19. 9. 2005
Lesk a bída Evropských sociálních fondůKaždému, kdo si otevře webové stránky Evropských sociálních fondů, musí srdce zaplesat. "Tyto stránky," píše se hned na té úvodní, "Vám poskytnou základní informace o ESF, jak ESF funguje a jak správně postupovat při podávání žádostí o nevratné přímé pomoci v rámci programových dokumentů". Pravda, nikde tam nestojí psáno, že máte trpět přehnaným optimismem, není tam nic o růžových brýlích a dalších módních doplňcích bláhové naděje, která tak ráda osidluje vzdušné zámky, ani že k jejich stavbě postačí z prdu kuličky. |
Cesta k dotaci, trnitě racionální, je detailně popsána stroze úředním jazykem. Váš projekt musí být nejenom v plném souladu se zadáním, nezanedbatelné jsou i vaše zkušenosti, zkušenosti partnerů a další kapitoly, včetně důkladně zpracované implementace, a to až do numiciózního detailu každé využité hodiny. Základem podání je elektronický formulář, který nelze uzavřít, dokud je v cca. třicetistránkovém elaborátu, tedy téměř v rozsahu magisterské práce, formální chyba. Aby při vyhodnocování žádosti nedošlo k manipulaci, je vypracován přesný systém. Především je zde registr hodnotitelů, kteří prošli údajně důkladným školením a jejichž úkolem je projekt bodově "ocenit". Měli by být voleni náhodným výběrem, vždy dva na každou žádost o evropský grant. Ten bývá ve svém celku opravdu velkorysý -- mnohdy i v řádu stovek miliónů. Abyste v této první fázi uspěli, musíte dostat od obou hodnotitelů minimální penzum bodů, které mírně osciluje od výzvy k výzvě. Je-li mezi oběma hodnotiteli enormní rozdíl (např.20 bodů), dostane projekt k posouzení ještě třetí hodnotitel. Ten z nich, který se nejvíce vzdaluje ostatním dvěma, se v konečné sumě nebere v úvahu. Hodnotitelé by své body samozřejmě neměli lapat v povětří jako lelky. Každý projektový segment od prostého popisu projektu až po řekněme udržitelný rozvoj, vyhodnocení rizik atd., má svou bodovou úroveň, jejíž naplnění hodnotitel zvažuje. Pokud v tomto kroku uspějete, nemáte ještě vyhráno. Projekt je postoupen komisi, kterou jmenuje vyhlašovatel, tedy například magistrát či příslušné ministerstvo. Pro hrubou představu mohu uvést nedávno uzavřenou výzvu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které určilo podporu na jeden schválený projekt ve výši 500.000 -- 10.000.000,- Kč. Téma výzvy byl "Rozvoj dalšího vzdělávání učitelů a dalších pracovníků ve školství". Cílové skupiny, které by měly mít z podaných projektů užitek, zahrnovaly: Žáky ve věku povinné školní docházky, žáky SŠ a studenty VOŠ, osoby se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Dále pak migranty, azylanty, etnické minority a mnoho dalších. Tuto výzvu (s označením 3.1) uvádím pro ilustraci , stejně jako skutečnost, že prostředky na její realizaci tvoří Příspěvek z Evropského sociálního fondu doplněný o národní spolufinancování ve výši 25 %, které je zajištěno z rozpočtové kapitoly MŠMT. Výzev je samozřejmě podstatně více a podílí se na nich, jak jsem již předeslal, celá řada dalších subjektů od Ministerstva práce a sociálních věcí až po Magistrát hl.města Prahy či nejrůznější krajské úřady. Týkají se škály problémů od rovných příležitostí na trhu práce, skupin ohrožených sociální exkluzí, až po edukativní programy různých úrovní. Tyto výzvy jsou nepochybně mocným impluzem a inspirací pro neziskové organizace zabývající se jejich konkrétními tématy z podstaty své činnosti. Heuréka, chce se vždy znovu a znovu zvolat erudovaným nadšencům, kteří náhle cítí šanci své poslání rozvinout a realizovat. Systém hodnocení se jim na první, letmý pohled jeví jako spravedlivý a zajišťující objektivitu posuzování jejich námětů, a to je naplňuje optimizmem plným radostného očekávání věcí příštích. Proč tedy zůstávají prostředky Evropských sociálních fondů nevyčerpané, a to do té míry, že na to upozorňují sami evropští úředníci? Proč neziskové organizace ve skutečnosti nedostávají prostřednictvím těchto fondů více šancí? Jsou to skutečně takoví nýmandi, že by poskytnuté prostředky zmarnili, anebo má věc skrytý háček? Prvním, naprosto zásadním problémem jsou samotní hodnotitelé. Jak rychle se ve svém poslání zorientují si sotva dovedli v Bruselu představit. Komplikované elektronické formuláře žádostí se jim staly výhodnou živností. Zcela legálně nabízejí žadatelům své poradenské služby. Mnozí z nich se stali součástí poradenských firem a jejich taxa za 1 hodinu konzultace činí v průměru 1.000,-Kč, což může zahrnovat i hodiny přemýšlení a seznamování se s věcmi, kterým nerozumějí a namnoze je ani nezajímají. Je však nutné je zhruba přežvýkat, chtějí-li, medle, alespoň rámcově vědět, k čemu že se to expertně vyjadřují. Mimochodem, připomíná mi to archivované vyúčtování z časů Rakousko -- Uherska, kdy jistý advokát účtuje svému klientovi 10 zlatých za "noční bdění z obav nad výsledky procesu". To je ovšem čiré paběrkování. K nabídce těchto vykuků patří především kompletní vypracování celého projektu. Za tuto službu expertní firmě zaplatíte fakturovaný honorář v řádu statisíců. Půl milionový není výjimkou. Realizace takového expertního výdělku předpokládá i pochopení členů druhého článku vývěrového řízení, tedy členů komise. Zdali toto pochopení vyplývá pouze z exaktního a precizního vypracování formuláře, je samozřejmě otázka spíše spekulativní. Samotní hodnotitelé se, podle mínění oslovených komisařů, nedostávají do střetu zájmů, pokud za někoho vypracovávají projekt z jiného tématického okruhu nežli je ten, který sami hodnotí. Pravda, někteří komisaři připouštějí, že legální v tomto případě nemusí ještě znamenat etické. V každém případě je však toto jemné rozlišení, těm, kteří v dobré víře narazili čelem do zdi, platné jako mrtvému tančit kolem horké kaše Českou besedu. Netroufám si říci, komu dobře, ale na pochybné štěstí hbitých hodnotitelů, Naději je možné zabíjet stále znovu a znovu. Pokud si nezvolíte jistotu jejich služeb, připravte se na další mord. |