Racionální VOLBA č. 1: máme plán na efektivnější veřejné finance -- ANO/NE

Poctivá vedoucí politická skupina předloží veřejnosti přesné analýzy aktuální výše zdanění. V prvé řadě na řadě konkrétních případů veřejnosti podrobně vysvětlí, jak vysoké daně vlastně dnes existují. Pro lepší názornost uvedu jeden zajímavý příklad výše zdanění, nejprve přímé daně (resp. pojištění):

Důležitá poznámka: Speciální sociální účty ještě nebyly vytvořeny, tedy relativně vysokou položku 6120 Kč státní pokladna stejně smíchá s položkou "ostatní daně". Pro veřejnost je psychologicky snesitelnější dát 6120 korun na "sociální dávky", než na daně státu. Přesné číslo, kolik procent z takto vybraných peněz jde opravdu na sociální výdaje, dnes nezná ani ministr sociálních věcí.

Na první pohled se jeví, že výše odvodů dosahuje 43,7 % (10615 Kč / 243 Kč). Hledáme-li celkovou míru zdanění, nesmíme však zůstat v polovině výpočtu, protože za vykonanou práci si každý občan nakonec nakoupí zboží nebo služby. Až pak se uzavře koloběh práce-peníze-zboží (služba). Celková výše zdanění tak vzroste nejméně o 5 % (potraviny), spíše o 19 % (běžné zboží) nebo ještě více (pohonné hmoty, alkohol, tabák atp.). Např. při ceně benzínu 24 Kč/litr činí součet daně z přidané hodnoty a spotřební daně 15,67 Kč (3,83 Kč + 11,84 Kč). Hledáme-li tedy celkové zdanění v tomto případě, výpočet pokračuje takto:

Ve výše uvedeném příkladu tedy obdrží zaměstnanec benzín v hodnotě 19,5 % hodnoty, kterou mu proplatil zaměstnavatel za jeho práci. Výše zdanění je neuvěřitelných 80,5 %.

Smyslem výše uvedeného příkladu je ukázat, že občan, který nemá zájem podpořit návrhy na efektivní kontrolu veřejného hospodaření (stát spravuje 48 až 80 % hodnoty jeho práce), se nechová racionálně. Poctivá politická skupina se bude snažit přesvědčit racionálního voliče, že právě ona dokáže se svěřenými prostředky hospodařit v prvé řadě efektivněji.

Efektivnější správa veřejných financí = účinnější kontrola

Poctivá politická skupina za tímto účelem předloží veřejnosti konkrétní metody, kterými dokáže snížit vysoké ztráty v zajišťování jednotlivých služeb (zdravotní pojišťovny, důchodový a sociální systém, školství, armáda atd.). Místo asociálního snižování úrovně a kvality služeb (výše důchodů, sociálních dávek a podpor atp.) zefektivní především přerozdělovací systém.

Povrchní a iracionální politická skupina bude hájit především své soukromé zájmy. Místo propracovaných návrhů na zefektivnění státního rozpočtu - tedy poctivé snahy zavést ve veřejné sféře zcela transparentní systém např. v podobě pro veřejnost dnes již dostupného prohlížení veřejných výdajů skrze internet -- též ZDE a ZDE , bude např. lacině poukazovat na chyby svých politických protivníků. Bude velmi zajímavé sledovat, jak dlouho bude elitám trvat, než se jim výše uvedenou jednoduchou -- ale přitom tak smělou -- myšlenku podaří prosadit. Povšimněme si, jak velká část veřejnosti neumí nebo nechce domyslet, jak rychle by realizace internetové kontroly veřejných výdajů zafungovala a k jak velkým úsporám by vedla. Bohužel horším výkladem je právě druhá varianta -- část veřejnosti tuto souvislost nechce domyslet vědomě. Je zjevné, že právě ta část společnosti, která o těchto věcech rozhoduje, na realizaci výše uvedeného projektu zájem nemá, naopak má zájem na cílevědomém bojkotu této efektivní kontrolní metody peněz svěřených státu.

Racionální volič se tedy bude v prvé řadě snažit, aby politické skupiny věděly, že od nich vyžaduje především důslednou kontrolu svěřených financí. Pokud tento signál volič nedá před volbami dostatečně hlasitě najevo, toto důležité téma zanikne. -- To ovšem závisí v prvé řadě na schopnosti skutečných mediálních elit toto téma vynést do popředí. Pokud se to nestane, dostane volič velmi špatnou zprávu: Buď mediální elity neexistují, nebo existují jen "elity" které jsou skrze nepřehlednou síť přátelských a rodinných vazeb již velmi "příjemně" napojeny na veřejné "penězovody". -- Je to tak?

Racionální VOLBA č. 2: máme upřímnou vůli nést odpovědnost -- ANO/NE

V minulých letech plynuly obrovské finance -- desítky a stovky miliard českých korun -- zcela nesystémově do zbytečných výdajů. Političtí vůdci z 90. let minulého století se dnes tváří, že nemají odpovědnost za svěřené finance. Jeden z nich je dnes prezidentem. Krachy bank a jejich sanace stovkami miliard korun byly možné především proto, že neexistovala -- a zdá se, že dodnes neexistuje -- jakákoliv odpovědnost zvolené reprezentace za obrovské veřejné ztráty.

Jakoby tajným cílem (zejména Klausových) vlád bylo vytvořit velmi rychle novou českou ekonomickou oligarchii -- jakýmkoliv způsobem. Je možné, že tento úkol někomu v rámci snahy umlčet špatné svědomí připadal dokonce jako "národní poslání". Vždyť musí být přece lepší, když v českých zemích budou existovat alespoň někteří bohatí Češi, kteří tak budou moci alespoň nepatrně konkurovat bohatým zahraničním finančním skupinám. Není snad tento úhel pohledu logický?

Slušná a poctivá politická skupina věnuje veškerou svou energii vysvětlování, že jejím cílem je nejen uchopení moci, ale i schopnost nést odpovědnost. Místo laciných předvolebních slibů uvede seznam návrhů, kterými veřejnost přesvědčí, že má účinné mechanismy, jak zabránit korupci a dalším negativním jevům -- skrze konkrétní odpovědnost jednotlivců za svěřené oblasti.

Politická skupina, jejímž cílem je především korupční využívání informací pro osobní prospěch se bude tématice osobní politické odpovědnosti vyhýbat jako čert kříži. Veškerou snahu o změnu zákonů tak, aby volení politici byli osobně zodpovědní za svěřené úseky bude velmi účinně bojkotovat. V diskusích bude toto téma arogantně a povýšeně zesměšňovat -- nebo nejčastěji zcela ignorovat.

Racionální volič se tedy bude v prvé řadě snažit, aby politické skupiny věděly, že od nich vyžaduje též odvahu nést osobní odpovědnost za svěřené úseky veřejné sféry. Pokud tento signál volič nedá před volbami dostatečně hlasitě najevo, toto druhé důležité téma také zanikne. -- To ovšem závisí v prvé řadě na schopnosti skutečných mediálních elit toto téma vynést do popředí. Pokud se to nestane, dostane volič velmi špatnou zprávu: Buď mediální elity neexistují, nebo existují jen "elity" které jsou skrze nepřehlednou síť přátelských a rodinných vazeb již velmi "příjemně" napojeny na veřejné "penězovody".

V pokračování textu přijdou na řadu další dvě racionální volby -- volba proporcí povinných mandatorních výdajů (např. školství/armáda atd.) a další důležitá volba -- směřování a cíle zahraniční politiky.