Skupina si s bývalým režimem nikdy nezadala a ráda a s chutí si i zaprovokovala. Titulní strana jejího alba z roku 1987 je koláží různých piktogramů a portrétů. Vedle obličejů členů skupiny zde můžete najít i Červenáčka, Marylin Monroe, Alberta Einsteina a Václava Havla. Opakuji - to bylo v roce 1987.

Na počátku devadesátých let se vydala na vlastní sólovou dráhu. Tím rozesmutnila všechny ctitele Nerezu, který po jejím odchodu prakticky zanikl. Zmizela úderná barevnost, která tak geniálně doplňovala poetiku dvojice Sázavský-Vřešťál. Její odchod byl svými důsledky podobný odchodu Křesťana z Poutníků. Ti co zůstali, už nikdy nedosáhli na předchozí mety. A oba výše jmenovaní se vydali svou vlastní cestou, která byla jistě zajímavá, ale přitahovala jen menší část specifického publika.

Zuzana Navarová se pak věnovala žhavé a barevné muzice hodně inspirované latinsko-americkými rytmy. Její album Barvy všecky si jistě rádo poslechne mnoho posluchačů, ale daleko víc se jich bude vracet k tvorbě Nerezu. Jeho příznivcům byla také věnovaná koncertní šňůra před pár lety načas obnovené skupiny. Ovšem představy o jejím možném znovuvzkříšení Zuzana Navarová rázně odmítla. Pro ní to byla ukončená kapitola chtěla se vydat cestou dalšího hledání.

Cesta byla rázně převána. Zhasla hvězda, či spíše slunce, které tak intenzivně rozdávalo teplo, že v jeho okolí nikdo netrpěl zimou.

Andělé spí.
V tobě se střílí prásk a ta-ra-ta-ta!
Jak se Ti usíná?
Tohle se nedělá touha je doběla
mříž a příliv.
Jak se Ti vzpomíná?