyvinula už velice dávno. Oba spolupracovníci se domnívají, že kořeny sahají až k pračlověkovi, který se utkával s různými zvířaty, při čemž vysoká zvířata se jim jevila nebezpečnější než tlustá nízká zvířata téhož druhu. Zde se ve článku objevil název šavlozubého tygra, takže je otázka, zdali o něm autoři mluvili poté, co pili z nízkých pohárů. Je to jenom jejich spekulace. Jaká je tedy skutečnost?

Výzkumné skupiny měly každá kolem 200 lidí. Barmani nalévali do širokých sklenic v průměru o 20% více než do vysokých úzkých a studenti nalévali o 30% víc. I když se potom studenti cvičili v nalévání - své pokusy opakovali desetkrát - stále nalévali o 26% více do nízkých sklenic.

Jakou praktickou radu autoři poskytují? Radí rodičům, aby svým dětem nalévali mléko do nízkých sklenic, kdežto "soft drinky" mají nalévat do sklenic vysokých. Profesor Wansink hodlá vyjet na Silvestra do ulic a pít - řídit auto bude prý jeho manželka.