Nemohu tak úplně souhlasit s argumentací Jana Čulíka. Konstatování, že černoch je černoch a běloch je běloch, je antropologický fakt. Pokud o někom řekneme, že je komunista nebo že je pravičák, hovoříme o jeho přesvědčení či názorech. To není totéž. S barvou pleti je to stejné, jako prohlásíme-li o někom, že je blondýn, brunet, tlustý nebo hubený.V takovém tvrzení není nikde a priori řečeno, že je dotyčný jedinec špatný, zlý, hloupý nebo že krade. Není tím řečeno nic o jeho dobrých či špatných vlastnostech. Jde o antropologickou charakteristiku, nic více, nic méně. Právě takový hyperkorektní purismus jako v případě oněch trenýrek je medvědí službou snahám o začlenění menšin do majoritní společnosti. Člověku se zdravým selským rozumem nevysvětlíte, proč je Unschicklich říci že černoch je černý.

S touto otázkou souvisí ještě jeden nedávno diskutovaný termín.Národní charakteristika.Nejsem toho názoru, že je to věc falešná nebo snad umělá. Je třeba připomenout skutečnost, že lidé, stejně jako národy, jsou různí. Prodělali odlišný historický vývoj, mají odlišný etnický základ, vyvíjeli se v odlišných přírodních podmínkách, mají své rozdílné národní literatury, odlišné jazyky, odlišné životní způsoby. Dokonce je často i rozeznáte co do fyzického zjevu. Postavte se v Ruzyni do příletové haly a pozorujte příchozí. Poznáte asi, že ten je Ital, ten Němec, Holanďan, ten by mohl být Francouz a tohle bude partička Angličanů, kteří nám přiletěli na víkend ukázat svou civilizační převahu.Nemusíte je slyšet ani promluvit A zaplaťpánbůh za to, že národy a lidé jsou různí, že zatím nejsou jednolitou masou stravujícící se ve fast foodech a hovořící spolu plynnou angličtinou. Nebyla by to nuda?

Byla zde řeč o Polácích a Češích. Dobrý příklad. Prostudujete-li si dějiny obou národů od ranného středověku a zejména pak v novověku a době nejnovější, mnohé pochopíte. Pochopíte, proč ač jsme si tak blízcí, jsme přece tak rozdílní. Stěží najdete v Evropě dramatičtější a tragičtější národní historii než je ta polská. Jedinci, tvořící národ, každý jednotlivý člověk získává nezaměnitelnou historickou zkušenost. Ta se předává dál, z generace na generaci. Vznikají tak určité společné postoje, stereotypy, charakteristiky. Jiné bude mít Angličan, jehož země v XIX. století udávala tón a vládla mnoha národům v rozsáhlém impériu, a jiné příslušník porobeného národa pod ruskou a německou kuratelou, jako bylo Polsko. Vše se promítá do zvyklostí a životních postojů i v dnešní době, je to trvalá kontinuita. Nejsme v žádném roce nula. Netvrdím, že každý Čech je vyčůránek a každý Polák hrdina. Naopak, bylo mnoho statečných Čechů a stejně tak mnoho hyen mezi Poláky, udávajících za holocaustu židy. Nicméně v chování národa jako celku, jež tvoří jednotlivci, lze nepochybně vysledovat určitý trend. To je zcela prokazatelné.

Jan Čulík píše: "rakouská společnost je taky pěkně rasistická" Není to snad ona zatracovaná národní charakteristika? Mezi Rakušany je určitě i mnoho odpůrců rasismu. Ale přestává tím platit to první?