Milan Valach si myslí, že by zákaz KSČ/KSČM "vyčistil politický i morální prostor pro vznik autentické levice." Nejsem si však jistý, že by se ale tak skutečně stalo. V prvé řadě by šlo o příliš jednoduché řešení a kdoví, jestli by nějaké přineslo.

Také nesmíme zapomínat na ono heslo "Nejsme jako oni", které dnes pociťujeme jen jako vyčpělou frázi, neboť postupně zjišťujeme, že žijeme život takřka podobný životu předlistopadovému - politici se snaží držet svých nadmíru skvěle placených postů seč mohou (např. bývalý ministr obrany Vetchý je v současnosti zastupitelem v Brně-Bystrci) nebo díky svým novým kontaktům nacházejí lukrativní místa (např. Jan Kalvoda vedl za vládu jednání o prodeji státního podílu v České pojišťovně a měsíc po odchodu z funkce nastoupil do jejího představenstva), lidé se znovu bojí o práci s tím rozdílem, že nemají strach z kádrováka, ale z toho, že když nebudou dostatečně flexibilní (v současnosti se tímto pojmem nemyslí nic jiného, že "Být v práci tak dlouho, dokud šéf nedovolí"), či hlasitě se ozvou o naplnění jejich práv (např. vyplácet mzdu v řádně stanoveném termínu), dostanou výpověď, nízká volební účast naznačuje, že lidé mají pocit, že politiku státu ovlivnit nemohou. Přesto si myslím, že bychom dnes z onoho "Nejsme jako oni" mohli mít dobrý pocit alespoň proto, že kvůli názorům na politiku nám vězení nehrozí. Aspoň doufám...

Ale zpět k problému - představme si, že bychom na počátku 90. let minulého století KSČ skutečně zakázali. Co by se vlastně stalo? Potrestali bychom tuto stranu, respektive její členy? Byla snad KSČ stranou jen darmožroutů, kteří nic nedělali a za státní peníze se cpali kaviárem a zapíjeli jej šampaňským, nebo byla i stranou těch, kteří, jak se říká, "to mysleli dobře" a svou práci vykonávali poctivě a svědomitě a stávali fronty na banány"? KSČ nebyla přece jen Husák, Jakeš, Bilak a jim podobní. Nebyl by zákaz KSČ pro ty, kteří nikdy z členství KSČ nevytěžili žádnou výhodu, příliš tvrdým políčkem?

I kdybychom KSČ zakázali, myslím si, že bychom stejně neovlivnili to, co se po roce 1989 dělo a často děje i dnes. Ti, kteří za minulého režimu přivedli naši zemi do hospodářské krize, se stačili za tu dobu nejen zajistit tak, aby i po listopadu 1989 žili na vysoké úrovni a měli díky tomuto kapitálu snazší možnost začít podnikat, nemluvě o využívání kontaktů, jež si vytvořili v době, kdy byli ve vysokých stranických funkcích (více v MF Dnes, 23.03.2001, s. 6). Divoká transformace v 90. letech byla pro tento typ lidí živnou půdou. A bohužel dodnes platí zásada, že v jistých situacích není od věci podstrčit sáček kávy nebo nějakou tu lahvinku.

Také si pokládám otázku, co by se v případě zákazu KSČ stalo s jejími členy? Nerozprchli by se snad do ostatních stran? A nestalo se tak nakonec, i když KSČ zrušena nebyla? Když se podíváme na osazenstvo parlamentních stran, zjistíme, že v nejedné partaji je člověk s komunistickou minulostí a v jistých případech došlo k paradoxním situacím, kdy člen levicové strany přešel k pravici, jež dnes má právě komunisty za strašáka (stačí ve webovém archívu MF Dnes http://mfdnes.newtonit.cz zadat heslo "bývalí komunisté" a najdeme nejeden článek na toto téma).

Kdybychom KSČ zakázali, bývalí její členové by mohli založit stranu novou (což vlastně Miroslav Štěpán učinil!), která by ale třeba změnila název tak (což už Štěpán neudělal), aby nebyla tak nápadná pro méně kriticky smýšlející občany. Ironicky řečeno: "Díky bohu, že když zaslechnu název Komunistická strana Čech a Moravy, ihned se mi asociuje Komunistická strana Československa a hned vím, s kým mám tu čest."

Netuším, jak by mohla vzniknout Valachem požadovaná "autentická levice", když by se v jejím prostoru stále pohybovali "staří známí" z dob předlistopadových a vlastně ani nově vzniklá (již zmíněná ODS) či z jistého úhlu pohledu obnovená politická uskupení (ČSSD, KDU-ČSL) se nebránila tyto lidi přijmout do svých řad. Nejen levici, ale ani pravici nakonec nejde o "vyčištěný politický i morální prostor". Nebo se snad měla provádět selekce, aby se vytvořil seznam "špatných" a "dobrých" komunistů, přičemž ti špatní by neměli demokratické výsady, tj. shromažďovat se, vytvářet organizace, hnutí, strany či do nich vstupovat? Ale my přece "Nejsme jako oni"!

Opravdu si nemyslím, že by zákaz KSČ vyřešil problém krize levice. Že KSČM zaznamenala takový úspěch v posledních volbách do EP a nadále má vysoké preference, není výsledkem jejich práce, ale činností/nečinností stran ostatních (od roku 1989 u vlády KSČ/KSČM nebyla a kdo nic nedělá, ten nic přece nezkazí, tak proč by měla mít úbytek potenciálních voličů?). Že si levicová ČSSD podkopala důvěru svých voličů, de facto uvádí sám Milan Valach, když vyjmenovává např. zpackanou reformu veřejných financí, či Špidlův ústup od sociálního státu.

Aby se měřilo rovným metrem, nesmí se zapomenout podivná transformace české ekonomiky za Klausových vlád. KSČM dle mého názoru posiluje jen díky špatné práci polistopadových vlád, jež jsme si ale prostřednictvím parlamentních voleb zvolili my sami! Nemůžeme tedy házet všechnu vinu jen na politické strany, ale především na nás samotné. Ale to už se dostávám k tomu, co dobře vystihl v závěru svého textu Milan Valach.

Vše je o naší odpovědnosti. My jsme byli/nebyli u všech voleb a dali tak šanci dostat se k moci těm, kteří zapomněli na heslo "Nejsme jako oni" a drží se "koryta" seč mohou, a to i za tu cenu, že svým jednáním nahrávají KSČM. V roce 1989 ani později nebylo třeba zakazovat KSČ/KSČM. Jen to chtělo, chce a bude chtít být odpovědný u voleb a v běžném životě. Odpovědnost souvisí s myšlenkami, jež Milan Valach uvádí v závěru.

Souhlasím s tím, že strana má sbírat podněty od lidí a zprostředkovat je svému vedení. Takové jednání ale vyžaduje i aktivitu samotných občanů, kteří půjdou politikovi naproti a prokážou svou občanskou odpovědnost. Právě proto mne zarazilo, že Milan Valach, zastánce myšlenky přímé demokracie, jež vyžaduje aktivitu lidí (dokonce ji ve svém textu zmiňuje v podobě občanských a ekologických iniciativ), je pro zrušení KSČ/KSČM, ačkoliv právě odpovědný a aktivní občan může svým zájmem o veřejné dění poslat KSČ/KSČM tam, kam patří -- na stránky učebnic dějepisu. A bez zákazu.